Růst zubů a přidružené bolístky

24. října 2013 v 23:46 |  Fotrův deník

V životě každého rodiče existuje několik sluníčkových okamžiků, na které rád vzpomíná a které velebí. Vedle samotného narození dítěte, první prosrané pleny skrz deset vrstev oblečení a nablito do pusy při dělání letadýlka s dítětem, je to bezesporu růst zubů.

Oba dva s Natašou jsme tušili, že k tomu někdy dojde, ale tak nějak jsme tajně doufali, že to třeba neklapne. Že Čeňkovi zuby růst nebudou vůbec, a nebo mu narostou až v dospělosti, což už nebude náš problém. Bohužel naše tajné tužby nebyly naplněny a jednoho krásného prosluněného dne se to událo.

Ten den byl Čeněk nesvůj. Bylo na něm vidět, že se něco chystá. Ranní posrání skrz plenku do postýlky odfláknul, až jsem se za něho styděl, a ani do poblití podlahy nedal tolik toho srdíčka, jako obvykle. Něco bylo špatně.

Vše se projevilo naplno až ve večerních hodinách, kdy během své oblíbené hry "spadni z postele na zem na hlavu a pak se směj rodičům, kteří kolem tebe hystericky pobíhají, lomí rukama a halekají", propukl v úděsný pláč. Nataša vyjekla, zbledla a začala škytat, načež to celé vzdala a odevzdaně šla volat pohřební službu. Patrně jí to celé vzalo a situaci nezvládla už jenom proto, že odešla volat do koupelny skrz fén na vlasy. To já jsem se naopak zachoval jako pravý rodič, zkušený otec a protřelý opatrovník a zavolal jsem své mámě, co mám dělat. Ta mi to naštěstí nebrala, jelikož se od ní dala očekávat podobná reakce jako od Nataši.

Popadl jsem Čeňka a s výrazem, že přesně vím, co dělám, jelikož tomu děsně rozumím a mám na to školy, jsem ho prohmatal, jestli mu něco nechybí, popřípadě nepřebývá. No a vida. Našel jsem vykukující zub z jeho malé zarudlé dásně. Vítězoslavně jsem spolu s miminem zašel za Natašou do koupelny, abych jí ukázal důvod řevu a hlavně taky abych zkontroloval, jestli v návalu nedostatku lepších nápadů, jak situaci řešit, nesnědla v panice mýdlo nebo se neutopila v umyvadle. Mé obavy se následně ukázaly jako liché, jelikož Nataša zrovna vykonávala potřebu na záchodě, tedy má návštěva s dítětem nebyla přijata s ovacemi a byl jsem slovy: "Okamžitě vypadni" něžně poslán pryč.

Od toho okamžiku se to už s námi vezlo. Čeněk řval nonstop. První zoubková noc, jak jsem ji humorně nazval, byla legendární. Pokud jsem si někdy stěžoval na nedostatek spánku, tak tentokrát jsem si stěžovat nemohl, jelikož žádný spánek nebyl. Když už se podařilo Čeňkovi usnout, řval ze spaní. Nataša mu napatlala na dásně nějakou mastičku, načež začal Čeněk řvát ještě víc. Poslal jsem Natašu za trest spát do vany, což se nakonec ukázalo jako kontraproduktivní, jelikož se Nataša urazila a vykazovala tendence hádky a výměny názorů (výměnu názorů je třeba chápat jako jednostranný akt, kdy Nataša předá své názory mě a já jsem donucen je vzít za své a ztotožnit se s nimi). Možná za to mohla zoufalost a nevyspání, nedostatek testosteronu, či postavení gama samce v domácnosti, ale výsledek byl takový, že do vany jsem šel spát já. Mohl jsem si s sebou vzít mikinu pod hlavu. Nakonec to byla celkem výhra, jelikož Čeňkův řev zde byl slyšet tlumeně. Sice jsem nespal, ale zase jsem nespal v klidu.

Po pár hezkých rodinných dnech, kdy Čeněk pouze a výhradně řval a sem tam se z řevu poblil a kdy se za mnou do vany přestěhovala i Nataša, se zablýskalo na lepší časy. Zub se prodral ven na svobodu a byl čas radosti, tance a krátkého ospalého sexu ve vaně. Jakmile zub spatřil světlo světa, byl přijat do rodiny a Nataša se o něj začala starat. Je nutno říci, že v některých situacích vykazuje Nataša známky přemotivování. Koupila Čeňkovi kartáček a dětskou pastu a dvakrát denně tomu malýmu chudákovi čistila ten jeden zub. Byl tak čistý, že svítil ve tmě (Ten zub). Dokonce se ho snažila objednat k zubaři, ale naštěstí jí nikde nepřijali. Nataša tedy zahořkla.

Čeněk si pomalu začal uvědomovat, že v puse má novou věc a že jí lze využít různými způsoby. Zjistil, že už není třeba olizovat zásuvky, ale bohatě stačí překousat kabel zapojený do sítě. Taky je děsná prdel zakousnout se tátovi do nosu, když spí. To je pak velká bžunda, jak táta vyjekne a pak mu teče krev. Každá mince má ale dvě strany a jak zub může dávat, tak dokáže i brát. Zářným příkladem je pan Panda, kterému Čeněk v návalu lásky ukousnul a spolknul oko. Bylo to velké neštěstí a Čeněk si to uvědomil a věnoval panu Pandovi minutu ticha a dva dny řevu.
Když Čeněk zrovna neřval nebo nepřekusoval kabely, přemýšlel, jak svým rodičům zlepšit den a vnést do domácnosti trochu té pohody. Podle dostupné literatury by měl Čeněk v tomto věku pouze ležet, smát se, občas se převalit na břicho a to je celé. Čeněk však tyto knihy nečetl, proto se tyto informace nedozvěděl a vyvíjel se zcela nezávisle na obecných pravidlech. Je to holt rabiát a samorost. Plazení mu nedělá žádný problém a už se dokonce začíná v postýlce stavět. S Natašou jsme dlouze diskutovali a shodli se, že to je roztomilé. Aby to bylo ještě roztomilejší, jednoho rána Čeněk v postýlce vstal, okouknul prostředí, plivl si do dlaní, chytil se vrchního rantlu, udělal výmyk, střihl si trojitého Rittbergra, dopad hlavou na zem a rozsekl si čelo. To bylo natolik roztomilé, že jsme jeli přímo na pohotovost. Postýlku jsme mu tedy upravili tak, aby nedosáhl na vršek. Dokud se nenaučí šplhat (to bude tak do měsíce), jsme vykrytý a další salta z postele na zem jen tak nebudou.

Ohledně dalšího zabezpečení domácnosti jsme časem rezignovali. Byla tam sice z naší strany snaha, to se upřít nedá. Nakoupili jsme bezpečnostní kryty na nábytek a ostré hrany, ale Čeněk je s vervou odlepoval a pak je polykal, takže tady se ten význam ztrácel.

V období růstu zubu se udála ještě jedna důležitá věc. Čeněk absolvoval své druhé rande. Z prvního rande s mladou Soukalovou si odnesl drahocenné zkušenosti a dovednosti. Balící techniku má vypilovanou a proto se nyní očekává úspěch a dosah minimálně na druhou metu. Natašinina kamarádka má dceru Tamaru, která je stejně stará jako Čeněk, tedy je mladší než mladá Soukalová a na mladý holky to Čeněk umí. Navíc je Tamara partie jak hrom. Její otec vlastní květinářství, má chatu na Vysočině a navíc má motorový člun. Oproti Soukalům, kteří zdědili po babičce valník a maringotku a motorový člun nemají, je Tamara úplně jiná liga. Do tohoto rande vkládám velké naděje a už se vidím, jak brázdím hladinu vody v motorovém člunu se západem sluncem na obzoru. Tohle musí klapnout. Bez motorového Člunu odmítám existovat.

Nebudu dlouho napínat. Neklaplo to. Motorový člun nebude a ještě prstíčkem budeme hrabat po valníku mladé Soukalové. Ne, že by se Čeněk nesnažil, ale prostě to nevyšlo. Společně s Tamařinimi rodiči jsme byli v kavárně, kde jsem horečně vyjednával podmínky užívání motorového člunu a mládež jsme nechali sedět vedle sebe v dětských sedačkách. Čeněk Tamaru chvilku zvídavě pozoroval a lačně poslintával, načež se osmělil a zabodl jí vidličku do ruky. Tím rande skončilo. Tamara začala řvát a spolu s rodiči kvapem odešla. Čeňkova budoucnost květinového magnáta a dědice impéria malého obchodu s květinami, stejně jako mé léto v motorovém člunu, mizí tedy v dáli.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 25. října 2013 v 9:50 | Reagovat

Několik posledních článků už nemělo tu šťávu jako na začátku, ale tento má zase ten správnej říz, jen tak dál ;)

2 Gabriela Gabriela | 25. října 2013 v 11:50 | Reagovat

Dokonalost sama :D

3 Bony Bony | 25. října 2013 v 22:17 | Reagovat

Geniální článek. (: Škodolibě se směju a jdu si ho přečíst podruhé. (:

4 Tomas Tomas | 26. října 2013 v 3:27 | Reagovat

Stoprocentni souhla[1]:

5 Fredy Kruger Fredy Kruger | 27. října 2013 v 1:15 | Reagovat

Hoch vykloktal, napliv do umývadla,
... napnutý, ... stojící  u zrcadla
do pěstí zaťal své chlupaté ruce,

koutky úst  roztáhl rukama prudce...

Údivem  zkoprněl ! ...zařval :  " Ty  wole ! ....
Rostou mi zuby ! ... nahoře,  dole !

Což lze  se z tohoto neposrat ?? "

" Má jich čtyři a šedesát !"
( vykřikl otec )

" Ještě víc ... tuším !"
( to strýc s tetou křičejí přiběhnuvší )

" Jak závidíme ... mu ! .. kanci !"
( křičejí bezzzubí bratranci )

" Vaše zuby ač nezkaženy
v nezčetných rvačkách vyraženy !
... takto zbytečně  zuby se ztrácí !"

( hovoří děd ) : ....." Vězte, darebáci !
"

6 Bílý ručník Bílý ručník | 28. října 2013 v 10:22 | Reagovat

[5]: Néééééé, už žádnou Vogonskou poezii!!!

7 Luu Luu | 30. října 2013 v 16:06 | Reagovat

JEŽIŠ TO JE TAK SKVĚLÝ!

Ještěže ti diskuze na idnes čtu, objevila jsem tam tvůj blok, je to boží, !!

8 Luu Luu | 30. října 2013 v 16:06 | Reagovat

blog ... :-D *

9 Sam Sam | E-mail | 5. listopadu 2013 v 9:56 | Reagovat

Skvělý hlody, skoro stejně dobrý jako články o rybách. Fakt skoro, protože tady chybí jakákoliv zmínka o LK Baits :-)

10 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 28. listopadu 2013 v 0:25 | Reagovat

Se picnu, nic tak skvělého jsem dlouho nečetla. Jakoby mi to něco připomínalo, ale to už je 33 let zpátky. Čeněk taky vyroste.-)

11 Wil Wil | 31. ledna 2014 v 17:56 | Reagovat

Výměna názorů!!! :-D

Nedá mi to a už se musím ozvat. Supr. Pro copyrightery, já vidím kombinaci několika záležitostí: Prevít, Adrian Mole, Nick Twisp, Šimek-Grossmann se taky smějí někde v koutku, a celé je to svéráz a originál. Dítě couvající při pohledu na hračku, něžně ničící vše včetně nervů rodičů (u nás hlavně matky) - ne, neztrácí to šťávu. Naopak, jede to. A jede to dobře. Byv v podobných etapách vývoje, byť v poněkud odlišných výchozích podmínkách, hýkám smíchy. Přestože jsem si původně říkal, že to vydržím a schválně se smát nebudu - to se nedá.

Díky!

12 Imos Imos | 29. března 2017 v 9:24 | Reagovat

Zubní klinika v Praze, na kterou se můžete obrátit s každým problémem:

http://www.praguedentalclinic.cz/cs/

13 Alibaba Alibaba | 29. března 2017 v 9:29 | Reagovat

Pokud máte akutní potíže a nemáte možnost zajít k normálnímu zubaři v Praze, využijte pohotovost, která vás nenechá ve štychu:

http://zubni-praha.cz/Poskytovana-pece/Zubni-pohotovost/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama