Otec na mateřské dovolené

10. října 2013 v 20:25 |  Fotrův deník

Mno, jak začít? V první řadě je potřeba si položit otázku, zda je muž na mateřské (oficiálně se to jmenuje rodičovská dovolená, ale co si budeme nalhávat) stále mužem, anebo přešel na druhou stranu. Odpověď se nabízí a je nabíledni. Ano, je to muž. Ba co víc, pouze opravdový macho muž, kterému testosteron vytéká ze všech pórů, je chlupatý i na dlaních, krká při jídle, po jídle i ve spánku a který se ve sprše myje ponožkou, je natolik mužem, že si v klidu může odskočit na mateřskou dovolenou a stále bude mužem. Skutečnost, že budu mužem, i když půjdu na mateřskou, mně nezávisle na sobě potvrdily čtyři osoby po telefonické konzultaci. Jeden můj známý dokonce mou neochvějnou mužskou pozici po telefonu potvrdil výbuchem hurónského smíchu, čímž vyslal jasný signál, že je to v pořádku.

Má kariéra ženy v domácnosti se rýsovala již nějakou dobu. Jsem zastáncem rovnosti pohlaví a podle mého názoru, ten kdo nosí domů méně peněz, ten prostě a jednoduše zůstane doma s dítětem. Vzhledem k tomu, že já jsem domů žádné peníze nenosil, byla má pozice živitele rodiny notně ohrožená. Nedalo se nic dělat. Nataša už beztak nekojí, takže půjde dřít a já si budu dva roky válet šunky doma a občas i nakrmím dítě.

A je to tu. Nastal den D. Večer před dnem D jsem na důkaz svého mužství vypil lák od okurek a vydal jsem se do ulic porvat s jinými muži. Chvíli jsem se potloukal kolem baráku hledaje snadný, leč houževnatý cíl mých chlapáckých choutek, když tu mi zavolala Nataša, že se připozdívá a že mám jít domů spát, jinak budu mít malér. Alespoň jsem tedy počastoval kolemjdoucí paní s jezevčíkem dlouhým chlapáckým pohledem a před vchodem do baráku jsem mrštil dlažební kostkou do přilehlého keře. Tím jsem jako muž skončil.

Druhého dne ráno jsem Natašu vypravil do práce, před odchodem jsem jí odevzdal svá varlata, dal pusu na rozloučenou a vrhnul se střemhlav do dovolené. Na stole jsem měl seznam domácích prací, které je potřeba vykonat, jako je například vyžehlit, vytřít podlahu, vyprat prádlo, pověsit prádlo na balkon, postarat se o dítě, vzdělávat dítě pomocí edukativních hraček a hravých básniček, uvařit večeři a podobně. Řvoucí Čeněk v postýlce dával tušit, že to tak úplně dovolená nebude.

Nejprve jsem se postaral o dítě. Nakrmil jsem ho, přebalil, převlékl, znovu převlékl, jelikož se hned poblil a položil jsem ho na pěnové puzzle na zemi, kde jsem mu zřídil dětský koutek. Vypadalo to, že bude chvíli pokoj, jelikož Čeněk se zaujetím deklasoval pana Pandu tělními tekutinami, tedy jsem ho nechal zápasit a vydal se do koupelny k hordě prádla a pračce. Zde vyvstal první problém a to ten, že nevím, jak se pere, jelikož jsem nikdy nepral. Zajímavé zjištění. Byl jsem natolik zaskočen svým prozřením, že jsem šel raději žehlit. Žehličku se mi nepodařilo zprovoznit (ano, ještě nikdy jsem nežehlil), tak jsem si řekl, že to vezmu všechno hezky zlehka. Nejprve vytřu podlahu. To dám. To už jsem dělal.

Jakmile jsem začal vytírat, Čeněk zanechal pana Pandu panem Pandou, zbystřil a začal pronásledovat mop. Pokoušel jsem vytírat a zároveň se mu vyhýbat, ale ten prcek mop vždy dostihnul a začal mu žužlat třásně. Pomyslel jsem si, že to příliš hygienická ani gurmánská záležitost nebude, ale je to můj první den na mateřské dovolené, takže pokud dítě bude do večera živé a byt nevyhoří, bude to bráno jako úspěch. Začal jsem vytírat v rychlejším tempu, aby Čeněk nestíhal ožužlávat mop. Nakonec se mi podařilo pronásledovateli unikat. Plazící Čeněk však za sebou v honbě za mopem zanechával poblitou cestičku, tedy jsem musel vytřít znovu. Tentokrát jsem vytíral již s Čeňkem přisátým na mopu, což se ukázalo jako pokroková strategie, jelikož se podlaha skvěla čistotou.

Vytřeno mám, tedy jdu prát. Nebudu se toho bát (ano, čtete správně. Je to rým. Jsem poeta). Čeňka jsem uložil do jeho dětského koutku a šel do koupelny studovat návod k pračce. Ani jsem tam nedošel, když se ozvalo z dětského koutku vzlykání a různý povyk. Čeněk zřejmě tesknil po mopu a demonstrativně se dávil látkovou plenou. Uložil jsem Čeňka do postýlky, aby se nikam neodplazil a nepřivodil si zranění a odběhl zpět do koupelny k pračce. Asi po pěti minutách upřeného pohledu do bubnu pračky jsem vydedukoval, že se pračka sama nezapne. Návod v Němčině (Český návod byl poničen. Cáry zbytku návodu, a ožužlaný a rozpitý přebal vrhal stíny mého podezření na Čeňka) mi nebyl k ničemu. Nacpal jsem tedy všechno prádlo dovnitř, nasypal prášek do nádržky a pro sichr i do bubnu pračky, zapnul jsem start, náhodně vybral jeden z asi deseti módů a bylo. Prostě se to vypere.

Čeněk mezitím v postýlce hlasitě hartusil a lomcováním se špruslemi dával na odiv svou nespokojenost. Jeho ryk byl jako balzám na mé nervy. Vzal jsem dítě z postýlky a položil do hracího koutku, kam jsem mu přinesl i mop. Čeněk byl spokojený a předl (nevím, jestli mimino umí příst, ale asi ano). Dítě si tedy hraje s mopem, takže mám možnost vrhnout se na žehlení. Prostě a jednoduše jsem žehličku zapojil do sítě, otočil jediným čudlíkem a žehlil. Šlo mi to hezky od ruky a svižně jsem si pobrukoval. Asi po dvou vyžehlených plenách se z žehličky začalo kouřit a záhy z ní létaly jiskry. Nebyl jsem si úplně jistý, zda to ta žehlička má dělat, anebo nastala někde chyba. Nechal jsem žehličku ještě chvíli jiskřit, když už mi to nedalo a začal jsem se pídit po návodu. Ten jsem našel dokonce i v češtině a už nápis velký jak kráva přes celou přední stranu "napařovací žehlička" napovídal, že chybu udělala Nataša, jelikož mi neřekla, že do žehličky mám nalít vodu. Ani jsem se nestihl na Natašu pořádně rozohnit, když se z dětského koutku opět ozval řev. Čeněk odněkud dotáhl vázu s kytkou a vodou a tuto na sebe převrhnul. S úsměvem na rtech jsem opět vytřel podlahu. Čeňka jsem již potřetí převlékl a odložil zpět do hracího koutku k mopu a vrátil se k žehlení.

Žehlení je pěknej vopruz. Navíc mi přijde, že v žehličce je nějaká cizí toxická látka, jelikož se mi z těch výparů motá hlava. Nemám však čas se tím zaobírat, jelikož dětský koutek hlásí opět nějaké neštěstí. Přibíhám k řvoucímu Čeňkovi a odhaluji příčinu problému a tou je opět převržená váza. Očividně se tito dva nesnesou, proto musí jeden z nich z domu. Řvoucí poblité dítě mě nutí ke krátkému zamyšlení, ale nakonec byt opouští váza. Vysvlékl jsem Čeňka a odmítl ho již po čtvrté oblékat. Nechal jsem ho pouze v plenách. Jsem sám se sebou spokojen, jelikož takový plán by žádnou matku nenapadl. To totiž musí přijít vynalézavý otec a dítě prostě a jednoduše neobléknout. Jedině tak zůstane jeho oblečení čisté. S dobrým pocitem jsem se vrátil k žehlení. Žehlička mezitím propálila košili i potah na žehlicím prkně a zkratovala. Tedy tolik dnes k žehlení. Propálenou košili jsem děsně tajně, aby to Nataša neobjevila, vyhodil hrdinně z balkonu. Co se týče rozbité žehličky, tak až se bude Nataša ptát, proč není vyžehleno, řeknu, že žehlička je rozbitá. Ten plán je neprůstřelný. Doufám, že zkratuje i pračka.

Chvíli lomím rukama nad malou tragédií, když tu jsem si uvědomil, že nějak podezřele dlouho nejsou žádné zprávy z dětského koutku. Vybíhám se tedy podívat, zda dítě žije. Propálená košile a mrtvé dítě není dobrý start mateřské dovolené. Čeněk žije. Akorát se tedy posral a vzhledem k tomu, že jsem mu šibalsky nedal žádné oblečení, všechno to z plenek proteklo a Čeněk se v tom se zájmem cachtal a roztíral to všude kolem. Nejvíc to schytal pan Panda. Proboha. Čeněk jde okamžitě pod sprchu, jelikož na toto vlhčené ubrousky nestačí. Řve jako by ho na nože brali, ale oba víme, že se nepoučí, a když dostane příležitost, udělá to znovu. Jakmile byl opět dočasně čisté a voňavé miminko, putoval do sedačky, jelikož byl čas jídla. Dal jsem mu do mikrovlnky ohřát jeho oblíbený příkrm - brokolice s brambory, po jehož pozření by běžnému dospělému člověku slezly nehty a mezitím opět dnes již po třetí vytřel podlahu a pana Pandu polil Savem (beztak si následky ponese do konce svých dnů).

Příkrm mezitím dosáhl v mikrovlnce bodu varu a začal bublat. Asi jsem ho tam nechal moc dlouho. Nemám čas ani náladu příkrm nějak ochlazovat, takže si Čeněk pošmákne na vařící brokoličce. Ač jsem každé sousto důkladně pofoukal, očividně to na něho bylo moc horké, jelikož každé sousto za úpěnlivého pláče vyprskal. Jakmile byl obsah celé lahvičky na zemi, na mé tváři, na mém oblečení a na zdi, krmení skončilo a já se mohl vrhnout na domácí práce. Hladové a řvoucí dítě jsem dal spinkat do postýlky, kde nespinkalo v žádném případě. Pouze jsem stihl zaběhnout omrknout pračku, ve které něco znepokojivě bouchalo, a už jsem musel zpět k dítěti, které zlostně lomcovalo pryčnou postýlky a řvalo. Uklidnil se až po náloži Sunaru. V obavách jsem ho položil do dětského koutku, ze kterého jsem musel po minulé nehodě vymýtit ďábla, a odešel jsem vařit večeři. Mé kulinářské ambice byly nejvyšší a hodlal jsem Nataše vytřít zrak. Bešamelová omáčka s jehněčím bude pro tento můj záměr ideální. Stihl jsem pouze zapnout troubu, když malý Satan z problémového dětského koutku zase něco požadoval. Tentokrát však pouze prahnul po lidském teple, tedy jsem ho pochoval a upaloval zpět do kuchyně. Na nějaké edukativní hry a básničky kašlu. Na to nemám čas ani náladu. Ve škole ho naučí vše, co potřebuje.

Jehněčí jsem dal rozmrazit na talíř a běžel se podívat do koupelny na pračku. Při průchodu kolem Čeňka, mě protnul vyčítavým pohledem, že se mu dostatečně nevěnuju a hlavně absence edukativních podnětů má za příčinu, že vývojově strádá. Celý zpocený se tedy nad ním na chvíli skloním a zazpívám mu jeho oblíbený hit "skákal pes přes oves". Během mého vystoupení se Čeněk poblil, čímž dal jasně najevo, že má mé umění na háku. Nechal jsem poblitého Čeňka Čeňkem a pospíchal zkontrolovat pračku, která už dobrých pět minut hlasitě pípala. Na displeji svítila červená kontrolka. Nebyl jsem si přesně jist, co to znamená, ale pravděpodobně bylo vypráno. Po vyndání prádla z pračky vypluly na povrch dvě skutečnosti. Za prvé to bouchání během praní byly moje klíče a peněženka, které jsem zapomněl v kapse riflí a za druhé je všechno původně světlé prádlo růžové. Zpětně jsem se dozvěděl, že například bílé prádlo má během praní tendenci nasát červenou barvu z prádla červeného.

Prádlo sice změnilo barvu, ale je vyprané, takže mi Nataša nemůže nic zazlívat. Po úspěchu na poli praní jsem běžel zpět do kuchyně dělat večeři. Čeněk opět začal vzlykat, což mělo za následek úpadek mého entusiasmu na poli gastronomie. Místo Bešamelové omáčky jsem šoupnul do trouby mraženou pizzu a utíkal zpět k dítěti. Už jsem mlel z posledního a to bylo ještě potřeba pověsit prádlo. Pohrával jsem si s myšlenkou, že prádlo poletí z balkonu za propálenou košilí a koupíme nové. V záchvatu přicházejícího psychického kolapsu jsem popadl prádlo a vyrazil směr balkon. Naštěstí zacinkaly klíče v zámku a přišla Nataša. Nevděčný Čeněk se začal okamžitě smát a sápat se za mámou a já šel vyčerpáním do kolen. Polovina dne utekla jak voda. Ani jsem nepostřehl, kolik je hodin. Domácnost ihned převzala Nataša a já jsem odpadl do postele.

Ještě téhož večera jsem se zamyslel nad pojmem mateřská dovolená, kdy jsem nebyl s to přijmout a ztotožnit se s tím slovem "dovolená". Dovolenou si představuji jinak. Možná je to slovo "dovolená" myšleno, že mám dovoleno to tu všechno zapálit a zdrhnout někam za hranice. Třeba do Sarajeva nebo do Sardínie. Tak jako tak je jeden den za mnou a mě už čekají pouze dva roky. Už se mi to krátí.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sylví Sylví | Web | 10. října 2013 v 20:35 | Reagovat

Taky jsem na rodičáku a už se nemůžu dočkat až půjde malá do školky:D

2 Fredy Kruger Fredy Kruger | 10. října 2013 v 22:43 | Reagovat

" Mám dokázat , že jsem mužem ???

Dobrá ! ... pohleďte ... nuže !"

Bill  Tlamma  ku křoví vykročil ..
potom se široce  rozkročil ...

" Cože tam tropí ten poskok ??? "

... muž zasažen dlažební kostkou !

Kdos křičí :  " Kamerou natočit !!"

Muž, ... co chtěl, - nemoha dokončit
prchá,  on přímo letí !

" Lumpe !... tu hrají si děti !!"

... muž, takto surově vytržen
prchá dál,  ač těžce  nadržen !

3 ToraRafu ToraRafu | Web | 11. října 2013 v 11:25 | Reagovat

To mi připomíná, když byl se mnou a mými sourozenci náš táta na mateřské dovolené. Ale z jeho povídání to v žádném případě nezní tak zajímavě jako tady. Prý jsme jenom spaly, jedly a sraly. Možná to bylo tím, že jsme byly tři holčičky a brácha už chodil do školky.
Každopádně budu určitě pokračovat ve čtení Vašich zážitků, moc se u toho směju a držím Čeňkovi palce (a taky Vám, ale koneckonců, děti drží vždy při sobě-takže víc fandím synovi). :)

4 Jirse Jirse | 11. října 2013 v 13:01 | Reagovat

:-D ty jsi borec!
Každopádně mám doma 2 roční dceru a jsem moc rád, že na rod. "dovolené" nemusím být já :-) a manželku za to velice obdivuji! Protože já bych na toto neměl nervy (myslím si, že muži na to nemají přizpůsobenou ani psychiku :-)), ale zvyknout se na to asi dá (chce to jen čas...?).

5 Jose Jose | 11. října 2013 v 15:22 | Reagovat

Tento článek mě jen utvrdil v mé hypotéze, že být v práci je lepší, vděčnejší a dožiji se vyššího věku :)

Nicméně musím svou ženu pochválit jak jí to jde. Prádlo zrůžoví jen občas, žehlička propálila párkrát jen mé tělo(vyskytlo se na nesprávném místě) a občas máme i teplé jídlo. Držím palce a přeji hodně sil Vám, Nataše i Čendovi.

6 Jitka Jitka | E-mail | Web | 13. října 2013 v 22:54 | Reagovat

Držím Čeňkovi palce, aby tu mateřskou-otcovskou dovolenou přežil ve zdraví.Ale abych nebyla za Xantypu, jsem toho názoru, že tyhle novodobé vymoženosti jsou na prd. O dítě se odjakživa staraly matky a tak to mají taky zakódované. Pro mužskýho to prostě není,vždyť je vědecky dokázáno, že neumí dělat dvě věci najednou a s malými dětmi se musí stíhat najednou i více věcí. Tím nechci říct, že chlapi jsou nepoužitelní. Prostě i oni maji zakódované jiné věci.Nicméně se tady náramně bavím.Už teď se těším na pokračování.

7 martiii martiii | 14. října 2013 v 21:33 | Reagovat

Bavila jsem se kralovsky... snazime se o druheho MIMISKA a ja se snazim sveho draheho zbavit iluzi o rozkosnych vonavouckych miminkach... muj synek (z predchoziho vztahu) me dnes a denne ujistuje, ze jako matka se znacne vyclenuji z rady... hned po jeho narozeni, kdy jsem prohlasila, ze je hnusnej, ale muj, mi doslo, ze se bohuzel, ci bohudik? budu jen tezko realizovat v teto zenam od prirody dane roli... ma benevolentni vychova sice nezpusobila, ze se z meho synatora vyklubal nesnesitelny spratek, ( jak mi bylo casto predzvestovano supermatkami supermimisku) ale iluze o krase materstvi jsem vicemene pohrbila... a tesi me, ze s podobnym humorem to berou i jini... tesim se na dalsi otcovske zkusenosti a cenkovi a natase pevne nervy ...

8 george i. george i. | E-mail | 30. října 2013 v 17:03 | Reagovat

Od 15 ledna t.r. jsem taky na "dovolené" a za 3 týdny nastupuji zpět do práce. No na rovinu, ani se mi nechce.
Máme 15-ti měsíční dcerku, která je opravdu sluníčko... Pořád se směje a je to opravdu šibalka. Přesně dle mého přání. Vždycky jsem chtěl amazonku, tak mě vůbec nepřekvapí, že když jí sebral brácha (7 let) ve vaně její hračku, táhla ho za vlasy pod vodu a brácha ječel jako píchlé sele, až mu bubliny od pusy lítaly :-) Pravda je, že jsem asi ne zcela splnil přání mé ženy, abych na té "dovolené" ještě dodělal všechny práce na domku (4 měsíce po kolaudaci novostavby). Když už člověk najde sílu, nemá čas. Když má čas a dítě čirou náhodou zrovna spí, nemůže začít bušit kladivem ani vrtat či brousit. Pokud se vám poštěstí si na práci vše nachystat, něco někdy a někde odkrýt, rozebrat či jinak předpřipravit, tak před prvním "zásahem" se dítě vzbudí a mezkovitě se dožaduje pozornosti. Obvykle stačí jediný nádech při vstupu do místnosti, kde dítě spí, aby každý pochopil, že s plínou nebude vše úplně v pořádku... Po akci "přebal si své dítě" buďto úplně zapomenu, co a kde jsem dělal, což má v sobě velmi nepříjemný důsledek - syndrom nářadí bez zpátečky - nebo už na práci nemám chuť či se vyskytne jiná zábrana v dokončení. Navíc malá bude nepochybně elektrikářka, protože jí fascinují všechny zásuvky, světýlka a dívítka, dokonce i kabely, co čouhají ze zdi. Nikdo by nevěřil, kolik zábavy může poskytnout velmi pokrokově umístěná zásuvka (těsně vedle nočních stolků rodičů) na ethernet (datová zásuvka) s krycími víčky tak kolem druhé hodiny v noci...
Domácí práce zvládám vcelku v pohodě. Jen jsem odmítl vařit. Mám velmi vybíravou ženu (aspoň co se týká jídla), která umí velmi dobře vařit. Tím se logicky plusy a mínusy vykompenzují a já vařím jen v době, kdy není žena po ruce, protože tím se do značné míry eliminuje následná kritika typu:" proč je tam celej kmín a ne mletej?":-)
Přesto dodám: Jsem rád, že jsem si "dovolenou" prožil a nelituji ani jediné minuty, které jsem malé věnoval. Není nad to, když uprostřed tiché tmavé noci (mezi 2. a 3. ráno) letí prázdná flaška od Sunaru z postýlky na zem a s výkřikem "to - BÁC!" vás decentně vzbudí náraz lahve na podlahu. Pak už následuje jen "táta, máma, AHOJ!"

9 Mell Mell | 3. listopadu 2013 v 21:49 | Reagovat

[6]:
A co mají dělat rodiny, kde žena bere několikrát víc než chlap? Zajímavé je, že otcovská je v ZE úplně normální, jestli to nebude spíš tím, že pro některé muže je problém i najít OCHOTU naučit se prát, žehlit, vařit a třeba přebalit dítě.
Takový ty kecy, že chlap nosí domů peníze a žena ať teda uklízí a ještě, ať je u toho usměvavá a hezky oblečená, tak to teda určitě nevyznávám a partnera na to připravuji už od toho co jsme spolu začali bydlet. Znám rodiny, kde muž ženě pomáhá se vším včetně péče o dítě a rozhodně není méně chlap. Ba naopak si myslím, že chlap co se neumí postarat o dítě si nemá právo říkat chlap natož otec.

10 Jitka Jitka | E-mail | Web | 4. listopadu 2013 v 7:27 | Reagovat

Když jsem já byla ve věku, kdy se mi narodili naši synové , tedy 20 a 24 let,o něčem takovém nebylo ani zdání. Mateřská byla půl roku u prvního syna. měla jsem štěstí, protože moje maminka šla právě do důchodu. Když bylo potřeba, hlídala. Nikdy si to neodpustím, protože vztah, který měl být mezi mnou a mým synem, se vytvořil mezi babičkou a vnukem. Tehdy nebylo zbytí, peníze nebyly, abych mohla zůstat doma bez jakéhokoliv příjmu a chodila jsem ještě na večerní průmyslovku, abych nebyla jen vyučená.Zato s druhým synem už jsem si to užívala a zůstala jsem doma dva roky.To bylo takzvané Husákovo dítě a tam byla mateřská dva roky. Po zkušenostech s prvním dítětem bych byla raději o chlebu a vodě, než přenechat péči o dítě byť vlastnímu otci. Tolik moje zkušenost. Ty krásné chvíle s miminkem se už nikdy nevrátí.

11 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 28. listopadu 2013 v 0:51 | Reagovat

:-)

12 scobra1cz scobra1cz | 9. července 2014 v 16:41 | Reagovat

[9]:Měly by udělat to úplně nejzákladnější, co je potřeba udělat před založením rodiny: Najít si pořádného chlapa, který bude schopný sám o sobě uživit rodinu - tedy vydělávat dvakrát tolik co manželka ;-) Pokud žena dlouhodobě živí muže, může si tento jen těžko říkat "chlap".

Nicméně s druhým odstavcem nelze než souhlasit.

13 Martin Martin | 14. září 2014 v 22:57 | Reagovat

Naprosto geniální, pláču smíchy! :D

14 frederik frederik | E-mail | 26. října 2014 v 11:02 | Reagovat

Dobrý den Pánové,
budu vděčný za co nejvíce informací  ohledně Vašich zkušeností srodičovskou " dovolenou".Jsem toho času už téměř rok na mateřské a hodlám o tom napsat diplomku.:-).
Předem děkuji za reakce.
Frederik

15 Lady Jane Lady Jane | 17. ledna 2015 v 19:40 | Reagovat

Tak to je neuveritelne!Cely blog je psan tak ctive a rezu se smichy u kazdeho clanku!tesim se na pokracovani a mnoho zdaru cele rodine!!! Hlavne prezit :-D

16 Luďka Luďka | E-mail | Web | 11. února 2015 v 15:02 | Reagovat

Také jsou domácnosti, kde je doma muž s dětmi, když vydělává méně. My jsme si dokonce vzali půjčku na plíny - narodila se nám dvojčata. Půjčka mateřská dovolená je možná http://www.microcredit.cz/

17 Matka Matka | 11. dubna 2015 v 6:52 | Reagovat

Nedávno jsem na svém blogu psala o tom, jak se na mateřské nezbláznit (https://budumatkou.wordpress.com/) a po přečtení vašeho blogu jsem přišla na to, že nejlepší bude, když dítě svěřím otcovi:-) Takže díky!

18 Logy Logy | 17. června 2015 v 13:24 | Reagovat

Najděte si ubytování, ještě než se vydáte na dovču v ČR:

http://www.rezervaceubytovani.cz/map/

19 jemilah jemilah | Web | 22. června 2015 v 15:48 | Reagovat

pujcka bez registru a zastavy 8-O

20 Pali Pali | 27. srpna 2015 v 11:50 | Reagovat

Skvělou dovolenou prožijete s karavanem

http://pujcit-karavan.cz/

21 Zuzana Zuzana | E-mail | 31. prosince 2015 v 14:13 | Reagovat

Dobry den,
Po nahdnou precitani nejakych casti blogu a clanku o tejto velmo vystiznej knizke by som sa chcela opytat ako slovenka zijuca v zahranici ci sa nahodou najde aj vydanie v anglictine. Moja polivicka ( z Irska) by si ju chcel precitat ako aj hrba Irskych kamaratok naokolo. Prekladala som im nejake casti a strasne ich pobavili a radi by viac. Ake na preklad celej knizky sa nejak necitim.
Dakujem
Vela stastia
Skvela kniha. Klobuk dolu
Zuzana

22 claimed claimed | Web | 8. září 2016 v 4:39 | Reagovat

půjčka 20000 každému ihned :-)

23 Serpentarius Serpentarius | Web | 9. září 2016 v 10:41 | Reagovat

nejvýhodnější půjčka kalkulačka :-D

24 Martin Martin | E-mail | Web | 26. září 2017 v 20:15 | Reagovat

Buďte chytří a vyhledávejte dovolenou, zájezdy přes https://www.cestolino.cz/ a ušetřete.

25 Terezka Terezka | E-mail | Web | 6. listopadu 2017 v 15:39 | Reagovat

Xzajezdu.cz - To je vaše dovolená

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama