Prosinec 2013

Čeňkovy Vánoce

29. prosince 2013 v 19:09 Fotrův deník
Již drahně let se mezi lidmi traduje teze, že Vánoce jsou svátky klidu, míru a pohody. Tato láskyplná lež je nám vštěpována již od útlého dětství, a tedy jsme ji tak nějak vzali za svou a považujeme toto odvážné tvrzení za nepopiratelný fakt. Dokonce jsme se tak nějak hromadně navzájem utvrdili v tom, že k všeobecnému klidu, míru a pohodě patří i vánoční taškařice typu, že se někdo Vánočně udusí kostí z kapra, při lití olova si propálí oko nebo roztomilý kocourek pacičkou převrhne Vánoční stromeček, čímž zkratují levné elektrické svíčky a celá tato Vánoční taškařice skončí šprýmovním požárem. K hašení požáru dorazí celý hasičský sbor oděn do Santovských čepiček, během hašení požáru se podává punč a zpívají koledy a Lucka Bílá uspořádá vánoční galakoncert na podporu rodin zasažených požárem. O Vánocích je všechno báječné.

Svátky klidu, míru a pohody dorazily i k nám. Veškerá vánoční pohoda pro mě začala již pár dnů před štědrým dnem. Nataša si válí šunky v práci na 18hodinových šichtách, kde dohání jakési plánování, takže celý ten předvánoční marast padl na má bedra.

Čeněk pomalu tušil, že se blíží něco velkého, takže si nechal svátečně růst další zub, aby mohl řvát a nespat. Svým úpěnlivým řevem obohacoval sváteční atmosféru, kdy jsem na štaflích drhnul okna v rámci předvánočního úklidu. Otisky malých dlaní, nablito na parapetu a Pan Panda skřípnutý ve ventilacče dávaly tušit, kdo je pachatelem tohoto malého neštěstí. Vůbec nemám ponětí, v čem si to dítě matlalo ruce, ale otisky jeho dlaní z okna vůbec nejdou smýt. Jakmile jsem dorazil k otisku malé pěstičky se zdviženým malým prostředníčkem, lehce jsem zaváhal, ale pochopil jsem, že signál, který Čeněk vyslal náhodnému myči oken, je více než jasný.

Jakmile jsem uklidil celý byt, vytřel podlahu, umyl dítě, vysál prach, vyleštil vše, co vyleštit šlo a i něco navíc, usoudil jsem, že byt máme čistý a může se vyrazit na vánoční nákupy. Jelikož jsem vášnivý, kvalitní a úspěšný rybář, je potřeba koupit kapra. Vánoční stromeček patrně bude patrně taktéž potřeba. Chvilku jsem bezcílně lelkoval po bytě, když tu Čeněk převrhnutím přesnídávky na čerstvě vytřenou podlahu a jejím následným rozmazáním po zdi zavelel k odchodu na nákupy.

Ve městě jsem se vůbec necítil bezpečně. Lační nakupující lidé v těžce sváteční náladě se ve velkém množství chaoticky potulovali po městě a s funěním a smrtí v očích s pěnou u pusy vztekle nakupovali dárky. Prorážení říčného davu kočárkem není úplně to, co od svátků klidu, míru a pohody očekávám. V mohutné tlačenici, kde každý jede na sebe a neplatí zde žádná pravidla, občas někdo upadne. To si pak hned nějaký dobrák v dobrém rozmaru na dotyčného šlápne. Přiznám se, že jsem se nechal strhnout atmosférou a přejel jsem kočárkem na zem upadnuvšího nakupujícího. Jelikož se tomu Čeněk zasmál a i zatleskal, pro velký úspěch jsem ještě na nebožáka nacouval. Když už jsou ty Vánoce.

U stánku s kapry kupodivu nikdo nebyl, takže zde bylo bezpečno. Vyndal jsem Čeňka z kočárku a vzal jsem ho ke kádi s kapry, aby se podíval, co to tam plave. Kapři ho vůbec nezajímali, ale zjistil, že je děsná prdel mlátit rukama do vody, pocákat tátu i sebe a stát se mokrým. Prodejce kaprů s jedním zubem, který dnes podle nejistých pohybů a vysoké kadence škytání vytáhl již třetího ruma, neváhal a připojil se k Čeňkovi a jeho cákací hře. Čeněk cákal a smál se. Prodejce kaprů taktéž cákal a smál se. Já jsem byl mokrý a nesmál jsem se. Ze skutečnosti, že prodejce kaprů ani po mém důrazném vyzvání nepřestal bujare cákat vodou za salvy mohutného smíchu, jsem usoudil, že pán mi kapra neprodá, ale to jsem se zmýlil. Když mu do kádě s kapry během cákání spadly hodinky, které se mu uvolnily z ruky, tento muž ožil a jal se mě obsluhovat. Vytáhl rukou kapra, dovrávoral s ním ke stolečku a utrhnul mu hlavu. Nejsem si jist, zda usmrcení kapra proběhlo přesně podle norem Evropské unie, ale co už. Posléze, když na mou prosbu, zda může kapra i vyvrhnout, že vnitřnosti nebudu potřebovat, tohoto kapra roztrhnul rukama a zakřičel: "Tadáá!", bylo jasné, že ten muž svou práci dělá s láskou a nasazením. Stromeček jsem raději koupil ihned první, co jsem viděl, jelikož jsem si nebyl jistý, jestli prodejce stromů nezačne stromečky překusovat nebo se jimi probodne. Bleskurychle jsem naložil Čeňka, stromeček i humánně usmrcené kousky kapra do auta a urychleně odjel směrem domů pryč od šílených vánočních lidí.

Protože jsou Vánoce mimo dárků a humánně na kusy za živa roztrhaného kapra taktéž o rodině, přijela k nám den před Vánoci i teta z venkova. Dorazila s velkou parádou a už ve dveřích nám cpala okoralou vánočku z loňska. Čeňkovi přivezla nealkoholické pivo a na košt nám s Natašou nabídla z kanystru na benzín domácí víno z angreštu. Abych neurazil, dal jsem si decku báječného domácího vína z angreštu, po kterém se mi na jazyku a na patře udělal povlak a tetu jsem pohostil chlebíčky. Teta tvrdila, že by neměla, jelikož má cukrovku a trápí ji žlučník, ale nakonec se přeci jen osmělila a vedle všech chlebíčků nám snědla i večeři a odsypala si do pytlíku léky z naší lékárničky. Teta se moc nezdržela, jelikož ji prý čekají ještě jinde, takže si akorát odskočila do koupelny, kde nám čórla mýdlo, a už upalovala o dům dál.

