Čeněk se stěhuje

25. května 2014 v 18:44 |  Fotrův deník
Z nadpisu by se mohlo zdát, že je to konečně tady. Konečně jsme šoupli Čeňka na vojenskou školu a nebo přišel pán ve vyžehleným sáčku s visačkou a odvedl Čeňka do pasťáku. Skutečnost je ale trošku jiná. Čeněk se sice stěhuje, ale s ním i já s Natašou, a to do nového a většího bytu. Ptáte se, jak jsem si mohl z platu pijavice sociálního systému, které stát cáluje peníze jenom za to, že se stará o své dítě, dovolit větší byt? Věc se má tak, že jsme získali byt od naší tety z venkova, kterou zavřeli do blázince. Ukázalo se totiž, že teta z venkova nebyla vůbec z venkova. Bydlela v paneláku, byla kleptomanka a schizofrenik. Jedno z jejích alter eg byla hodná teta z venkova a nosila šátek na hlavě, takže tímto nás lehce ošálila (tady je škoda, že nenosila na hlavě, šálu, jelikož by nás pak ošálila šálou a to by byla pecka. Zde je prostor pro uznalé pokynutí hlavou, jak si mistrně hraji se slovy). Mimochodem další její alter ego byl nádražák Radim. Teta z venkova, která nebyla z venkova a občas byla nádražák Radim, byla až na svou zálibu v drobných krádežích neškodná. Jednoho dne jí však v tý bedně ruplo definitivně. Pobíhala po baráku omotaná záclonou a hulákala, že za chvíli přijede výtahem z nebe Ježíš, takže nikdo nesmí používat výtah, dokud Ježíš nepřijede. Její sousedka, která patrně netušila, jaká důležitá návštěva za chvíli přijede z nebe výtahem, tento použila. Teta z venkova z toho dostala záchvat zuřivosti a pokousala sousedce jezevčíka. Zanedlouho už ji ve svěrací kazajce odváželi. Takže tímto způsobem jsme se dostali k novému bytu.

Kdysi jsem byl na brigádě u stěhováků. Pokaždé, když jsme přijeli někoho stěhovat, tak nám během procesu s potutelným úsměvem stěhovaný tvrdil, že lepší je vyhořet, než se stěhovat. Toto pokaždé doplnil idiotským úsměvem, jakože to je děsně vtipný a zároveň hluboký. Ačkoliv jsem tuhle hlášku slyšel pravidelně několikrát denně od všech lidí, co jsem stěhoval, a každé její další vyslovení mě drásalo na duši a měl jsem chuť dotyčného vzít tyčí z milosti, aby se už netrápil, musel jsem se vždycky usmát, aby byl zákazník šťastný a spokojený sám se sebou, jaký je to šprýmař a jakou originální hláškou stěhováky uzemnil. Právě proto snad ani nemůžu uvěřit, co napíšu a to je, že je snad opravdu lepší vyhořet než se stěhovat. Minimálně je lepší vyhořet než se stěhovat s Čeňkem. A aby to bylo ještě napínavější, sehnal jsem nájemníka do té naší malé špeluňky, ale má podmínku, že je třeba to tam vymalovat a hlavně se musí nastěhovat do týdne. Takže a tedy jsme se museli nasáčkovat k rodičům Nataši a souběžně rekonstruovat dva byty.

Stěhování do většího bylo nevyhnutelnou nutností. Čeněk už má celý byt prolezlý skrz naskrz a nic ho tam už nestimuluje. Navíc zjistil, jak obelstít dětské pojistky a vniknout do zásuvek, ve kterých se skrývají lákavé a tajemné léky nebo chutné čisticí přípravky. Je čas změnit lokál a nastolit Čeňkovi nový řád. Navíc pokud bych byl v tom bytě ještě o měsíc déle, tak bych se demonstrativně pořezal střepem v obličeji, jelikož to už fakt nešlo.

Člověk by řekl, že v tak malém bytě nejsou skoro žádné věci. Stačí vzít dvě tašky a všechny naše věci v nich odvezeme. Tak bych si to alespoň představoval já. Bohužel tomu tak nebylo. Co ten byt průběžně vstřebával, nyní nárazově vydal. Věci, které jsem již dávno obrečel, věci, které jsem ani nevěděl, že jsem měl a nebo věci, které určitě nebyly moje ani Nataši. To všechno se nyní nakupilo na obří hromadě uprostřed bytu. Od brzkého rána jsem veškeré věci pytloval nebo dával do krabic a jak na běžícím pásu odvážel postupně k rodičům Nataši, kde máme dočasně svůj bejvák. Organizace stěhovacího procesu se chopil sám Čeněk, který působil jako supervizor a ze své vyvýšené židličky na stěhování dohlížel a rozdával úkoly. Malý supervizor chvíli spokojeně sledoval, jak dřu jako mezek a odnáším pytle do auta. Posléze mě přeřadil na jinou práci. Dostal jsem za úkol ho vzít a donést malého supervizora k vypínači, aby mohli blikat se světlem. To totiž stěhování uspíší, když budu Čeňka hodinu držet u vypínače, aby si mohl blikat. Jakmile vedoucí stěhování a manažer logistiky, Čeněk, doblikal světýlkem, dopravil jsem ho zpět na jeho kontrolní stanoviště, odkud pokračoval v monitoringu a pak se posral.

Čeněk má asi dvacet tun hraček a džambilion tun oblečení. Já jsem svoje věci zabalil do dvou pytlů a bylo. Čeněk má aktuálně větší majetek, než já kdy mít budu. Přestěhovat jeho majetek do nového bytu, to je fakt za trest. A přitom on tolik věcí nepotřebuje. Co se týče oblečení, stačí mu dvě bodýčka, dvoje tepláky, mikina a ponožky. Nataša z něj dělá zbytečně metrosexuála. Jedno bodýčko utáhne klidně i celý týden. Stačí jenom kontrolovat, aby ho moc nepoblil a pokud proběhne nějaký průser, tak se to opláchne v umyvadle a zatím, než to uschne, vezme si to druhý bodýčko. A hračky? S těma si nehraje. Má pana Pandu a tím to hasne. Hlavně, že má asi patery obří plastový bagry, na který akorát tak v noci šlapu, když jdu na záchod a pak do nich vzteky kopu, což bolí ještě víc, než na ně šlápnout. Jak se stěhuje šest bagrů? Původně jsem je chtěl stěhovat tak, že je naházím do popelnice, ale Nataša řekla, že takhle ne. Svázal jsem tedy šest bagrů provázkem a gumicukem přidělal na zahrádku na autě. Tak trošku jsem jejich přidělání odfláknul a doufal, že cestou za jízdy spadnou pod kola náklaďáku a bude od nich pokoj. Dál tam má dva plný kýble kostek, který nechápe, tři krabice plyšáků, kterých se bojí, tašku plnou molitanových míčků, který ukusuje, takže je má zakázaný, dvě tašky pěnových puzzle, který akorát rozdělává a dělá z nich bordel, takže je má taky zakázaný a potom děsnou spoustu různých věcí, co hrajou dětský melodie a který mě neskutečně vysíraj. Jednou jsem myslel, jak jsem na to všechno vyzrál, protože jsem z těch krámů vytahal baterky, aby to nehrálo. Ono to ale stejně hraje. I bez baterek. Pohání to totiž patrně mé utrpení.

Jakmile bylo odstěhováno, mohli jsme přemístit Čeňka do provizorního bydliště - obývací pokoj u rodičů Nataši. Krásně se nám tam žije ve třech v tom jednom pokoji, jen co je pravda. Právě proto je potřeba pohnout s rekonstrukcí, abychom se mohli co nejdříve přestěhovat.
Je to velmi krásná životní etapa. Ráno Čeněk vstává za rozbřesku a řve, neboť se budí v pro něj novém prostředí. Pak jde Nataša do práce. Během dne na střídačku usínám a starám se o dítě a po večerech makám na bytech.

Proces rekonstrukce, i přes mou urputnou snahu, neprobíhá podle představ. Jako jo, dávám do toho to srdíčko, dřu jako mezek, ale prostě a jednoduše mám volšový ruce a nemám to tak úplně zažitý. Takže nestíhám. Nejvíc za vinu však kladu špatné organizaci času. Před samotným malováním mi trvalo dvě hodiny, než se mi podařilo rozdělat a položit na podlahu igelit, aby ani kapička barvy nekápla na mou plovoucí podlahu. Jakmile jsem s velkou slávou zakryl celou podlahu v pokoji, namíchal jsem si profesionálně na balkoně barvu v kyblíku a odnesl tuto do pokoje. Během přenášení se urvalo ucho kyblíku a celá barva se mi vylila na plovoucí podlahu v jiné místnosti, než byl položen igelit. To mě stálo cenné minutky samotného finišování a taky jsem musel volat sklenáře, jelikož jsem vzteky mrsknul prázdný kyblík od barvy do okna, které popraskalo. Nataša navrhla, že by bylo lepší najmout si na to hodinového manžela, což mě ranilo. Samozřejmě, že hodinový manžel nebyl vůbec potřeba, jelikož jsem při škrabání omítky ze zdi vyškrábl celý vypínač a přeťal nějaké dráty, takže bylo potřeba rovnou elektrikáře.

Inu, čeká nás ještě spoustu krásných okamžiků v obýváku u tchýně a tchána, a pokud se mi podaří přežít rekonstrukce, budeme v novém bytě, což považuji za krok kupředu.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 fotruv-denik fotruv-denik | 25. května 2014 v 18:49 | Reagovat

Přidej se k fotrovi do party na fejsbůku a Čeňka k tobě nastěhujeme do dvou pracovních dnů https://www.facebook.com/pages/Den%C3%AD%C4%8Dek-modern%C3%ADho-fotra/567935003271899?ref=bookmarks

2 MB MB | 25. května 2014 v 19:01 | Reagovat

Jde vidět že na psaní není ten potřebný klid a že ti prěs rameno nakukuje tchýňe :)

3 žE žE | 25. května 2014 v 19:41 | Reagovat

OMG, kdybych si nebyla 100% jistá, že manžel nemá literární nadání, tak se začnu obávat, že jsem Nataša. :D
Všechno padne jak zadeček na hrneček! Úplně nejvíc to překvapení z množství věcí, které se do toho pidibytu vešlo (a do velkého se už nevejde) :))

4 VB VB | 25. května 2014 v 22:27 | Reagovat

Já z vás jednou umřu :-D Ty hrající hračky jste opravdu vystihl, máme to stejně :-D A stejně si s nima víc hraje manžel než dítě :-D

5 Andrej Andrej | 25. května 2014 v 23:11 | Reagovat

hrajuce hracky kupujem detom mojich kamosov aby mali aj oni radost z darceka ktory dostane ich prirastok :D

6 Shina Shina | E-mail | 26. května 2014 v 4:00 | Reagovat

Hrající hračky jsou super věc, zaznamenala jsem jejich existenci když jsem hlídala děti. Proto jsem během těhotenství zakázala JAKÉKOLIV hrající hračky. Inu tchyně dala naší Řvousence k Vánocům hrající želvičku od "ryby", která po zmáčknutí tvarů na krunýři buď říká čísla nebo pojmenovává dané tvary česky a pak anglicky + jako hlavní čudlík zpívá. Po týdnu jsem si tu úžasně chytlavou písničku také začala zpívat...
Jednou jsem si tak hezky notovala se želvičkou, kterou Řvousenka šla ukázat tatínkovi do koupelny a najednou ticho a řev, tatínek to vyřešil tak, že zavřel hrající želvičku do pračky s čerstvě vypraným prádlem.
Želvička přežila mokré prádlo i tatínkovy výhružky, že jednou až přijdeme z procházky, tak budou veškeré podobné hračky bez baterek sešrotovány a zabetonovány.

Držím pěsti při výskytu elektromagnetické vlny, která zkratuje vaše multifunkční interaktivní hrající hračky :-)
Nechodit do práce, tak by mi z té mateřské dávno hráblo :-D

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 26. května 2014 v 19:58 | Reagovat

Jupí, Čenda bude mít víc prostoru, to bude veselo, všude budou hrací hračky:-)

8 Vyzvánění Vyzvánění | Web | 26. května 2014 v 23:08 | Reagovat

Dik za clanek \m/

9 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 27. května 2014 v 17:54 | Reagovat

A proto je víc prostoru třeba zaplnit dalšíma bagrama, puzzlema, kostičkama a hračkama se zvučnou melodií :D

10 Brusič Brusič | Web | 29. května 2014 v 16:06 | Reagovat

O stěhování ani nemluv, nejsme schopni vyklidit bývalý byt 3 roky.. někde je to zacyklený..

11 janula janula | 30. května 2014 v 8:26 | Reagovat

[5]: nooo počkej až ti to kámoši vrátí, až budeš mít děti :) taky jsem to tak se škodolibou radostí dělala, teď mám děcka a vrací se mi to kupou hrajících nesmyslů

12 killbeggan killbeggan | 31. května 2014 v 10:22 | Reagovat

Ano, spravne. Deti je potreba neustale rozvijet. Nejlepe pomoci bubinku, trumpety a dalsich didaktickych pomucek.:-) Super blog, Netipo!

13 Fredy Kruger Fredy Kruger | 31. května 2014 v 23:41 | Reagovat

" Táto !  Čeněk mi sděluje,
že zítra se od nás prý stěhuje !
... kde hlavu složí ?  kde bude spát ? "

" Nech ho ! ... sic teprv mu šedesát,
však dost již byl rodičům pod křídly
... ať najde si vlastní obydlí
a snaží se nově zabydleti !
... nedávno stejně byl plnoletý !"

... otec se otočil od matky :
" Dneska nemám chuť na hrádky !
... dík tobě, myslím teď na syna !!"

... muž zachrápal ....( známka, že usíná )

14 Jindra Pantůčková Jindra Pantůčková | Web | 18. června 2014 v 12:14 | Reagovat

Tak to jsem se zase jednou nasmála. Jen mi uniklo, jestli se to skutečně stalo, nebo jestli je to beletrie. V obou případech super, ale ta barva na nezakryté podlaze a kbelík mrštěný do okna... au.
P5ed asi 3 týdny jsme s manželem natírali staré dveře v bytě. Plán byl dobrý. Dveře jsme vynesli na pavlač, nachystali si na ně "kozy" na podložení, manžílek sjednal bratra na pomoc, který kvůli úspoře času dorazil jeden večer předem. Jenže pánové šťastné schledání slavili v hospodě, ráno byli nažraní jak motyky, nemohli najít ani smirkový papír a z pavlače je v poledne vyhnalo horko, když teplota přelezla třicítku a od bílých dveří se slunce začalo odrážet tak, že to zavánělo slepotou.
Plán prací by měl být na prvním místě a když od začátku smrdí nezdarem, měl by se k němu vyjádřit někdo fundovaný. Dveře jsme dodělávali jedny denně po práci, místo složité logistiky a uražených rohů od zdi jsme je jenom vysadili a opřeli vedle. Smrádek z vodou ředitelné barvy nebyl tak strašný, když byly okna celou noc dokořán a v dané místnosti se prostě nespalo...

15 Gregor Gregor | Web | 30. července 2014 v 12:17 | Reagovat

Fakt se mi nestává, že bych se u něčeho řehtal nahlas, hlavně ne když sedím v práci. Jestliže mě doteď považovali kolegové vzhledem k mému pokročilému věku spíš za takovou klidnou postavu v pozadí, teď si mě prohlížejí se směsí obav a znechucení. Ale stálo to za to. Oba palce nahoru!

16 alika alika | E-mail | 1. května 2015 v 9:11 | Reagovat

Levná přeprava nadměrných nákladů Praha:

http://www.stehovanimamut.cz/nadmery.html

17 Nina Nina | 9. července 2015 v 13:42 | Reagovat

Rozvoj smyslů dětí je důležitý. Zapojte správné prvky do vašeho hřiště

http://www.hristerejher.cz/produkty/rozvoj-smyslu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama