Čeněk se stal mobilním. Kristova noho.

3. října 2013 v 20:05 |  Fotrův deník

A je to tady. Jednoho dne to muselo přijít a ono to opravdu přišlo. Přišlo to znenadání a nikým nezváno. Čeněk se začal horizontálně pohybovat do všech světových stran. Ze začátku to byla docela legrace, jelikož mu to příliš nešlo. Očividně se snažil soukat kupředu, ale místo toho couval. Položili jsme ho na podlahu, pár metrů před něj dali pana Pandu, on se usmál a snažil se pana Pandu dohnat a poškodit různými tekutinami. Bohužel pro něj (pro Čeňka, nikoliv pro pana Pandu) Čeněk nepostupoval dopředu, nýbrž trhanými pohyby couval. Jak se mu pan Panda vzdaloval, tím byla jeho snaha o jeho dosažení úpornější, avšak kýžený efekt se nedostavoval. Čím víc se snažil, tím víc couval. Čím víc couval, tím víc byl nasranej a tím víc řval. S Natašou jsme se tímto velmi bavili, jelikož očividně není nic legračnějšího než neštěstí malého mimina.

Tato legrační fáze však neměla dlouhého trvání a on po pár dnech zkoordinoval pohyby a zamířil si to směrem dopředu. Od toho dne si pan Panda již nemohl být jist svou suchou a načechranou kožešinou. Ostatně jako cokoliv, co padlo Čeňkovi do oka. Od rána do večera se plazil po bytě zanechav za sebou jako slimák slizkou stopu od lepkavé tekutiny vytékající z oblasti obličeje a na pud sebezáchovy nedbaje. Ostatně sklony k sebezničení Čeněk oplývá dostatečně. Jakmile se převalí ze zad na břicho, vzpřímí se, důležitě se porozhlídne kolem sebe, zaměří svou oběť a tuto bez milosti dostihne a strčí do pusy, popřípadě, pokud se mu do pusy nevejde, tuto alespoň olizuje. Jednou byl Čeněk přistižen, jak olizuje elektrickou zásuvku, což jsem bystře vyhodnotil jako nežádoucí skutečnost, tedy jsem chrabře zasáhnul a malého pobertu přesměroval na jinou stranu místnosti. Malý poberta má však fištróna a takto lehce se odbýt nenechal. V opačném koutu místnosti, kam jsem jej vyslal, si opatřil šroubovák, se kterým se posléze doplazil zpět k zásuvce a začal se v ní šťourat šroubovákem. Aby smrt nastala okamžitě, šel tomu štěstíčku naproti a zatímco šroubovákem šťoural v zásuvce, tuto ještě navíc olizoval. To už mi došla trpělivost a malý poberta - elektrikář šel za ukřivděného řevu do postýlky spinkat.

Celodenní program není pouze o elektrických zásuvkách a šroubovákách. Kdepak. Čeněk taktéž rád a velmi hbitě vykazuje snahu polykat různé předměty typu jehla, zátka od lahve nebo mince. Je to hezké období. V noci nespím a přes den chodím po bytě a kontroluju Čeňkovi pusu a vytahuju z ní všelijaké předměty. Jakmile Čeňkovi něco vyndám z pusy, jenom tím uvolním místo pro další věc. Jednu chvíli jsem vážně zauvažoval, že Čeňka přivážu k noze od stolu, anebo mu do mlíčka budu přidávat prášek na spaní, popřípadě obojí. Nataša v tomto za mnou však nestála a podobné akce mi zakázala.

Tím jak začal Čeněk lézt, odpadla otravná povinnost volnočasových aktivit, jako je četba složení mléka, popřípadě tajné dospávání spánkového deficitu na záchodě, jelikož ten malej sebevrah potřebuje neustálý dozor. Dám k dobru historku, která hovoří za vše. Nataša seděla na křesle a Čeněk zrovna trestal mojí peněženku uprostřed postele (klasika, cucal jí, vytahal bankovky a tyto rozžužlal a roztrhal). Pomalu jsem vstal a odešel se napít do kuchyně. Jakmile jsem vešel do dveří, ozvala se rána a Natašinin jekot. Poohlédnu se a Čeněk je na zemi s krvácející ranou na hlavě. Nataša duchapřítomně hrůzou omdlela a já jsem v panice pobíhal po pokoji a lomil rukama, což s odstupem času považuji za adekvátní reakci, která všechno vyřešila. Čeněk z toho měl děsnou srandu a zkoumal kapičky krve na podlaze.

Od té doby se Čeněk, kdykoliv to je možné, vrhá skokem střemhlav po hlavě z postele na zem. Očividně se mu to líbí a dělá mu to radost.