Jednou z mnoha výhod, když máte malé dítě (jako třeba, že spíte až tři hodiny denně a podobně), je to, že na Vánoce máte vystaráno. Stačí dítě párkrát nafotit, koupit rámečky, toto doplnit hrníčky s potiskem "Nejlepší děda" nebo "Nejlepší babička" a jste vykrytý. Dárky jsou hotový. My jsme s Natašou šli ještě dál a z Čeňkových fotek jsme nechali udělat kalendář.

Na štědrý den propukly Čeňkovy první Vánoce. Od tří od rána lomcoval nedočkavě s postýlkou v blahé předtuše báječného dne a tátovi hned z první kolem páté ranní nadělil s úsměvem průser do postýlky. Letos můj první dárek. I během přebalování byl roztěkaný a očividně nedočkavý a na přebalovacím pultu dělal vruty a přemety, takže byla radost ho přebalovat.

Nakonec se Čeněk přeci jen dočkal a po obědě vyrážíme s hodnotnými dary nejprve k rodičům Nataši. Zde Čeněk obdržel metrák dárků. Když jsem vidlemi přehazoval Čeňkovy dárky z valníku do auta, zastihla mě tíživá myšlenka, že letos asi moc dárků nedostanu, jelikož smetanu slízne dítě. Trudné myšlenky jsem záhy zahnal sebeutvrzením, že nejlepším darem je naopak někoho obdařit. Takže si babička s dědou rozbalili své kalendáře s Čeňkem a hrníčky s potiskem, že jsou nejlepší. Dokonce i Natašin pubertální bratr byl z kalendáře unešený. Když jsem mu posléze instaloval kalendář na zeď do jeho pokoje mezi plakát modelky v bikinách a plakát Metallicy, měl slzy v očích. Přiznám se, že jsem byl taktéž na měkko. Podle mě měl větší radost, než když jsme mu vloni dali s Natašou pod stromeček tablet k edukativní činnosti (a samozřejmě stahování porna). Dospívající chlapec ocení na stěně svého pokoje plakát s miminem, o tom není pochyb. Nataša dostala od rodičů šálu, já potřesení rukou a popřání do nového roku, auto bylo plně naloženo Čeňkovými dary a mohlo se jet k našim.

U našich již můj otec netrpělivě přešlapoval za dveřmi s kamerou. Když jsme vešli, byli jsme posláni zpět za dveře, jelikož otec nechal omylem na kameře krytku. Napodruhé se již náš příchod podařilo natočit a otec jevil známky spokojenosti falešným pobroukáváním koled. Moje máma si převzala Čeňka a odvedla ho do pokoje s vánočním stromečkem, který nebyl pod valem z dárků skoro vidět. Tak nějak jsem předpokládal, že všechny ty dárky jsou pro Čeňka. Otec najednou přestal natáčet a s chichotáním kamsi odběhl. Záhy se vrátil a v náruči třímal vítězně malé brusle. Vymínil si, že tento dárek předá Čeňkovi osobně. Z počítače pustil písničku od Queen - We are the champions a pomalu se s bruslemi blížil k vyděšenému Čeňkovi. Celé předání daru jsem musel samozřejmě natáčet na kameru. Zmateného Čeňka si posléze posadil na klín a třesoucí se rukou začal pomalu Čeňkovi brusle nazouvat. Čeněk nazouvání bruslí pochopil jako narušení jeho suverenity a začal se vztekat a bouřit se. Nebylo mu to však nic platné, jelikož ho otec držel pevně. Jakmile byly brusle nazuty, otec Čeňka postavil a dojatě se bránil slzám. Patrně o deset čísel větší brusle Čeňka příliš nedojaly, obzvlášť když pod jejich tíhou nebyl schopen hýbat nohama, takže jenom stál a fňukal. Otec měl na krajíčku. Když pak od nás obdržel Čeňkův kalendář, kdy byl na fotografii v měsíci září vyfocen Čeněk v malém hokejovém dresu jeho oblíbeného týmu s malou hokejkou, propukl v regulérní pláč dojetí. Okamžitě si na zeď připevnil kalendář s Čeňkovou zářijovou hokejovou fotkou na hlavní straně, zapnul kameru a začal kalendář natáčet. Asi po deseti minutách, kdy nepřestával natáčet, jsme usoudili, že tady jsme skončili a mohli jsme jít domů. Naši budou mít celý příští rok pouze září a my odnášíme další metrák Čeňkových dárků do auta. Mezi Čeňkovými dary byl i jeden dar pro mě a Nataša od Našich dostala Vánoční přání. Takže aspoň něco.

Cesta od našich byla ve vánočním duchu. Auto jsme měli přeplněné dárky pro Čeňka, takže Nataša se již do auta nevešla, tedy běžela za autem.

Trvalo půl hodiny přenést dárky z auta k nám domů pod stromeček, ale stálo to za to. Před rozbalováním dárků proběhla ještě sváteční večeře. Já jsem dostal řízek s hranolkama (nesnáším ryby a nesnáším bramborový salát) a Čeněk dostal kozí kašičku. Patrně si nebyl vědom unikátnosti svátečního jídla, proto Vánoční kašičku vyplivoval a patlal po okolí. Velmi poklidná rodinná štědrovečerní večeře probíhala ve svižném tempu v následujících krocích.
- Dávám si sousto do pusy
- Dávám Čeňkovi sousto do pusy
- Čeněk přendává sousto z pusy na přilehlý nábytek
- Vracím z nábytku sousto do Čeňkových úst
- Čeněk přendává sousto z pusy na přilehlou Natašu
- Nataša přebírá štafetu a předává Čeňkovi do pusy zcela nové sousto
- Využívám okamžiku a vkládám své sousto do svých úst
- Čeněk sousto vyplivnul na zem
- Přebírám dítě a formou letadélka přilétává sousto do Čeňkových úst
- Čeněk sestřeluje letadélko mohutným plácnutím.
- V nestřeženém okamžiku přiskakuje Nataša s novým soustem a toto nepozorovaně umísťuje Čeňkovi do úst.
- Čeněk polyká sousto. Velká sláva. S Natašou otevíráme šampus.
- Další sousto Čeněk nepřijímá a sousto letí rovnou na umyté okno
- Dávám rychle své sousto do svých úst
- Čeněk se poblil
Nutno podotknout, že štědrovečerní večeře byla nejen napínavá, ale taktéž nebrala konce.

Po večeři se šlo na věc. Milion a jeden dárek pro Čeňka bylo nutno rozbalit. Mezi nepřeberným množstvím hraček, oblečení a dětských knížek se člověk začínal ztrácet. Je až s podivem, že žádný z dárků Čeňka neoslovil. Coby malý zpátečník je Čeněk spíše konzervativní. Proto místo dárků, objevil na zemi kovovou polévkovou lžíci a touto třískal do nábytku. Byla to asi děsná legrace, jelikož se tomu strašně smál. Aspoň ale byl od něj chvíli klid a s Natašou jsme si mohli předat vzájemně dary. Asi nejvíc mě oslovil nový mop, který už jsem dlouho potřeboval a přál si ho. Nová žehlička a barevné kolíčky na prádlo ovšem potěšili taktéž. Dokonce i nová zástěra a vařečka přijdou vhod. Polička na koření, fungl nový odkapávač na nádobí a odstraňovač skvrn se mi taky líbily. Nový vysavač jsem sice nedostal, ale velký koš na prádlo to bohatě vynahradil. Nataša ode mě dostala také hezké dárky. Mezi mnohými bych vypíchnul především tanga, na které jsem nechal potisknout Čeňkův obličej. Nataša mě sice na základě tohoto dárku nazvala úchylem a odmítla je nosit, ale já věřím, že časem pookřeje.

A jelikož Čeněk mezitím lžičkou rozflákal keramickou vázu a vykazoval známky bujaré radosti, bylo na čase, aby šel spinkat. S Natašou jsme se ještě po sto padesáté podívali na Tři oříšky pro Popelku a šli jsme taktéž spát. Byly to hezké Vánoce.

Čeňkův dopis Ježíškovi

19. prosince 2013 v 20:00 Fotrův deník
Vánoce jsou za dveřmi a s nimi se pomalu vkrádá do rodin povinnost kupovat dětem dárky. Dítě se ošálí historkou o Ježíškovi, nechá se mu napsat dopis, co by si asi tak přálo a rodič se nechá sedřít z kůže jenom proto, aby jeho potomek mohl mít bezvadného turbo robota, který otáčí hlavou, z očí mu šlehají laserové paprsky a hlavně (a to je podstatné) je součástí sběratelské kolekce turbo robotů, čítající dalších čtyřicet jiných robotů, kteří se liší barvou laserových paprsků a počtem raketometů připevněných na zádech. Jakmile dítě dostane turbo robota, musí mít dalšího a dalšího, dokud nemá všechny a dokud na taťku s mamkou nezazvoní strejda exekutor (popřípadě ještě hodnější strejda - lichvář Boris) a neodnese jim věci (v případě strejdy Borise usekne taťkovi zápěstí). Navíc dítě nemusí z turbo robota skákat radostí až do stropu. Pokud rodič špatně odhadne situaci a turbo robota s laserovým paprskem a raketomety na zádech přinese Ježíšek patnáctiletému synovi, který si barví vlasy na černo a nosí patku hozenou do obličeje, tento po obdržení turbo robota protne rodiče nenávistným pohledem a odejde do koupelny řezat se žiletkou. Tehdy se patrně duch Vánoc lehce vytratí.

Tak jako tak, Vánoce jsou za dveřmi a s Natašou jsme v dychtivém očekávání, copak si asi Čeněk bude přát. Už to vypadalo, že si Čeněk nic nepřeje, jelikož nenapsal dopis Ježíškovi, ale onehdá jsem dopis našel zmuchlanej, poslintanej a lehce vánočně poblitej v rohu jeho postýlky. Dávám k nahlédnutí jeho obsah:

Nazdar Ježuchu. My se ještě neznáme, jelikož vloni jsem tu ještě nebyl. Jmenuju se Čeněk, ještě mi není ani jeden rok a letos jsem byl děsně hodnej, takže očekávám, že se předvedeš a dovalíš kotel dárků. Předem upozorňuju, že na abstraktní, hluboce filosofický dárky s morálním kontextem typu světový mír, aby byla rodina pohromadě nebo abychom se měli všichni rádi, vůbec nejsem zvědavej. Tím nikoho nedojmeš. Já chci věci. Hodně věcí.

V první řadě budu potřebovat novýho tátu. Ten aktuální už je opotřebovanej a okoukanej. Chudák se tady plouží po pokoji, zíve, zakopává o věci a škube mu v oku. V noci, abych si vyřval plíce, než se sesune z postele a doplazí se do kuchyně připravit mi jídlo, to je fakt doba. Jako neříkám, že potřebuju novýho tátu okamžitě, ale tenhle starej brzo doslouží. Proto buď na pozoru Ježuchu. Radši pošli jednoho do zásoby. Já si ho zatím nechám pod postýlkou.

Další věc, co chci, je Lego. Je mi jedno, jestli to bude z kolekce pirát, vesmír, hasiči nebo bůhví co to ještě ti pošahaní Dánové vymysleli za kolekce. Mně je to fuk. Já to beztak budu jenom polykat, takže já neocením hasičské auto s hydraulikou. Hlavně, aby to mělo hodně kostiček na jezení. Asi si taky pár malých součástek strčím do nosu nebo do ucha. To ještě uvidím.

Určitě taky budu potřebovat takovou tu velkou bílou věc, co se v ní pere prádlo. Nevím, jak se jmenuje, ale je to fakt pecka. Vydržím se koukat strašně dlouho, jak ta věc hučí a jak se v bubnu točí prádlo. Až budu mít vlastní, tak se v tom bubnu budu točit já. Naši mě totiž v tý jejich točit nenechaj, a když vlezu do bubnu, tak mě okamžitě vyndaj. Až budu mít vlastní, tak se v bubnu budu točit klidně celý den.

Víš, jak mají babička s dědou na zahradě toho velkýho psa? Tak ten pes má vždycky takovej klacek, který mu děda háže, a pes mu ho zase přinese. Ten klacek chci. Nechci podobný klacek. Chci přesně ten klacek, co má ten pes. Chci, abych ten klacek měl já a aby ho pes neměl. Na víc se neptej. Je to osobní.

Taky by se šikla vlastní elektrická zásuvka. Táta mi ty svoje nechce půjčovat. Když se k nějaký doplazím a začnu jí olizovat, táta s křikem přiběhne a odnese mě od zásuvky pryč. Asi je na ty zásuvky nějak vysazenej. Ať se jima klidně udáví lakomec. Proto chci mít vlastní, abych ji mohl v klidu olizovat a strkat do ní věci.

Ať tě ani nenapadne mi přinýst nějaký přiteplený mikiny s ještě přiteplenější žirafou. To bych tam na tebe fakt vlítnul. Když už nějaký hadry, tak tričko s ovečkou. Ovečky mám rád. Ovečky mě uklidňujou. Když nebudou ovečky, jsem ochoten překousnout i husičku. Ale žirafu ani náhodou.

Když už jsme u tý garderoby, tak bys mohl dovalit pantofel. Takovou tu dospěláckou a hezky uleželou. Musí mít hodně špinavou podrážku. Já jí rád olizuju.

Další věc, co chci, je starej dudák. Čteš dobře. Ne novej dudák, ale starej dudák. Nejlépe co nejvíc zpuchřelej. Když už se mi podaří dudák konečně řádně prožvýkat, naši mi ho vezmou a daj mi novej. Novej dudák nemá vůbec grády. Starej dudák navíc hezky smrdí a lepí se na něj různý věci jako třeba prach anebo chlupy, a to je dobře.

Akutně potřebuju taky nový oko pro Pana Pandu. To starý jsem mu omylem ukousnul a spolknul a s jedním okem vypadá jako debil. Nevím, jak to ale uděláme, jelikož jestli mi dáš pro Pana Pandu oko, tak ho znova spolknu. Já se prostě neovládnu. Navíc nevím, jak bych ho tam Panu Pandovi připevnil. Radši to oko dej mámě. Ona ho Panu Pandovi přišije.

Potom chci ještě křídu. Nějakou barevnou. Křída je fakt pecka. Namaluju s ní tátovi na zeď k Vánocům nějaký abstraktní obrázek a pak tu křídu sním. Je to multifunkční dárek, který podle mě nezklame.

Dále bych si přál igelitový tašky. Ne jednu, ale strašně moc. Chtěl bych s nima šustit, cpát si je do pusy a postavit si z nich bunkr. Umím si představit, jak se celý den válím ve štosu igelitových tašek, jak je cupuju a jak je potom svět báječný.

Co určitě musím mít, je vodní vír. Když se koupu ve vaně a je čas jít pomalu z vany, jelikož už jsem se do vany vyčůral, tak táta vyndá ze dna takovej černej špunt. V tom místě potom vznikne vír. Když ho chci chytit a dát si ho do pusy, tak to nejde. Je to divný. Podle mě jsme chudý, a proto máme vodní vír pro chudý. Takovej ošizenej, jestli mi rozumíš. Já chci vodní vír pro bohatý, kterej se dá chytit, sníst a kterej si můžu vzít do postýlky. Zařiď to.

Poslední věc, co chci, je takovej velkej piňďa, jako má táta. Jednou jsem ho viděl nahatýho a má teda většího piňďu než já. Jak já k tomu přijdu? S takovým malým se mi budou akorát tak všichni posmívat. Jestli na skladě žádný nový piňdi nemáš, tak nám je můžeš s tátou prohodit. On beztak tak velkej nepotřebuje, když chodí čůrat na záchod. To já bych pro něj našel využití. Konkrétně takovej vodotrysk během přebalování by dostal hned novej rozměr a určitě bych dočůrnul až na strop.

PS: Jo a Ježuchu, žádný levárny. Očekávám, že dostanu všechno, co jsem si přál. Se mnou si nezahrávej. Vím, že bydlíš v dřevěným betlému u babičky pod stromečkem. Babička mi tě ukazovala, jak si tam samolibě ležíš v postýlce s těma všema zvířatama kolem. Já jsem si to posichroval. Když se babička nedívala, tak jsem šlohnul toho fousatýho Pakistánce se svatozáři o berli, co se ti skláněl nad postýlkou. Pokud nesplníš moje požadavky, tak se s ním můžeš rozloučit a já ho rozmlátím o poličku. Rozumíme si?

PPS: Jestli dostanu k Vánocům bratříčka nebo sestřičku, tak tě zmlátím a fousatej Pákistánec letí rovnou do hajzlu.

Tvůj Čeněk.

Návod na použití dítěte

15. prosince 2013 v 19:58 Fotrův deník

Jednou za čas se nám podaří udat Čeňka přes noc babičkám a to je pak doma velká sláva a mocná párty. S frkačkou v puse, párty čepičkou na hlavě v dešti fáborků a konfet doma vyžehlím prádlo a pak jdeme s Natašou brzo spát. Nicméně samotnou předávku dítěte provází vždy stejný jev. Ačkoliv moje i Natašinina máma jsou protřelé rodičky, mnohé již zapomněly. Navíc dnešní děti už nejsou, co to bývalo. K dnešním dětem se musí přistupovat mnohem zodpovědněji a hlavně dnešní děti toho méně vydrží. Již mě nebavilo pořád dokola dávat babičkám instrukce, jak mají s Čeňkem zacházet, proto jsem toto vyřešil prostým manuálem, který jsem oběma babičkám předal, a tím jsem odboural průvodní proslov během odevzdání dítěte. Následuje návod na použití dítěte:

Dobrý den. Právě se stáváte přechodným vlastníkem dítěte. Před samotným převzetím si umyjte ruce mýdlem a vyhubte v bytě (domě) veškeré škůdce.

Jakmile dítě obdržíte, proveďte ihned jeho namátkovou kontrolu. Pakliže jste převzali dítě poškozené, mrtvé nebo bez hlavičky, neprodleně tuto závadu oznamte rodičům dítěte. Na pozdější reklamace nebude brát zřetel.

Pokud dítě nepoznáváte (vykazuje jiné poznávací rysy, než jste byli zvyklí z minula), oznamte neprodleně rodičům dítěte, že vám dali cizí dítě. Pakliže nepoznáváte ani rodiče dítěte, je zde vysoká pravděpodobnost, že se jedná o úplně cizí osoby a došlo zde k omylu. V tom případě cizí osoby vykažte i s dítětem z vašeho domu.

Jestliže dítě, které jste převzali, poznáváte (lze použít i kontrolu podle fotografie, pokud jí máte) a toto dítě vykazuje známky života, je vše v pořádku. Pošlete rodiče dítěte domů a zbavte dítě přebytečného oblečení.

Nyní je to celé na vás. Zkontrolujte úroveň posrání dítěte (podle známé Hirscherovy stupnice posrání od 1 do 10, kdy 1 znamená mírný náznak brzkého posrání až po 10 tedy apokalyptické prosrání biblických rozměrů) a podle zdravého úsudku posuďte, zda je třeba dítě přebalit či rovnou spálit.

Během přebalování buďte optimisté a snažte se přenést na dítě veselou náladu. Povídejte si s ním, zpívejte na něj a švitořte. Přebalování provádějte výhradně na přebalovacím pultu nebo předem vytipovaném místě. Nejprve dítěti sundejte starou plenu, navlhčeným ubrouskem ošetřete postižená místa a až po té mu navlečte plenu novou. Pokud během přebalování dítěti utrhnete nožičku, volejte neprodleně asistenční linku.

Nyní máte před sebou přebalené dítě. Čas, který zbývá do dalšího přebalení, nelze určit, proto provádějte průběžně čichové kontroly. Přebalené dítě je třeba nyní nakrmit. Pokud jste žena a tvoří se vám v ňadrech mateřské mléko, raději toto na dítě neaplikujte a dítěti dejte přesnídávku či Sunar. Pokud jste muž a tvoří se vám v ňadrech mateřské mléko, navštivte v brzké době svého lékaře.

Přebalené a nakrmené dítě nyní bavte. Pokud necháte dítě bezcílně se plazit po místnosti, aniž byste mu věnovali pozornost, bude dítě strádat a ničit příslušenství. Mějte na paměti, že laťka vkusu dítěte je položená velmi nízko a proto není třeba vymýšlet složité hry ani herecké etudy. Výrobce doporučuje tradiční hru na kreténa. Přesvědčte se, zda v místnosti není jiná dospělá osoba, pro kterou byste byli terčem posměchu (pokud v dosahu místnosti jsou jiné dospělé osoby, je dobré tyto do hry na kreténa aktivně zapojit) a jděte do toho. V tomto případě se představivosti meze nekladou. Můžete kolem dítěte skákat po jedné noze, tahat se za ucho a hlasitě halekat. Stejně tak je dostačující převléci se za velblouda nebo viset ze stropu hlavou dolů a mávat rukama.

Aktivitu bavení dítěte provádějte, dokud vám dítě bude věnovat pozornost, dokud nezačne řvát, a nebo dokud se neposere. Pokud dítě začne řvát ihned po započetí bavení, bavíte dítě špatně a je třeba začít znovu a lépe. Jestliže se vám nedaří dítě ani přes úpornou snahu dítě zabavit, jste k ničemu.

Jelikož máte dítě zrovna u sebe, je pravděpodobné, že onemocní, a nebo je již nemocné. Neberte to osobně, není to vaše vina. Rodiče se nemocných dětí zbavují rádi. Právě pro tyto případy vám jistě rodiče "jakoby náhodou" a nebo "pro všechny případy" zanechali pro dítě léky. Ve většině případů se jedná pouze o lehké onemocnění typu kašel, rýma, či lehká viróza. V dětské lékárničce proto naleznete sirup proti kašli, kapky do nosu a lék na snížení horečky. (Zde je třeba se držet striktně následující poučky: Pokud dítě kašle, dejte mu sirup proti kašli. Pokud má rýmu, dejte mu kapky do nosu. Jestliže má horečku, dejte mu lék na snížení horečky.) Pakliže v lékárničce naleznete i injekci a ampulku adrenalinu s přiloženou cedulkou "každou hodinu dávku přímo do srdce", je zde možnost, že to patrně lehká viróza nebude a dítě raději neprodleně vraťte rodičům.

Nakrmené, uzdravené a prudce pobavené dítě je nyní potřeba umýt. Výrobce nedoporučuje mytí v pračce. Dítě je určené k ručnímu mytí. Napusťte vanu teplou vodou zhruba do jedné třetiny a dítě do ní posaďte. Pokud se z vody kouří a dítě po posazení do vany zčervená, je voda příliš teplá a dítě se vaří. Jestliže je teplota vody v pořádku, bude dítě vykazovat známky bujarého veselí. Přihoďte mu do vany různé předměty, se kterými si bude hrát. Pokud dítěti přihodíte do vany na hraní zapnutý fén na vlasy, bude dítě probíjet. Raději volte například gumové kachničky. Jestliže dítě leží ve vaně bříškem dolů s hlavou pod vodou a nevykazuje známky bujarého veselí, dítě je utopené a vy půjdete do vězení.

Nechte dítě ve vaně chvíli si hrát a cákat vodou. Pokuste se do jeho her zapojit a cákejte taktéž. Berte však ohled na velikost dítěte a s cákáním to nepřehánějte, abyste v zápalu hry nevycákli dítě z vany ven na kachličky. Jakmile si dítě dohraje, umyjte ho žínkou, usušte ručníkem, potřete mu zadek krémem, navlečte plenu a převlékněte do pyžama.

Dítě je nyní připravené ke spánku. Před samotným spánkem dítě nakrmte kašičkou. Jakmile dítě kašičku rozprská po okolí, vytrhne vám lžičku z ruky a zabodne si jí do oka, je dítě připravené jít spát. Dítě neví, že jde spát, proto mu toto neustále opakujte. I když po třech hodinách v postýlce stále poskakuje a s postýlkou lomcuje, neztrácejte optimismus. Šance, že usne, je poměrně vysoká.

Pokud dítě dlouho neusíná, nedávejte mu prášky na spaní ani mu nenalévejte alkohol. Raději mu zpívejte. Jestliže vás po pár hodinách zpěvu začne bolet v krku nebo z krku rovnou krvácíte, přestaňte zpívat. Dítě stejně neusne. Nyní se pokuste dítě uspat tím, že mu položíte teplý hadřík na čelíčko. Jestliže dítě nakonec uspíte, jděte okamžitě spát, neboť se dítě za pár hodin samovolně probudí.

Pokud se dítě po pár hodinách samovolně neprobudilo a místo toho se v noci udusilo teplým hadříkem, který v noci spolklo, půjdete do vězení.

Ráno živé dítě nakrmte, přebalte a vyčkejte příjezdu rodičů, kterým dítě předáte.
Dítě skladujte v pokojové teplotě. Pokud jde dítěti od pusy pára, je pravděpodobné, že vaše představa pokojové teploty se neztotožňuje s představou běžného vzorku populace. Pokud dítě netečně leží a je pokryté tenkou vrstvou ledu, máte doma děsnou kosu, dítě umrzlo a vy půjdete do vězení.

Děkujeme vám za použití našeho výrobku "Dítě" a věříme, že jste s ním byli spokojeni. Těšíme se na další spolupráci.

Čeněk vs. Mikuláš

8. prosince 2013 v 19:48 Fotrův deník

Mikuláš je taková hezká tradice, kdy děti odnese čert, jelikož zlobily a rodiče mají pokoj. Tak by to alespoň fungovalo v ideálním světě. V ideálním světě se však nenacházíme. Místo toho, aby zlobivé děti odnesl čert, tak rodiče zlobivým dětem nakoupí tuny čokolád a přivedou děti do cukrového deliria. V našem případě to bude navíc první svátek zaměřený na dítě, a proto byla zjihlá Nataša nadopovaná mateřskými hormony jak utržená ze řetězu.

Den před Mikulášem se koná každoročně u Nataši v práci dětská besídka, kde se na půl dne sejdou v zasedačce pracovníci s dětmi, aby oslavili svátek tohoto svatého muže obžerstvím a třemi hodinami poslechu dětských říkanek přesně tak, jak by si to přál sám Mikuláš. Zaměstnavatel se navíc plácl přes kapsu a vedle převlečeného Mikuláše, čerta a anděla je na besídce i občerstvení. Okoralá bublanina a dvě lahve neperlivé vody slibují legendární akci.

Nataša nehodlala nic zanedbat a byla si vědoma toho, že Čeněk od tohoto svátku mnohé očekává a pokud se jeho představy nesplní, bude mít zničené dětství a v dospělosti bude chodit k psychologovi a utrhávat nožičky štěňátkům. Čeněk sice nemá ponětí, která bije a nejradši by se celý den dávil igelitovou taškou anebo mlátil pantoflem do zdi, ale na Mikuláši určitě lpí. O tom podle Nataši není pochyb. Hnaná nutkáním nezklamat své dítě, pobíhala Nataša po obchodech a dravě nakupovala vše, co jí přišlo pod ruku. Tedy, respektive Nataša nepobíhala. Přikázala mě, ať pobíhám a sháním dárky pro malého Čeňka. Prioritou číslo jedna a alfou a omegou celého tohoto svátku byla hrací hůlka Magic stick power level, na kterou onehdá zahlédla reklamu a usoudila, že tohle je přesně to, co Čeněk chce a musí mít. Je to jakýsi nesmysl, kdy na plastové hůlce visí z každé strany na provázku plyšový nesmysl, který při doteku hraje děsně nahlas různé melodie.

Mikuláš je tedy bezvadný svátek. Když vstávám ráno o půl třetí a ospale skáču kolem dítěte, není nic lepšího, než na osmou s kočárkem naklusat do města a obrážet obchody a hledat debilní hrací hůlku Magic stick power level. Po celodenním hledání jsem něco na podobné bázi báječné magické hůlky našel a odešel domů zemřít. Doma mi Nataša vyčinila, že to, co jsem koupil, není ona nadsvětová a revoluční hrací hůlka Magic stick power level, ale jakýsi padělek. Jsem totiž flákač a vůbec ji neposlouchám. Zítra tedy na osmou naklušu do města znova a tentokrát je ode mě vyžadována opravdová kouzelná hůlka.

V den Mikulášské besídky bylo vše připraveno. Magická hůlka se mi napotřetí podařila zakoupit, a tedy se naskytl prostor pro mírnou radost. Prostor pro mírnou radost narušil Čeněk, který se podle Nataši již nemohl dočkat besídky, a proto nemohl dospat. Když Čeněk nemůže dospat, znamená to, že je celou noc vzhůru a je z toho nasranej. Nasranej a nevyspalej Čeněk kolem sebe kouše, skáče v postýlce, řve a zahazuje dudlík. Jakmile zahodí dudlík, je nasranej, že nemá dudlík a začne vřeštět. Tolik tedy k mému prostoru pro mírnou radost.

Odpoledne jsme ve sváteční náladě vyrazili k Nataše do práce. Před odchodem proběhl ještě konferenční videohovor s Natašou, která dávala instrukce ohledně oblékání, aby Čeněk nedělal u ní v práci ostudu. Mému vkusu se tady totiž nevěří. Jakmile byl Čeněk schválen arbitrem vkusu a módní policií Natašou, sbalil jsem dárky včetně stupidní magické hůlky a vyjeli jsme s Čeňkem na besídku.

U Nataši v práci jsme zaparkovali kočárek v kanceláři a začala jatka. Kolem Čeňka se seběhlo celé patro spolupracovnic a tento malý chudáček koloval z ruky do ruky, kde byl od každé ocicmáván, osaháván a obudlikybudlikyován. Já jsem stál v koutu a nikoho jsem nezajímal. Nikdo mě nepozdravil a jedna lačná kolegyně mě při vášnivé tlačenici ve frontě na Čeňka strčila na zem, kde jsem byl skoro ušlapán. Hezký to bylo.

Jakmile se samice nabažily mláděte, mohlo se vyrazit do zasedačky na besídku. Nataša pyšně třímala nad hlavou Čeňka, zatímco já se tiše v přítmí potácel za ní s pytlem plným dárků. V zasedačce propuklo pravé a nefalšované peklo. Místnost narvaná harantama, kteří dělají hluk, pobíhají, rvou se mezi sebou a pak řvou, nebyla mou oblíbenou místností. Postával jsem vedle Nataši na kraji místnosti a snažil jsem se být v myšlenkách na lepším místečku (třeba ve vězení anebo na dně sopky). Z ničeho nic se z druhého koutu místnosti s hurónským řevem přiřítil malý roztomilý pětiletý Artík, syn generálního ředitele, a vší silou mě kopnul do holeně. Už jsem se chystal, že malého pětiletého roztomilého Artíka, toho hajzla rozmazlenýho, přetáhnu židlí anebo ho prohodím oknem, ale Nataša mě zachytila a významně mi pokynula. Rozumím. Pohladil jsem malého Artíka a nazval jej šikovným. Načež mi Artík dupnul na nohu a utíkal šířit radost dál po místnosti.

Řev a povyk dětí se neustále stupňoval. Když už to vypadalo, že místnost co nevidět exploduje, přiřítil se do místnosti čert a začal nahánět děti. V tu ránu se místností rozprostřelo božské ticho pročísnuté občasným tichým zavzlykáním. Pane jo, čert je pašák. Čerta mám rád. Od té doby byl klid a mě napadlo, že si taky domů pořídím takového čerta.

Jakmile čert zjednal pořádek, dorazil do místnosti i Mikuláš s andělem a mohlo se nadělovat. Mikuláš se posadil na židličku a volal si k sobě děti, aby jim dal nadílku a poklábosil s nimi. První na řadu šel Čeněk. Čeněk nejevil žádné náznaky zájmu o dění kolem sebe a žužlal mi tkaničku od mikiny. Mikuláš si ho přebral, důležitě si ho posadil na koleno a začal s ním rozprávět:
Mikuláš: "Jak se jmenuješ, chlapče?"
Čeněk: Sedí a kouká
Nataša přispěchala k Mikulášovi: "Jmenuje se Čeněk."
Mikuláš: "Ahoj Čeňku. Jestlipak jsi byl hodný"
Čeněk: "Brrr, bluee, brm brm brm brm"
Mikuláš: "Aha a umíš nějakou básničku?"
Čeněk: Poblil se
Mikuláš: "Ale chlapče, takhle ti Mikuláš nedá dárky"
Čeněk: Poblil Mikuláše
Mikuláš: "Tohle od tebe není hezké"
Čeněk: Začal řvát

Následně nám Mikuláš odevzdal řvoucího Čeňka a tím pro něj besídka skončila. Nataša mu předala ještě dárky včetně magické hůlky Magic stick power level a mohlo se jít pryč. Ještě jsem počkal na Malého Artíka, který šel hned po nás. Malý Artík brečel a když se ho Mikuláš zeptal, jak se jmenuje, tak se pomočil. Koukám, že to takový hrdina nebude. S pocitem zadostiučinění jsem vzal Čeňka i s jeho dary, které mu byly úplně ukradený (hlavně, že jsem musel tři dny pobíhat po městě a nakupovat dárky, aby chlapec nebyl smutný,) a jeli jsme domů. Doma Čeněk báječnou kouzelnou hůlku Magic stick power level hnedka z první zlomil a urval jeden plyšový nesmysl a tím pro nás Mikuláš skončil. Už se těšíme na Vánoce.

Táta má kocovinu

1. prosince 2013 v 21:25 Fotrův deník

Onehdá jsem si s přáteli zašel večer na chvilku na sklenku vína. Doma jsem dal Čeňka spát, ohřál Nataše večeři (lečo z konzervy a na uhel spáleného buřta z trouby - má specialita) a odešel s tím, že jdu jenom na chvilku na malý pokec. Kolem půl čtvrté ráno mě bezvládného a totálně na plech dotáhli kamarádi do domu, opřeli o vchodové dveře, zazvonili a odešli. Jelikož nám nefunguje zvonek, setrval jsem opřen o dveře v polokomatu ještě další hodinu, než Natašu vzbudilo mé namátkové dávení. Šla se tedy podívat na chodbu, co se tam děje. Jakmile otevřela dveře, s úsměvem jsem se skácel na zem přímo před ní. Nataša nejprve v úleku a v nastalém šoku do mého ležícího těla kopla, ale jakmile zjistila, o co se jedná, udeřila mě ramínkem do zátylku a nazvala mě kořalou.

Pád na plovoucí podlahu mě celkem probral a v dobrém rozmaru a lehce rozjařen jsem si chtěl s Natašou povídat. Ta vykazovala známky podráždění a rostoucího stupně nasrání, tedy zde přátelský pokec nepřipadal v úvahu. Poslala mě do koupelny se osprchovat a šla spát. Když jsem ve sprše několikrát upadnul, šel jsem se umýt raději do umyvadla. Ve sprše by mi beztak pšenka nepokvetla, jelikož se mi nepodařilo sundat si kalhoty.

Poté, co jsem vytopil koupelnu a ohnul baterii u umyvadla, jsem se v mokrých kalhotách vydal na předem ztracenou výpravu do postele, kde jsem hodlal loudit sex. Připadal jsem si maximálně sexy a byl jsem přesvědčen, že sex nemůže nebýt. Dopotácel jsem se k posteli, kde jsem začal lomcovat s Natašou a přitom jí svádět svým svěžím dechem, který leptá plasty. Nataša mě toužebně kopla patou do břicha a něžně zašeptala do ouška, ať vypadnu. Bral jsem to jako předehru. Po předehře následovalo velké finále, kde jsem dostal facku a z postele jsem byl vyhozen.

S Natašou očividně nic nebude. Ani povídat si nechce a mně se nechtělo spát. Náhle jsem si uvědomil, že máme doma ještě jednoho člověka. Parťáka, který to se mnou klidně potáhne až do svítání. Naklonil jsem se nad postýlku a Čeňka vzbudil. Bylo na něm vidět, že neví, která bije. Ospalýho a zmatenýho jsem ho opřel o stěnu postýlky a začal s ním probírat důležité věci. Čeněk mě chvíli ospale pozoroval a dělal bubliny z nosu. Po pár minutách přišel k sobě a uvědomil si, že je na něm pácháno bezpráví. Že on chce spát a ne čumět na smradlavýho vožralu. Navíc má hlad a tíživost nastalé situace ho dohnala k předčasnému rannímu posrání, které si vždy tak rád šetří na dobu těsně po přebalení. Právě kvůli tomu všemu začal urputně řvát. Usoudil jsem, že tím můj pokec skončil, dopotácel jsem se zpět k posteli, vzbudil Natašu, že jí řve dítě, a šel jsem spát.

Ještě, že je neděle a Nataša je ráno doma, jinak nevím, co by se dělo. Šel jsem spát kolem pátý a v osm už jsem byl vzbuzen. Dítě řve hlady, Nataša kmitá v kuchyni a já ležím pohozený v posteli s ukrutnou bolestí hlavy. Je to sváteční den. Jako vyprošťováka jsem vypil půl litru teplého Sunaru a svět je hned o něco lepší. Sice ne o moc, ale o trochu je. Ve skutečnosti je svět o něco horší. Abych byl upřímný, tak po tom debilním sunaru je mi stokrát hůř než před tím a můj skon je nasnadě.

Nataša nakrmila Čeňka a ten, aby vyjádřil svou spokojenost, začal pištět. Myslel jsem, že se mi rozskočí hlava. Jako takovou malou náplast na mé trápení jsem očekával, že mi Nataša udělá snídani, ale naše menší noční nedorozumění mělo za následek, že se mnou nemluví. Místo toho začala luxovat. To byla paráda.

Nedělní ráno je čas her, radovánek a taškařic. Nataša vyndala Čeňka z postýlky a položila na pěnové puzzle. Mě taktéž vyndala z postýlky a položila na pěnové puzzle hned vedle Čeňka. S Čeňkem jsme rázem vytvořili sehraný tandem osob se sníženou schopností pohybu. Můj úkol byl kluka hlídat a sem tam se ho snažit rozvíjet důmyslnými hrami či říkankami. Místo toho jsem ležel na zádech a Čeněk mi šťoural urvanou anténou od rádia v uchu. Čeněk se rozvíjel maximálně a s tímto přístupem to dotáhne velmi daleko. Když mi ulomenou anténu od rádia v uchu zlomil, začal mě mlátit pantoflem. Neměl jsem sílu se bránit, takj sem akorát chroptěl a doufal, že Nataša zjedná nápravu. Nataša nápravu nezjednala, ale zase si to, jak já v mrákotách ležím v trenkách na podlaze a Čeněk mě mlátí pantoflem, točila na mobil, jelikož jí to pravděpodobně přišlo zajímavé a hodné zvěčnění do rodinného archivu.

Nedělní ráno, které je časem her, radovánek a taškařic se díky bohu blížilo ke konci. Zatímco s modřinami spokojeně na zemi krvácím z ucha, ze kterého mi čouhá kus antény, Čeněk je usazen do židličky a nakrmen. Blíží se totiž poledne a to je čas na sváteční oběd u našich.

Nataša oblékla Čeňka, oblékla mě, od srdce si zanadávala a počastovala mě přízvisky typu ochlasta, ožralej hulvát nebo nezodpovědnej násoska a mohlo se v dobré náladě odjet na nedělní sváteční oběd. Jelikož jsem nebyl ve stavu, kdy bych mohl používat drobné elektronické zařízení jako jsou například hodinky, kalkulačku nebo detektor kovu, natož pak řídit auto, musela Nataša po třech letech usednout za volant. To jí na dobré náladě nepřidalo. Z parkoviště vyjížděla asi půl hodiny, přičemž dokázala ulomit zadní stěrač, deset minut se točit do kolečka, rozjet se na trojku a po půl hodině motání se napříč parkovištěm hladce a s přehledem zaparkovat přesně na místě, ze kterého vyjela. Druhý pokus trval již jen dvacet minut, a jakmile urazila boční zrcátko o pošťáka, mohlo se vyjet.

Nataša je zodpovědný řidič, takže jela rychlostí chůze. I přes to v hustém nedělním provozu srazila cyklistu. Ten to však bral s humorem a s rozraženou hlavou odjel do nemocnice přivolaným taxíkem. Na důkaz toho, že to bere sportovně, nám ještě z taxíku zamával a potom omdlel. Mohlo se tedy jet dál. Nataša kupodivu na mé neustálé rady, jak má řídit, jaký rychlostní stupeň zařadit, jak moc točit volantem a v jakém jízdním pruhu má jet, reagovala podrážděně a častovala mě nadávkami. Nechci být poslem špatných zpráv, ale vypadá to, že dnes večer sex opět nebude. Po zbytek cesty jsem tedy raději tiše seděl a s napětím očekával, co se bude dít. Čeněk v dětské sedačce taktéž ani nedutal a křečovitě svíral Pana Pandu. Nakonec však vše dobře dopadlo a my dojeli.

U našich si otec okamžitě převzal Čeňka a přemístil ho do obýváku, kde na Čeňka čekala hodinová přednáška o hokeji proložená prezentací jeho nové hokejové výstroje. Po přednášce předvede otec Čeňkovi elektronickou tužkou (ano, kvůli němu si pořídil elektronickou tužku) na obrazovce modelové případy herních situací, kdy rozebere chyby hráčů. Čeněk jevil o celou tuhle komedii nefalšovaný zájem a během přednášky, kdy otec hřměl na stupínku a mával nad hlavou hokejovým pukem, převrhnul květináč a baštil hlínu.

Jakmile se máma dohmátla, že mi není dobře, okamžitě mi udělala silný kuřecí vývar. Následně mě uložila do postýlky, přinesla prášeček, uvařila čajík a na čelíčko dala obkládek. U mámy je svět opět v pořádku.