Čeněk v novém bytě

6. července 2014 v 18:36 |  Fotrův deník
Zahrajte famfáry, vypusťte holubice, obětujte pannu, zapalte signální ohně a uspořádejte slavnostní průvod (Čeněk parade), neboť je to konečně tu. V rytmu zběsilého tempa, kdy jsem si na pokraji sil sáhnul na dno veškerých možností, se nám po nekonečných týdnech skvotování u tchýně na gauči, podařilo přestěhovat.

Stěhování to nebylo nikterak lehké a již byly zaznamenány ztráty, převážně na mé straně, které se během stěhování jaksi udály. Nějak si to nedovedu představit, jak je to možné a na mysl se mi dere myšlenka, že se záhadnými ztrátami mých věcí má co dočinění Nataša. Veškeré její nesmysly a kraviny (krémy, mastičky, štětečky, kulmy, mazadla a podobně) zdárně dorazily v plném počtu na svá místa, kdežto například mé ukulele, na které jsem si občas rád zahrál a o kterém Nataša tvrdila, že až usnu, že ho rozštípe, protože jí to rve uši, záhadně zmizelo. Postrádám taktéž svůj zarámovaný portrét od pouličního umělce, díky němuž mě svého času postavila před rozhodnutí, buď ona a nebo ten obraz. Naštěstí se mi jí tenkrát podařilo zbouchnout, takže se mi toto rozhodnutí podařilo zahrát do autu. Během vybalování věcí jsem zaznamenal ještě další dílčí ztráty. Bohužel však Čeněk během stěhování ztracen nebyl a nadále figuruje v seznamu domácích spotřebičů.

Co se týče toho malýho chuligána, tak ten je z novýho bytu přímo nadšen. Pobíhá z jedný místnosti do druhý, piští blahem a jeho malý srdíčko plesá nad počtem zásuvek, který je třeba olíznout. Kdyby mohl, tak by měl určitě z toho malinkou erekci.

Na druhé straně barikády jsem já. Zničený a duševně zruinovaný otec bez perspektivy, kterého se nikdo neptal, jestli se chce stěhovat a který byl zvyklý na zajetý stereotyp jedné místnosti, kde měl vše relativně pod kontrolou. Nyní mě hodili s tou malou šelmou do obřího bytu a očekávají závratné výsledky. Nyní totiž začíná vše od začátku. Co bylo, bylo. Teď je tady nová kapitola.

Základ je si zvyknout a určit pravidla. Ono si to potom nějak sedne. V první řadě je důležité nalézt dítě, které se v tomto velkém bytu ztratilo. Ztratit dítě doma je pro mě nový jev a je potřeba na tom zapracovat. Protože jsme moderní rodina, která žije moderním životem, nemáme mezi místnostmi dveře, aby byt působil vzdušně a moderně. Naše moderní dítě má tedy volný pohyb všude a není divu, že rádo někam zaleze a není k nalezení. Situace si proto žádá, abych mu byl neustále v patách, což znamená, že je konec s poleháváním na gauči, zatímco se Čeněk dva metry ode mě na zemi dusí látkovou plenou. Nyní má možnost dusit se látkovou plenou ve čtyřech různých místnostech, kdy během dušení může přebíhat z jedné místnosti do druhé dle libosti. Napadá mě východisko, že bych se měl udusit látkovou plenou sám a všechno bych tím vyřešil.

Říká se, že co se člověku zdá první noc v novém bytě, že se vyplní. Je to takové až trochu romanticky naivní tvrzení, které přisuzuju radosti z nového bytu. Já osobně nemůžu tuto tezi potvrdit, jelikož jsem první noc nespal. Čeněk vyfasoval svůj vlastní pokoj, a to ho patrně zaskočilo. Nebyl nikdy zvyklý spát sám a vždy si užíval toho, kdy může systematicky narušovat můj spánek tak říkajíc z očí do očí. Nyní sídlí v nejzazší místnosti zcela sám, s tím, že ve skříni má stopro úlisnýho bubáka, pod postýlkou přihřátou žirafu (Čeněk se žiraf bojí) a z poličky co nevidět vyleze Pan Mýdlo (Čeněk se také bojí mýdla. Pokud bych před ním namydlil mýdlem žirafu, dostal by strachy maličkou mrtvičku). Není proto divu, že v takovým nepřátelským prostředí nemůže spát, a proto je potřeba celou noc řvát. Po náročným stěhování první noc v novém bytě jsem tedy celou noc neměl nic lepšího na práci, než trávit čas s Čeňkem v pokojíčku a pokoušet se ho uspat.

Když jsem byl v pokoji, tak byl celkem klidný a i dělal humor, jakože třeba mlátí hlavou do rantle postýlky a nebo z postýlky za soustavného funění, kdy se s námahou celý rudý v obličeji vyškrábe nahoru, vypadne a pak řve. První noc byla tedy slabší. Aspoň, že Nataša se hezky vyspala. To je hlavní. O tom to celý je. Nevadí, že Čeněk usnul až někdy ráno a já jsem pohozen v komatu na zemi vedle postýlky a se srdeční arytmií jsem skálopevně rozhodnut, že se stěhujeme zpátky do garsonky.

Ač si to Čeněk možná ani nezaslouží, jeho dětský pokoj je větší než náš celý minulý byt. Ještě než byl do svého pokoje vpuštěn, tento byl úhledný a velmi uklizený. Hračky měl narovnaný do poliček, na zemi postavený pěnový puzzle a i malý koberec se vzorem dálnice tam byl. Prostě to měl takový vymazlený. Ve vteřině, kdy byl Čeněk vpuštěn do svého nového výběhu, se tento pokoj stal postrachem celého bytu. S vřískotem strhnul, co se strhnout dalo, vyházel všechny hračky z poliček, pěnové puzzle rozsápal zubama a malý koberec se vzorem dálnice zmizel. Prostě tam nebyl a nikde jsme ho už nenašli. Čeněk svůj hezký pokojíček proměnil v semeniště zla, kam vcházíme s Natašou výhradně ve dvou a nikdy ne za tmy.

Jakmile se Čeněk usídlil ve svém pokoji, začal dobývat i pokoje přilehlé a tyto prohlašuje za své území. Absence dveří jeho nájezdům vyhovuje a strategie, kdy svého otce decimuje narušováním spánku, má za následek, že jsem natolik vyřízený, že je schopný mě zpacifikovat a dělat si, co se mu chce. Abych z něj nedělal nějakého hurona, tak přemoci mě není nic složitého. Většinou se přemůžu sám tím, že prudce vstanu, zamotá se mi hlava a pak upadnu. Občas si během pádu i zdřímnu. Čeněk je v novém bytě velmi spokojený.

Co se mě týče, tak já si budu muset ještě zvyknout. Všechno mi přijde zbytečně moc velký a kde je zase ten Čeněk? Zase se tady ztratil. Domácí práce mám zde ztížené. Ač se ode mě příliš neočekává (požadavky, které jsou na mě kladeny jsou, abych vypral, vyžehlil, uklidil byt a aby dítě žilo, než přijde Nataša z práce, pak už to je jedno), nedaří se mi tak úplně požadavky na mě kladené plnit. Největší problém mi dělá kulatý dřez v kuchyni. Z dřívějška jsem byl zvyklý na tradiční formát, tedy hranatý dřez. Kulatý dřez je pro mě novinka a nevím si s ním rady. Často mě mytí nádobí natolik rozhodí, že pláču. Nataša potom, když přijde z práce provádí kontrolu. Nejprve změří Čeňkovi puls, jestli žije, načež jde do kuchyně a kontroluje nádobí. A pak to přijde: "Hele, takhle si představuješ umytý nádobí? Vždyť je to mastný a jsou tady i kousky jídla", nastoupí na mě zhurta: "Ale já za to nemůžu. To ten kulatej dřez. To se fakt nedá", pokouším se o chabou výmluvu: "To je ta nejvíc ubohá výmluva, co jsem slyšela. Dneska žádnej sex, žádná televize, prostě nic". Tak a je to. Kulatej dřez mi rozvrací rodinu a to byla vždy práce pro Čeňka.

Nejen kulatý dřez je mi trnem v oku. Problémem je taktéž malý záchod. Ne tedy samotná mísa, ale místnost. Byl jsem zvyklý si Čeňka s sebou brát na záchod nejen proto, abychom tím stmelili vztah otce a syna, ale taktéž proto, že když jsem Čeňka nechal v kleci a šel na záchod, Čeněk řval tak vehementně, že se poblil. Nyní se Čeněk se mnou na záchod nevejde, a proto jej musím nechávat za dveřmi záchoda. Ten pak dělá za dveřma děsnou scénu, bouchá pěstičkami na dveře a dožaduje se vpuštění dovnitř. Občas bouchá do dveří i hlavou, kdy se patrně demonstrativně pokouší o zranění, aby mi to děsně natřel. Můžu říct, že teď si užívám pobytu na záchodě mnohem víc, než v minulosti, protože skutečnost, kdy při sezení na záchodě z druhý strany dveří řve malý dítě, který mlátí hlavou do dveří, nadává a hartusí, dělá celou situaci příjemnou a oddechovou. Když mi to trvá příliš dlouho (takhle pod tlakem ve stresu se člověk špatně soustředí a výkon není stoprocentní), Čenek rozzuřeně odchází něco rozbít. Zlatíčko to je. Podle mě, kdyby Ďábel měl dítě a to dítě by byl Čeněk, Ďábel by ho dal k adopci a do konce života by ambulantně docházel do blázince.

Nedávno ke mně přišla Nataša a s přátelským úsměvem mi povídá, že teď, když už máme ten velký byt, že ji něco napadlo. Mohli bychom si pořídit další dítě. Zamyslel jsem se, podíval se na Čeňka, jak se točí do kolečka a mlátí kolem sebe přehryzaným kabelem od počítače a taky mě něco napadlo. Vasektomie.
 

29 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 fotruv-denik fotruv-denik | 6. července 2014 v 18:44 | Reagovat

Přidej se k fotrovi do party na fejsbůku a získej akční figurku Čeňka s ohýbatelným předloktím, přídavným dětským kladívkem a sadou prosraným plen. Vhodné pro kardiaky. https://www.facebook.com/pages/Den%C3%AD%C4%8Dek-modern%C3%ADho-fotra/567935003271899?ref_type=bookmark

2 MB MB | 6. července 2014 v 20:45 | Reagovat

Proč ta změna stránek?

Už se těším až budete mít druhé dítě :))

Přeju ti to kamaráde :)

3 The_God The_God | 13. července 2014 v 19:39 | Reagovat

Berte to takhle - druhé dítě znamená nejdříve sex :)

4 Monika Monika | 14. července 2014 v 16:21 | Reagovat

Včera neděle byla ... ne že by mi bylo do zpěvu, ale co jeeeeee???
Že by nervové zhroucení?

5 Bára Bára | 6. října 2015 v 12:46 | Reagovat

S ročním dítětem zavřené dveře na záchod? LOL...

6 gunfight gunfight | Web | 9. září 2016 v 7:08 | Reagovat

kalkulátor půjčky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama