Červenec 2013

Porod - díl první

25. července 2013 v 21:12 Fotrův deník

V době, kdy vaše partnerka vypadá, že pukne (jelikož takhle tělo neřkuli abdomen roztáhnout nejde, to není možný) je čas si připustit, že porod je nasnadě a začít dostatečně panikařit. I já jsem pořád s vědrem a hadrem pobíhal za Natašou a čekal, až jí praskne břicho a já malýho Čeňka budu sbírat po zemi.

Ještě než došlo na samotný porod, jsme se byli v rámci předporodního kurzu podívat do porodnice. Zážitek je to chlapácký a po stránce uvědomění si své mužnosti šlape na paty okamžiku, kdy jsem s Natašou (podotýkám, že pouze coby doprovod) navštěvoval gynekologa.
Před porodním sálem si za dvacku můžete koupit v automatu celý chirurgický set, který obsahuje chirurgickou čepičku, chirurgický plášť, roušku na obličej a návleky na boty. Stetoskop ani skalpel v setu nebyly (pravda, za dvacku bych toho asi chtěl moc), z čehož jsem na místě lehce posmutněl. Absence širší chirurgické výbavy mi však nezabránila automat na chirurgický set řádně podojit. Do kantýny jsem si skočil rozměnit drobný a následně vzal z automatu sety za pětikilo na, jak jsem doufal, zvrácené a znepokojivé vášnivé hry s Natašou (to jsem ještě nevěděl, že s příchodem dítěte bude jediná zvrácená a znepokojivá vášnivá hra utírání posranýho přebalovacího pultu)

Se třemi igelitovými taškami plnými chirurgický setů v podpaždí jsem byl spolu s ostatními vpuštěni s lékařským doprovodem do prostorů porodnice. Zde se nachází několik různých oddělení. První je přípravní místnost, kde se provádí různá vyšetření a odhaduje se, za jak dlouho přijde porod. Naše doprovodná lékařka odvedla celou naší skupinu zrovna do jedné z těchto místností, kde aktuálně ležela rodička s roztaženýma nohama na roztahovacím křesle. Kupodivu nebyla ze skupinky cizích lidí u vytržení a když jeden z tatínků z naší úderné skupiny návštěvníků začal tajně s bleskem fotografovat její ne příliš zahalené prostory, byly jsme z místnosti bez okolků vykázáni primářem.

Náš lékařský doprovod záhy pravděpodobně nabyl oprávněně dojmu, že naše zvídavá skupinka je banda nevděčníků a pubertální chátra, tedy razantně zkrátil naší návštěvu porodnice. Pouze nás odkázal na prohlídku prázdných porodních sálů, které byly zcela nekorektně rozděleny podle ceny. Nejprve jsme byli v nadstandardu, kde byla výřivka, televize, odpočinkové křeslo pro tatínka a vana pro maminku. V druhém, taktéž nadstandardu, to už bylo slabší. Tam byla jenom postel pro rodičku, rádio, záchod a malé štokrle pro otce. Poslední pokoj byl standard hrazen pojišťovnou. Na zemi byl flek od krve, na oknech byly mříže, na stropě blikala zářivka, uprostřed byla postel pro matku a v rohu na stole ušmudlaná návštěvní kniha s přidělaným utrženým řetízkem, kde pravděpodobně bývala přidělaná propiska, než jí někdo urval a použil bůhví k čemu. Výběr nadstandardu se přímo nabízel, avšak já jsem i přes hlasitý apel Nataši stále váhal.

Návštěva porodnice naskýtala jistě řadu věcí k zamyšlení, avšak já už měl jasno. Měl jsem svojí vizi. Vizi otce-hrdiny. Plán byl jasný. Až to na Natašu přijde, vezmu jí do náruče, do zubů vezmu její zavazadla a poběžíme do auta. Samozřejmě, že bude pršet, ne-li přímo sněžit. Bude temná noc. Cestou nám dojde benzín, takže zastavíme u krajnice. V rádiu v autě naladím nějakou motivační hudbu (Šakiru, Byjoncé a nebo nějakou podobnou hrůzu), nasadím si golfové rukavice a nebo spíš igelitové rukavice z benzinky, jelikož golfové rukavice nemám, rozervu svůj chirurgický set, který mám z nemocnice za dvě pětky a svého syna porodím sám v příkopu. Pupečník podvážu svým páskem Hugo Boss (musím si koupit pásek Hugo Boss a nebo si ho rychle přát jako dárek k něčemu), načež pupeční šňůru překousnu a plačící dítě položím matce na hruď. Tehdy budu vítěz a otec roku. Skutečnost však bylo mnohem méně romantická.

ženský předporodní kroužek

21. července 2013 v 21:59 Fotrův deník

Jedním z životních milníků každého muže je absolvování ženského předporodního kurzu. Již od útlého dětství jste na to připravováni, jste k tomu směřováni, štelování, ale když k tomu ve finále dojde, většina z vás se hroutí, začnete se potit, koláče v podpaždí se vám proleptají takřka skrz paži, sevře se vám žaludek, pokoušejí se o vás mrákoty a tak celkově nejste stoprocentní. I na mě došlo.

Z amerických filmových komedií s Drew Barrymore, víte, co takový předporodní kurz obnáší. Budete držet vaší partnerku kolem pasu, zatímco ona bude v pololeže zapřená o vás hlasitě funět, roztahovat nohy, kroutit pánví a umaštěná kyprá hypízačka v letech, která je moc hnusná, aby o ní někdo opřel kolo, nedej bože jí oplodnil, vám bude zcela pokrytecky radit, jak se máte u porodu chovat. Také vyfasujete panenku, která bude znázorňovat vaše dítě a vy panence po vzoru humorných amerických filmů, hybatelích vkusu a arbitrech humoru na celém světě, pokaždé utrhnete omylem jednu z končetin, pronesete vtipnou hlášku, ze které půjdou všichni kolem do kolen a v pozadí se ozve smích.

Tak nějak jsem si představoval předporodní kurz i já, avšak realita je jiná. Méně americká, méně situačně humorná s mizivým množstvím Drew Barrymore. Náš předporodní kurz byl dvoukolový. První kolo neslo název "porod" a druhé kolo "Laktační kurz". Laktační kurz sliboval podle názvu velký zážitek a hodně jsem si od něj sliboval, ale cesta do druhého kola vedla přes kolo první.

Ve stanovený čas jsme se dostavili na stanovené místo. U vstupu jsme obdrželi těhotenský balíček a mentolku. Sotva jsme se s Natašou rozkoukali, už nás hnali úzkou chodbičkou do společenské místnosti, respektive přednáškové haly. Zde jsme si vyzuli boty (po apelu některých účastnic a pána, který na štaflích spravoval v hale zářivky, jsem si boty opět nazul), vybrali jsme si skákací míče a spolu s ostatními zbouchnutými ženami a jejich vyplašenými partnery jsme udělali půlkruh a posedali si na skákací míče. Do čela půlkruhu záhy důležitě dorazila specialistka na porody a čtyři hodiny vyprávěla. Co říkala, to nevím, jelikož jsem po deseti minutách přestal vnímat. Patrně hovořila o svém dětství, jak se má a jaké má ráda filmy. Za ty prachy, co předporodní kurz stál, jsem očekával větší parádu. Čtyři nekonečné hodiny jsem si krátil pozorováním pána na štaflích, který opravoval zářivky. Jsem přesvědčen, že muž po čase zjistil, že ho pozoruju a začal se předvádět. Zářivky opravoval mnohem pohledněji a zručněji, dokonce na štaflích občas udělal salto.

V průběhu intenzivních čtyř hodin jsem ze skákacího míče párkrát spadnul (poprvé, že jsem usnul a posléze jsem padal z nudy) čímž jsem rozčísnul atmosféru a rozčeřil klidné vody předporodního kurzu. Tím jsem přispěl i já svou troškou do předporodního kurzu.
Paní, která čtyři hodiny vyprávěla, co měla k obědu a jakou barvu má její boa (tedy domnívám se, že o tom mluvila, jelikož jsem jí neposlouchal), náhle začala vyvolávat lidi z publika. To ve mně hrklo. Na to nejsem připraven a hlavně na tohle vůbec nejsem zvědavý. Měl jsem se k odchodu, když tu mě Nataša strhla za rukáv a usadila na skákací míč takovou razancí, že jsem byl odmrštěn směrem dovnitř půlkruhu, čímž jsem si zajistil vyvolání. Musel jsem se představit, říci pár vět o partnerce o těhotenství, no prostě otázky hodně na tělo a pak jsem si mohl jít zase sednout. Vypotil jsem několik nesrozumitelných vět a šel zpět na svůj míč.

Po pěti hodinách paní přednášející oznámila konec. Radostí jsem začal škytat, avšak nadšení bylo předčasné. Jako zkušená přednášející nechala prostor na otázky. To jsem věděl, že je zle, jelikož v každé skupině při jakékoliv příležitosti se najde minimálně jeden blbec, který nic nepochopí, není mu to vůbec blbý, že nic nepochopí a co je horší, není mu vůbec blbý, že v podstatě všem vydá na odiv to, že nic nepochopil. I zde se taková osoba našla, tedy následovala další shrnovací dvouhodinovka.

Jakmile první kolo předporodního kurzu skončilo, s nulovými informacemi jsme se vydali domů, kde jsme alespoň rozdělali náš těhotenský balíček, který jsme obdrželi v kurzu. Balíček měl být pro mě jakási cena útěchy. Rozbalil jsem tedy balíček a očekával velké věci. Balíček obsahoval letáky firem, které vyrábí dětské výrobky, fotografii cizího dítěte, jeden kondom s příchutí jablko a přání hodně štěstí u porodu. Balíček šel rovnou do koše. Za tři litry velká paráda. Teď už to zachrání jedině laktační kurz a to pouze v případě, že přednášející bude mít minimálně čtyřky prsa a já si jí budu moct podojit do kyblíku.

Za týden se konalo druhé kolo předporodního kroužku - laktační kurz. Přednášející byl plešatý muž, čímž u mě předporodní kurz skončil. Pán hovořil o kojení dobré tři hodiny. Hovořit tři hodiny o kojení, to je podle mě kumšt. Přednášející vyprávěl o kojení natolik emotivně (občas se během věty rozvzlykal nebo rovnou rozbrečel), že o tom, že odkojil své děti, nebylo pochyb. Podle vzrušení v jeho hlase jsem hádal, že se mu během přednášky začalo tvořit mléko a když si v polovině musel akutně odskočit, dal bych ruku do ohně za to, že si na hajzlíku odsál z každého struku minimálně půl litru.

V rámci předporodního kurzu jsme měli v ceně návštěvu porodnice, která je zadarmo.
Tolik k ženskému předporodnímu kroužku a následuje porod. Tak se hezky usaďte, uvolněte se, dejte si šálek výborného mateřídouškového thé a ibalgin, jelikož za chvíli začne jízda.

3. trimestr aneb ditě je již v zatáčce

18. července 2013 v 13:48 Fotrův deník

A jdeme do finále. Teď teprve jde do tuhého. Čajíček z prvního trimestru a pohodička z druhého trimestru jsou za námi a čeká nás řehole trimestru třetího.

Příchod malého rabijáta se blíží a je potřeba dotáhnout do konce veškeré detaily. Přípravy byly veliké. Coby netáhlo s volšovýma rukama, které se zraní už při pouhém pohledu na kladivo z uctivé vzdálenosti, jsem se s vervou vrhnul na montování dětské postýlky. Zkušeně jsem si vypůjčil šroubovák, kladívko, jakési kleště, další jakési kleště, které prý slouží k utahování těch prvních kleští, autogen, hever (ten s postýlkou tak úplně nesouvisí a proto jsem si jej vypůjčil z jiných pohnutek), pracovní rukavice, montérky a kolečko. Byla to velká událost. Ráno jsem vstal, důležitě si navlékl montérky a pracovní rukavice. Kolečko jsem opodál opřel o zeď, abych navodil dostatečně pracovní atmosféru a do ruky jsem si vzal kladívko. Imidž jsem měl tedy doladěnou do posledního detailu a bylo načase se vrhnout do montování. Postýlka se skládá z pěti dílů. Ze čtyř stěn a roštem na malou matraci. V podstatě stačilo ty stěny přišroubovat k sobě již připravenými úchyty a bylo hotovo. Ač jsem byl vyladěný neskutečně a řemeslník jsem byl jak z učebnice, montoval jsem postýlku půl dne a často jsem u toho krvácel. Ve finále mi opodál o zeď opřené kolečko, které tam bylo úplně k ničemu a jenom jsem jím honil imidž, spadlo na nohu, což byla poslední kapka. Vztekle jsem mrštil rukavicemi neznámým směrem a šel jsem se projít. Mezitím těhotná Nataša postýlku složila, takže všichni byli spokojeni.

V životě každého muže přijde okamžik, kdy si pojmenuje své dítě a kdy si poprvé nahmatá na varleti znepokojivé cizí těleso. Mě se aktuálně týkal první případ. Jelikož jsme s Natašou velmi kreativní pár, kosmopolitní lidé a máme vybraný vkus, je potřeba toto prezentovat prostřednictvím dítěte. Gynekolog ve frontě v drogerii nám prozradil, že budeme mít kluka, což jsme si posléze nechali potvrdit vyšetřením u našeho gynekologa.
Vybrat jméno pro syna je velká výzva a velký závazek. Z počátku jsme toto pojali nihilisticky a vzduchem létala jména jako Nostradamus, Ježíš, Bůh, Spiderman a podobně. Pokud bychom syna nazvali některým z těchto jmen, jistě by ve škole dostával každý den z plezíru přes držku a v patnácti by nás ve spánku podříznul jak podsvinčata, což jsme vyhodnotili jako nežádoucí. Na přetřes tedy přišla některá z krásných českých jmen typu Roger, Omar, Barack nebo Grzegorz či rovnou Gabrizcz, avšak ani zde jsme se neshodli. Na pomoc tedy přispěchala klasika s aktuálním trendem. Nagano bylo již pasé, tedy Dominik ani Jaromír nefrčí, Esmeralda je zapomenuta, tedy Jose Armando by byl nepochopen. Jediné, co se ve společnosti v tento okamžik děje, jsou prezidentské volby a dokonce máme termín přesně na inauguraci prezidenta Miloše Zemana. Miloš Zeman však opticky neodpovídá mé představě ideálního vzoru pro dítě neřkuli přímo představě zdravého člověka, tedy syn nebude ani Miloš. Ve vzduchu se taktéž potutelně vznášelo jméno, které jsme se oba báli vyslovit, ale tušili jsme, že je nutné o něm přemýšlet a tím jménem bylo Sandokan. Jakmile jsme o jméně Sandokan dostatečně dlouho přemýšleli, jali jsme se vybírat jiné jméno. Vybírání jména je opravdu náročná disciplína a navíc pokud jí provádíte ve dvou, kdy každý má právo veta. Demokracie v tomto případě nefunguje, tedy jsem vzal otěže do svých rukou, dupnul si, dal na odiv své mužství a Nataša syna pojmenovala Čeněk (toto je pouze pseudonym. Syn se jmenuje úplně jinak, avšak pro účely tohoto deníku jsem mu jméno změnil, abych zachoval jeho práva. Kdybych ho natáčel na kameru, rozmazal bych mu i obličej. Můj syn má ve skutečnosti mnohem hezčí jméno než je Čeněk, jelikož Čeněk je velmi hnusné jméno. Pakliže toto čte někdo, kdo se jmenuje Čeněk, jistě mi dá za pravdu)

Povinnou vatu máme za sebou a je načase konečně přejít k tomu stěžejnímu a nejdůležitějšímu a to je sex ve třetím trimestru. Jak se již pomalu stalo tradicí, veškeré publikace ohledně těhotenství sex ve třetím trimestru zmiňují, dovolují a dokonce doporučují. To je od nich velmi hezké, avšak nikde se nezmiňují o tom, jak to udělat. Ve třetím trimestru je již Nataša značně nateklá v oblasti abdomenu (rád používám cizí slova, abych působil inteligentně) a slova jako glóbus, či rovnou buben, zde byla jistě na místě. (povšimněte si důmyslného rýmu na konci věty. Cizí slova a rým, jsem ve formě). Z toho důvodu se stalo, že Nataša měla chuť, já měl chuť (v období těhotenství bývá sex natolik nárazový a nečekaný, že je potřeba být neustále ve střehu, jelikož další možnost se již nemusí opakovat), ale praktické provedení vázlo. Jistě, mohl jsem se chvíli nahatý pohupovat na vzdouvajícím se břiše a držet balanc, ale toto nebylo ani pro jednu stranu uspokojující. Různé zajímavé a zničující polohy jsme se báli v obavě o dítě provozovat, tedy nám nezbylo, než, pokud jsem byl zrovna ve formě, dát klasickou rychlovku s rozběhem plavmo. Pakliže by vás zajímalo, jak tato poloha vypadá, raději na ní zapomeňte. Není to nic hezkého a dost možná není legální.

S Natašou ve třetím trimestru, stejně jako po celou dobu těhotenství, mlátí hormony. Není výjimkou, že propukne v hysterický pláč při mytí nádobí, ve spánku a nebo když se zrovna směje. Kadence různých vyšetření stoupá a já jakožto opora musím chodit pořád s ní. Dokonce jsem se zúčastnil po jejím boku i ženského předporodního kurzu. Tento zážitek byl natolik silný, že si zaslouží vlastní kapitolu, takže se o něm zmíním později.

Toliko k trimestrům a nás nyní čeká porod. Ještě několik postřehů z těhotenství. Na ultrazvuku dítě vypadá hnusně. Mnohdy vypadá jako vetřelec, žába nebo břečťan. Když se dítě narodí, tak už vypadá hezky a do břečťanu má hodně daleko. Tripltest je debil, nechoďte na něj. Jsou mnohem lepší testy a hlavně dražší. 3D ultrazvuk stojí těžký love a ač se to původně může zdát jako super nápad, super nápad to není. V podstatě místo obyčejný a klasický fotky z ultrazvuku, bude mít vetřelce, žábu nebo břečťan ve 3D. Pokud máte nechráněný sex, budete mít dítě. Tolik mé postřehy a jakmile se něco dozvíme o ženském předporodním kurzu, vrhneme se na porod.

2.trimestr - krása střídá nádheru

14. července 2013 v 15:31 Fotrův deník

Období druhého trimestru je obdobím, kdy muž nalézá svou vnitřní rovnováhu. Je to taková mezifáze mezi panikou prvního trimestru a mnohem větší panikou v trimestru třetím. V tomto období je muž se svou situací nejen obeznáme a smířen, ale je potřeba napsat, že si již plně uvědomil, co udělal, co udělat mohl, co mohl udělat lépe a hlavně, co mohl tehdá vytáhnout rychleji. Je to období rezignace.

Co je také velice důležité je to, že byl nalezen viník celého tohoto incidentu. Po důkladném prošetření a nasbírání řady důkazů je bezpochyby jasné, že jediným viníkem celého tohoto těhotenství jste vy. Slovo "jediný" je potřeba zdůraznit, jelikož samozvaný soudce - těhotná partnerka, odmítá mít na této události jakýkoliv podíl. V žádném případě se jí to nepokoušejte rozmluvit (v podstatě celé těhotenství jenom přikyvujte, chvalte její vzhled, masírujte její nateklé údy, pořád se usmívejte a říkejte, jak jste šťastní i když v myšlenkách se podřezáváte ve vaně rezavou žiletkou popřípadě strkáte hlavu se slastným úsměvem do plynové trouby)

Je také čas se pomalu připravit na příchod mimina. Zde na vás konečně dopadne tíha otcovství. Nataša ve druhém trimestru hnána škálou různých hormonů nepříčetně jako smyslů zbavená nakupovala různé oblečky, bodýčka, tepláčky a další zdrobněliny oblečení. Jistě vás napadne otázka, kam všechny ty tuny toho malého oblečení dáme? Odpověď je zcela nasnadě, je jasná jak den a je naprosto prozaická. Veškeré věci pro miminko uložíme do mých komod a mé věci z těchto komod zcela bez výčitek a bez emocí vyházíme na hromadu na zem. Postupně jsem byl tedy přesunut z mých komod do prostoru horní police ve skříni k vánočním ozdobám, balícímu papíru a kartonu od kytary - tichým a smutným svědkem mé sladké a hustopřísné minulosti, kam se tímto oficiálně přesouvá můj celý život. Není čas si zoufat, jelikož časem budu odsunut i z horní police ve skříni na neznámé místo a ve finále se budu muset poroučet i z neznámého místa a všechny svoje věci, které mám, budu nosit na zádech v baťůžku. Ano, i tak se dá dopadnout.

2. trimestr je také přehlídka různých vyšetření. Jako opora chodím s Natašou takřka na všechna vyšetření. Je to asi jediná šance, jak se muž legálně podívá ke gynekologovi. Za mě musím konstatovat, že není o co stát a zážitek je to podobný, jako byste se šli podívat třeba do ordinace zubaře. Ani nevím, co jsem si od toho sliboval. Žádný zvrhlý nástroje se v tomto případě nepoužívají a většinou vás tam sestřička vpustí až když se provádí ultrazvuk, což vyjma patrně lubrikačního gelu namazaným na břiše Nataši, nevykazuje známky erotiky či zvrácených libůstek.
V rámci různých vyšetření jsme si nechali provést i legendární tripltest, který potvrdí či vyvrátí možnost třech genetických poruch (plodu, nikoliv vašich) a to již dříve zmíněný Downův syndrom, potom další syndrom, jehož název si již nepamatuju a třetí byl klasický rozštěp. Všechny tři poruchy jsou lahůdkového rázu a obsahují vlastnosti, které u svého dítěte rodič příliš nevyhledává.
Tripltest v našem případě nedopadl úplně dobře. Dokonce by se dalo říci, že hodnoty byly špatné a to konkrétně hodnota u rozštěpu. Zde se naskytl prostor pro paniku. Okamžitě jsem začal surfovat na internetu a hledat o tom informace. Narazil jsem na velmi zajímavý jev a tím je diskusní fórum maminek. Na jakékoliv informace na internetu, které souvisí s těhotenstvím a dětmi mají monopol ženy a to ženy infantilní, žvatlající a tak celkově si říkající o tyčí přes zátylek či rovnou přes držku. Osoba, která v deseti větách napíše sto smajlíků, dvacetkrát napíše slovo "mimísek" zdrobněluje už jednou zdrobnělá slova a i přesto ve svém příspěvku neuvede v podstatě žádnou myšlenku, by měla mít zákaz vstupu na internet a o její dítě by se měla zajímat sociálka. Mé surfování a hledání informacích o tripltestu vypadalo následovně:
Zadal jsem do googlu tripltest a vyjela mi řada odkazů na různá fóra. Na jeden odkaz jsem kliknul a ocitnul jsem se na jakémsi mateřském fóru a konkrétně ve vlákně otázky, kdy se paní ptala na informace ohledně tripltestu. Reakcí bylo spousty, tedy jsem začal studovat. Asi po třech hodinách studování několika stovek reakcí jsem se však nedozvěděl žádnou informaci. Už druhý příspěvek v diskusi byl mimo téma, zhruba od pátého si tam holky začaly posílat navzájem fotky svých faganů (mimísků), začaly se zvát na kafe, střílely po sobě mrkajícíma smajlíkama a ten estrogen z monitoru úplně stříkal. Stejné to bylo i na jiných fórech, tedy jsem se sice o tripltestu dozvěděl hovno, ale zase jsem byl nabit pozitivní energií a už se těšil na moje mímísko, který sice bude mít rozštěp, Downův syndrom a narodí se rovnou bez hlavičky , ale zase si s holkama z fóra zajdu na kafčo.
Později u lepšího testu (testu za peníze) bylo podezření na rozštěp vyvráceno.

Ještě bych se rád rozepsal o nestárnoucím evergreenu a tedy sexu v těhotenství. Podle příruček u těhotných libido stoupá. U Nataši bohužel nestoupalo, respektive libido nebylo a tedy jsem měl občas sex z lítosti (sex z lítosti bývá nejlepší) V podstatě to bylo ve smyslu vlez na mě a dělej, ať je to co nejrychleji. Krátká stopáž mi žádný problém nedělá, alvšak kadence toho sexu byla prachbídná.
Tolik k druhému trimestru - trimestru v podstatě odpočinkovému, neboť třetí trimestr, tam se láme chleba. O tom ale až příště.

1. trimestr - začíná krasojízda

12. července 2013 v 10:49 Fotrův deník

Jakmile opadla počáteční panika, rozčarování, odmítání, smlouvání, popírání a pravidelné chlapácké večerní vzlykání do dřezu opírající se o neutichající sebelítost, nastal čas skočit rovnýma nohama do prvního trimestru.

První trimestr oficiálně začal, když Nataša přišla od svého gynekologa, který potvrdil její stav akutního zbouchnutí. Přinesla s sebou dokonce i fotku z ultrazvuku a v tu chvíli nastupuju jako hrdý otec, kdy se dmu pýchou nad rozmazanou tečkou velikosti zrnka máku, kterou musel gynekolog zakroužkovat fixem, aby mé budoucí dítě nebylo zaměněno za pixel či nedej bože za šmouhu. Úplně se v něm vidím a ač aktuální velikost mého potomka je zhruba jako špendlíková hlavička, shledávám v něm své rysy a předpovídám mu svou krásu i intelekt. Dokonce bych řekl, že se na mě špendlíková hlavička z fotografie usmívá. Za předpokladu tedy, že gynekolog nezakroužkoval omylem špatnou šmouhu. V tom případě jihnu nad šmouhou, což je smutné.
Je to tedy oficiální a začíná krasojízda.

Fáze číslo jedna byla z toho nudnějšího soudku, kdy Nataša přitáhla domů stohy knih o dětech, pod jejichž tíhou se lámala doma nejedna polička. Všechny knihy jsou v podstatě lautr to samý, akorát v jedný jsou fotky černoušků, v druhý malý číňánci a tak dále. Jelikož jsem rasově velmi snášenlivý a v tomto ohledu názorově nevyhraněný, nikterak jsem knížky předem neodsuzoval podle barvy dětí na přebalu a pídil jsem se po kapitolách "sex v těhotenství", jelikož to bylo jediné, co byla aktuální, zajímavé a důležité.

S potěšením jsem zjistil, že sex v těhotenství je možný a tím pro mě skončilo studování těhotenských knížek a tyto tedy odkládám zpět na zpřelámané poličky. Je čas jít loudit sex.
Nataša pravděpodobně kapitolu o sexu nečetla a tedy neví, že sex v těhotenství možný je, ba co víc, je zcela přirozený a běžný, a z tohoto důvodu pod tíhou nulových informací mé loudění odmítá akceptovat a raději jde zvracet. Sex tedy nebude a bude hůř, o čemž v této fázi ještě nevím.

V této fázi jsme taktéž absolvovali jakýsi screening, který odhaluje genetické vady. Zde jsem lehce znejistěl, jelikož seznam možných genetických odchylek nabízel lahůdky typu Dawsnova syndromu(podle toho chudáka mladíka ze seriálu Dawsnův svět) asi třicet dalších syndromů, rozštěpy všeho druhu, tři hlavy, kopyta, latentní nežidy, železný hák místo ruky a podobně.
Screening naštěstí dopadl dobře, takže šance na nějakou zajímavou genetickou vadu je malá.
On ten první trimestr je celkem vopruz. Skoro jako zbylé dva trimestry. Nataša v podstatě buď zvrací, nebo únavou usíná. Já toto akceptuju a začínám jít tomu rodičovství naproti tím, že víc chlastám a od teď kouřím za tři.

A bude ze mě fotr

11. července 2013 v 23:08 Fotrův deník

Znáte to. Jste mladý, krásný, vtipný, bohatý, života si užívající, bezstarostný, atletické postavy, prosperující, perspektivní, vlivný mladík, jehož velikost penisu je až zarážející a bez falešné skromnosti dechberoucí. Jdete si takhle po svých, všímáte si svého, když tu vaše přítelkyně, manželka, milenka, či v horším případě sestřenice, nebo nedej bože sestra (když se zadaří, tak aspoň nevlastní, i tak ale půjdete rovnou do peklíčka) načůrá na plastovou tyčinku a je to tu. Budete fotr. To je ale krásný pocit, viďte? Takový povznášející.

V první fázi se naleznete v duševním deliriu a já konkrétně jsem utěšoval Natašu, která propukla v upřímný pláč a výrazem: "Zničil jsi mi život" mi dávala najevo svou nehynoucí lásku.
Jelikož jsem ale charakter a srdcař co si ví rady v jakékoliv situaci a za jakýchkoliv podmínek si zachová chladnou hlavu a hlavně, abych před Natašou vypadal nad věcí, byl čas udělat humor: "Tak už aspoň můžeme souložit bez kondomu a já si nemusím dávat pozor" pravil jsem a v očekávání upřímného úsměvu jsem se dychtivě podíval Nataše do očí. Upřímného úsměvu jsem se však z nějakého důvodu nedočkal. Místo toho jsem se dočkal láskyplné a upřímné facky a dalšího pláče. Za to jsem ale byl nazván idiotem, což pohladí stejně jako úsměv.

Nakonec jsem šel spát, čímž jsem problém vyřešil a bylo to.

Deníček mladého fotra začíná

11. července 2013 v 22:27 Fotrův deník

Vítejte v mém deníčku mladého moderního fotra, vítejte v mém světě, vítejte v pekle. Pokusím se pro vás všechny, mé věrné čtenáře, zachytit tu radost z vytvoření nového člověka hezky pěkně bez estrogenních vaginálních výkřiků blaha, ňuhňání, žvatlání a stohy veselých, mrkajících, či rovnou vesele mrkajících smajlíků. Prostě a jednoduše vám to malé, imrvére posrané a poblité zlatíčko naservíruju rovnou k vám do pokoje.
Abych předešel možnému rozchodu s mou přítelkyní, matkou mého dítěte a tím, že mi můj syn, až tohle bude někdy v dospělosti číst, rozbije hubu, popřípadě mi něco otevřeně zlomí (otevřená zlomenina), budu uvádět pro oba krycí jména. Můj syn bude mít krycí jméno Čeněk a má přítelkyně bude mít krycí jméno Nataša.
Přeji vám všem příjemnou zábavu a hodně dětí.