Další velkou událostí v Čeňkově životě je rozšíření jídelníčku o ovocné a zeleninové příkrmy. Obzvláště ty zeleninové jsou gurmánský zážitek numero uno. Můj favorit je brokolice s bramborou. Po tom se dávím, jen se na to podívám. Jsem přesvědčen, že tato přesnídávka přesně protíná hranici chutě, kdy člověk ještě přežije a kdy už po pozření zemře nechutenstvím. Přesnídávka brokolice s bramborou, která leptá lžičku, a člověka z ní slzí oči, i když je ve vedlejší místnosti, Čeňkovi kupodivu chutná. Vysvětluju si to tak, že nemá žádné srovnání, tedy nemůže vědět, že se to nedá jíst. Do teď jedl pouze mléko a Sunar, takže pro něj je brokolice s bramborou zlatá.

Technika stravování však pokulhává. Je vidět, že entusiasmus i snaha tam jsou, ale praktické provedení pozření stravy ze lžičky není na takové úrovni, jakou by si zúčastněné strany přály. Při krmení jde třetina jídla do Čeňka, třetina všude po bytě včetně stropu a prostoru ve skříni a zbytek jídla si Čeněk vetře do očí a pak řve, jelikož ho to pálí. Jako takové grand finále se většinou Čeněk poblije, takže dostane Sunar a tím to hasne.

Na přechod k dalšímu typu stravy se váže jeden doposud nezaznamený jev a to je průser. Doposud se Čeněk pokakuškal decentně (respektive to vím až zpětně. Tehdy jsem to za decentní nepovažoval), kdy vše mělo střízlivou barvu i zápach. Nyní, po rozšíření stravy, je to úplně jiná liga. Průsery jsou na denním pořádku a není výjimkou takzvaný "dvouvrstvý průser". Tedy prosrání pleny a bodýčka. Už jsme ale zaznamenali i "třívrstvý průser Classic", tedy prosrání pleny, bodýčka a kalhot. Jednoho sychravého sobotního rána Nataša vyhlásila doposud nepřekonaný "pětivrstvý průser De luxe", tedy plena, bodýčko, punčocháče, tepláky a Natašininy kalhoty.

Co se týče zbytku rodiny, tedy mě a Nataši, tak tady vše při starém. Stále unaveni, stále nevyspalí. Slovo spánek se u nás stalo nadávkou. Stalo se přežitkem a zbytečnou přítěží. To si člověk hned tak neuvědomí, kolik toho ze dne vlastně stihne, když nespí. Místo spánku můžete celou noc čumět do stropu a poslouchat řev dítěte. Přes den můžete místo spánku uklízet po dítěti, anebo si zalézt do temného rohu a tam vzlykat. Je toho spousty. Možnosti jsou nekonečné. Stačí jít jen do sebe a uvědomit si, že to je spánek, který nás ochuzuje o zážitky.

Blahodárný dopad spánkového deficitu je na první pohled zřejmý. Onehdá jsme šli s Natašou vyvenčit Čeňka v kočárku. Jak se tak celí bledí ploužíme ve stínu (z nedostatku spánku a nevšedního životního stylu jsme světloplaší a sluneční paprsky nás bolí) a tlačíme kočárek, velmi duchapřítomně Nataše oznamuji, že v kočárku nemáme dítě. Čeněk byl zapomenut doma v postýlce. Také se nám často stává, že při delší chůzi začneme krvácet z nosu, ale komu se něco takového nestává, že? Dnes jsem napsal Ježíškovi, že bych chtěl k Vánocům celý jeden den a jednu noc spát. Nedělám si ale naděje, že takový dárek dostanu, jelikož Ježíšek není.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 fotruv-denik fotruv-denik | 3. října 2013 v 20:45 | Reagovat

Pokud někdo nepostřehl, je možno navštívit fotra na fejsbůku https://www.facebook.com/pages/Den%C3%AD%C4%8Dek-modern%C3%ADho-fotra/567935003271899

2 Taky fotr Taky fotr | 3. října 2013 v 22:57 | Reagovat

Safra, vám to dítě nějak rychle roste. Jsou mu 2 měsíce a už leze a přikrmuje se? To naší dceři jsou 3 měsíce a má to ještě před sebou.

3 Bezdětný Bezdětný | 4. října 2013 v 10:00 | Reagovat

To dítě je jedno z nejrychleji se vyvíjejících co znám..:D Asi to bude malej superman..:D

4 fotruv-denik fotruv-denik | 4. října 2013 v 10:20 | Reagovat

Časová osa příspěvků na tomhle blogu nekoresponduje s časovou osou v reálném vývoji dítěte. Vše, co zde bylo a bude napsáno, to se již stalo a je to retrospektiva. To, že je mezi jednotlivými články týdenní rozestup, neznamená to, že taktéž Čeněk je o týden starší. Hluchá místa vývoje, kdy se nic nedělo, přeskakuju.

5 Jose Jose | 4. října 2013 v 11:19 | Reagovat

Ještě že naše dvojčata zatím nelezou, jakmile začnou, jeví se přikurtování k noze stolu jako dobrý nápad! Jinak buďte rádi za petivrstvé průsery de luxe, u nás jsou pětidenní nesery a to je teprve průser :-/
Velkou regenerační výhodou jest docházení do práce, kde místo obědové pauzy spím, bohužel mám pak hlad, ale co aspoň shodím potěhotenská kila..

6 Lydie Lydie | 4. října 2013 v 12:31 | Reagovat

Tak jsem ráda,že jsem babička....děti vždy včas vrátím majitelům.Já si s nima užívám jen to lepší.Rozmazluji je /to mají babičky v popisu práce/.Na výchovu jsou rodiče.My jsme  naše tři děti také "určitě dobře" vychovali.

7 Lydie Lydie | 4. října 2013 v 12:34 | Reagovat

Na to nevyspání si pamatuji doteď.Když bylo třetí dítě malé, tak jsem se starala o babičku /měla 95 let/. K té jsem také v noci musela vstávat....no a každý se budil jindy......

8 nefotr nefotr | 4. října 2013 v 15:06 | Reagovat

Já bych to vydal knižně a vůbec bych se nestyděl,fotře.

9 Lydie Lydie | 4. října 2013 v 15:14 | Reagovat

[8]:To je dobrý nápad...určitě by se našlo dost čtenářů...myslím teda hlavně čtenářek.

10 fotruv-denik fotruv-denik | 4. října 2013 v 15:53 | Reagovat

Uvidíme nefotře, uvidíme.

11 Fredy Kruger Fredy Kruger | 5. října 2013 v 23:34 | Reagovat

" Lidé tu chodí jak  howada,
křepce ! ... já na nohu napadám,
kuří oko je na  vině !!
...kulhám ... zas stojím nečinně,
pak opětně kulhavě popojdu...

Mám žízeň !   snad žízní nepojdu ??
Pivo ! ... jen pivo mne posilní !

JIž vím, jak se stanu mobilním !"

... co dělá ??   co ho to napadá ??

Právě teď skočil na záda
nic netušícímu chodci !

... pak dalšímu !  " Jděte vy blbci !"

Jest možné něco tak ubohého ??
Muž skáče z jednoho - na druhého,
huláká :  " Utíkej ... vydrž ! ...ty " ..

lidé řvou :  " Dejte mu do držky ...
... klacek, nebo hůl ... přistrč mi ! " ...

" Vida! " .. řve muž  "Jsem u krčmy ! "

" Držte ho ! .. počkej ty hajzlíku !"

Pozdě !  muž popadl za kliku,
... již sedí  a dívá se do blba ....

Yann Wocaasekk,  Kamil  Kotrbba,
hovoří : " Nevíme kdo to byl " !

V koncích jsou rovněž :  Bill  Domabyl,
Rudolff Prdt  Thomas  Wobseroutka ..

" Počkej  ty  hajzle, až někde tě potkám !
... skákat na naše ramena !"

... zpocená mají  temena
všichni  ti naštvaní muži ...

" Však dáme mu  !  hodně nám dluží !

12 janovo janovo | E-mail | 21. října 2013 v 15:39 | Reagovat

To je bomba :) při těch "několikanásobních průserech" jsem se málem uchcal :DDDDDDDDD
Dík Fotře  :))

13 vlčice vlčice | 23. října 2013 v 17:16 | Reagovat

řvu smíchy /zejména  odstavec se spánkem mě složil/.... mám doma 2 rarachy (2,5 a půl roku) a je to mazec... a nebojte, u druhého dítěte už spoustu blbostí řešit nebudete (jako neustálý řev minimálně jednoho dítěte, snahu o zachování pořádku a čistoty v domácnosti a také to, no, už ani nevím, jak se to jmenuje.. jo spánek) a u ostatních už budete zaběhlí :) hodně síly přeju ;)

14 Kate Kate | 28. ledna 2014 v 22:12 | Reagovat

pětivrstvý průser de luxe mě málem roztrhal

15 Srb Srb | 29. ledna 2014 v 19:37 | Reagovat

Pecka, pětivrstvý průser deluxe je vynikající označení :D :D :D

16 Afrodedek Afrodedek | E-mail | 31. ledna 2014 v 15:24 | Reagovat

[5]:Naprostý souhlas, máme teď 5ti letá dvojčata a vím naprosto přesně jaká je to paráda ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama