Čeněk ve školce

2. listopadu 2014 v 18:00 |  Fotrův deník
Bohužel ještě ne. Ještě nenadešel ten čas, kdy malý pásek ráno vyfasuje bačkůrky a bude se vší slávou odlifrován do školky, kde ho odpoledne nikdo nevyzvedne, a on zůstane ve školce jako inventář. Nicméně pro tuto možnost je třeba udělat maximum, a proto jsme se rozhodli, že navštívíme předškolkový kurz, který školka pořádá pro své budoucí žáky.

Ono to s tou školkou je celé takové komplikované. Očividně naše generace propadla kouzlu nechráněného sexu, a proto se urodilo velké množství dětí, které se všechny do školek nevejdou. Je proto třeba k tomu přistupovat maximálně obezřetně, různě fabulovat, vymýšlet kličky, podvádět, lhát a za každou cenu docílit toho, aby dítě bylo umístěno. Z toho důvodu máme pro sichr s Natašou každý jiné trvalé bydliště, abychom mohli bojovat na dvou frontách. To není samozřejmě vše. Ve hře, jako takový můj tajný trumf, je možnost, že prohlásím Čeňka za jednu z národnostních menšin, aby měl větší šance se do školky probojovat. V případě odmítnutí mám v záloze ještě poslední možnost, že Čeňka převleču do šatiček, a půjdu ho do školky přihlásit jako Zuzanku. Až půjde úplně do tuhého, tak Zuzanka bude národnostní menšina z rozvrácené rodiny, jejíž otec bojoval u Stalingradu.

To, že jsem nebojoval u Stalingradu, mi nikdo nemůže dokázat. Žijeme ve svobodné době, a když si budu chtít zabojovat u Stalingradu, tak si tam zajedu a hotovo.

A když ani to nepomůže, vloupu se v noci do školky, Čeňka tam přivážu k topení a nechám ho tam. Mám to solidně ošetřené.

Nicméně toto byla ještě hudba budoucnosti. Aktuální téma bylo navštívit s Čeňkem kurz předškolkového věku, kde se děti seznámí s prostředím, najdou si kamarády a podobně.

Termín kurzu byl za plného provozu školky, takže jsme s Čeňkem suverénně vtrhli omylem do učebny plné dětí, které byly regulérně ve školce. Učitelka se mě ptala, co tady dělám, tak jsem odvětil, že jsem otec Čeňka. Učitelka přikývla a zakřičela do davu hlučících dětí: "Čeňku, jdeš domů". Potom mi přivedla asi pětiletého ošklivého chlapečka, který šilhal, a bylo hotovo. Vyfasoval jsem další dítě. Byl jsem natolik konsternován a zmaten, že jsem se chvilku nezmohl na jediné slovo. Nový Čeněk, smířen se svým osudem, si zatím v šatně začal nazouvat botičky a vzlykal. Můj pravý Čeněk mu přispěchal udělat malá a těšil se, až si ho bude moci odnést domů. Jakmile jsem dolapal po dechu, dítě jsem učitelce vrátil a vše jí vysvětlil. Ta mě nasměrovala do učebny, kde probíhá náš kurz, a odvedla již veselého nového Čeňka zpět do kroužku k dětem. Každopádně systém zabezpečení školky je očividně na vysoké úrovni, a kdybych chtěl nějaké dítě, tak si sem prostě přijdu a oni mi ho dají.

Po nedopatření se třídou pětiletých dětí jsme konečně dorazili do učebny našeho kurzu. Čeňka jsem v šatně vysvlékl, nenazul mu přezuvky, které jsme si s sebou měli přinést a které jsem zapomněl, a pak už jsem ho hnal do třídy.

Třída byla plná matek s dětmi, které byly tak dvakrát starší než Čeněk. Jednalo se patrně o děti, které nastupují do školky letos a kterým táhne na tři roky, a v případě jednoho pomalejšího čipery, který stál v rohu a mlátil hlavou do zdi, se jednalo o dítě školou povinné.

Každopádně děti už regulérně mluvily, malovaly si, různě pobíhaly kolem, stavěly si z lega domečky a uprostřed toho celého dění stál Čeněk se soplem u nosu a tleskal. Vypadal jako autista a moc jsem se k němu nehlásil. Přišlo mi, že tu nemáme co dělat a že nás za chvíli vyhmátnou a vyrazí nás.

Naštěstí nás nevyrazili. Asi proto, že celý kurz řídila učitelka, která prožívala nějakou kariérní krizi a nevypadala, že ji práce ve školce uspokojuje. S nepřítomným výrazem seděla na židli a pouze jakoby ze setrvačnosti zdravila nově příchozí a dávala pár instrukcí. Instrukce zněly jasně. Děti si budou hodinu hrát, pak všechno uklidí a odejdou. Kurz jak bejk. Jakmile dala paní učitelka instrukce, zasedla za počítač a hledala si novou práci.

Čeněk stále okouněl uprostřed učebny a neměl se k žádným činům. Zatímco děti kolem něho si zběsile hrály, on jenom čuměl. Aby nebyla ostuda, vzal jsem Čeňka a přesunul ho k figurkám zvířátek, které si začal strkat do pusy, čímž samozřejmě svůj dojem vylepšil.

Nakonec i on pookřál a pomalu se začal seznamovat s osazenstvem. Vzhledem k tomu, že to je malý usmrkanec, nedařilo se mu mezi dětmi najít si přítele. Možná za to mohl jeho autoritativní přístup k seznamování, který se naučil na dětském hřišti, kdy k dítěti přijde a pak ho praští nebo shodí na zem. Tady se mu to úplně nedařilo, protože děti byly větší a silnější, takže shazovali oni jeho. To pro něj byla nová zkušenost.

Čeněk se sociálně nezařadil, což pochopil a uznal, proto si vzal malou motorku a snažil se na ní jezdit. Aby zakusil tvrdou realitu všedního života, přišla za ním holčička, z motorky ho shodila a tuto mu zabavila pro své účely. Čeněk ihned s řevem přiběhl za mnou a ukazuje na holčičku mě vybízel, ať s tím něco udělám. Samozřejmě z pozice silnějšího, jsem mohl holčičku vzít za pačesy, třísknout s ní o zem a prohodit oknem, ale co by na to řekla její maminka? Proto jsem za ní velmi kultivovaně přišel a slušně jí požádal, ať si toho svého nevychovaného rozmazleného fracka hlídá, jinak uvidí. Z nějakého důvodu matky nerady slyší, že mají nevychovaný, rozmazlený fracky, a proto mě šla nahlásit paní učitelce. Té to bylo naštěstí jedno, protože si zrovna vkládala fotku do svého životopisu, proto jí odvětila ze setrvačnosti, že žalovat se nemá.

Protože jsem nechtěl vyvolávat další rozepře, šli jsme si s Čeňkem ke stolu malovat. Vzal si tužku a čmáral na papír obrazce. Vše bylo v pořádku, než nějaký dobrák přinesl tempery. Fakt nevím, na co myslel. Čeněk je nejdřív zkoumal, pak šlohnul červenou a modrou, zdrhnul do kouta a začal patlat barvy na stěnu.

To byl samozřejmě problém, protože pomalovaná cizí zeď zaváněla minimálně tím, že bych si musel o víkendu udělat brigádu a zeď přijít vymalovat. To se neztotožňovalo s mou životní filosofií, proto byla přijatelná varianta počmáranou zeď nějak zakrýt. Bohužel nebylo čím, protože jediná věc, kterou by to šlo, a tedy skříň s hračkami, byla celkem těžká a během jejího přesunu přes celou třídu bych na sebe strhnul nechtěnou pozornost. Udělal jsem proto jediné možné. Odchytil jsem první dítě, které mi přišlo pod ruku. Dal jsem mu do rukou tempery a poslal ho k počmárané zdi. Jakmile tam dítě bylo, zvolal jsem nahlas, že tam něčí dítě počmáralo zeď a bylo. Vyděšená matka ihned ke své ratolesti přispěchala, vytrhla mu z rukou barvy a seřezala ho jak žito. Pak šli domů. Holt život je svině.

Všiml jsem si, že cestou domů se zlobivým chlapcem, na kterého jsem hodil tu záležitost s počmáranou zdí, jeho matka provedla zápis do jakéhosi seznamu. Informoval jsem se tedy u učitelky, co je to za seznam, a ta mi ve své slabé chvilce při záchvěvu dočasného zájmu o svou profesi vysvětlila, že je potřeba do seznamu vyplnit jméno dítěte a datum jeho narození, pro pozdější potřeby při náboru do školky. Stačí to ale prý až při odchodu.

A jelikož jsem se příliš dlouho zapovídal s učitelkou a nevěnoval pozornost svému synovi, ten toho využil a vytáhl z kabelky jedné z maminek peněženku a rychle spěchal jí spláchnout do záchodu, protože to on dělá. To ho baví. Naštěstí jsem ho na poslední chvíli zastavil, takže stihnul akorát roztrhnout dvoustovku a spolknout dvacku. Takže to máme dneska za krásných dvěstědvacet, které jsem musel rozlícené matce vrátit. Ten bezplatný kurz nabral zcela nový finanční rozměr.

Čeněk se začal nudit, a když se nudí, tak páchá zlo. Běhal po místnosti, shazoval předměty a pištěl. Přiběhl i ke stolku paní učitelky, zatáhl za kabel od jejího notebooku a tento strhnul na zem. Paní učitelka konečně projevila nějaké emoce a zápal a začala křičet, že její životopis je v prdeli. Nepřestala hartusit, ani když jí Čeněk udělal soucitně malá na koleno a já jsem usoudil, že pro nás kurz skončil. Při odchodu jsem zapsal do prezenční listiny Čeňka pod falešným jménem a šli jsme domů.

Pevně věřím tomu, že za ten rok a něco si už učitelka nevzpomene a Čeněk bude do školky přijat. Přinejhorším půjde do šatiček a Zuzanku vezmou. Zuzanka je hodná holčička.
 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saille Saille | 2. listopadu 2014 v 22:27 | Reagovat

Vsadím se, že do školky Čendu vezmou :) Učitelky mají slabost pro táty na mateřské. Toho našeho vzali do jeslí i když v Čeňkově věku při zápisu zdrhl přes 150 cm vysoký plot. Ředitelka uznala, že jde prostě o otcovskou výchovu a tu je třeba v jeslích napravit :)

2 Petra Petra | 3. listopadu 2014 v 0:07 | Reagovat

Skvělé :-)

3 maja maja | 3. listopadu 2014 v 16:34 | Reagovat

nejlepší!!!

4 Killbeggan Killbeggan | 4. listopadu 2014 v 13:51 | Reagovat

Luxusní :-) !!!

5 Klára Klára | 5. listopadu 2014 v 19:05 | Reagovat

Super!

6 MB MB | 5. listopadu 2014 v 19:44 | Reagovat

Nic moc :c)

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. listopadu 2014 v 21:21 | Reagovat

Ohledně školek je to dneska těžké. Od pedagožek se na jednu stranu toho vyžaduje spousta (titul vyšší jak Bc., několik cizích jazyků, všeobecné podrobné vzdělání- i matematiky či informatiky) na stranu druhou je málokdy někdo dobře zaplatí, věnuje jim čas na dodělání studia a co se týče státních záležitostí, jsou učitelky velice bržděny s výchovnými postupy, protože mnohé (i pokrokové) jsou u nás neuznalé.
Ale je fakt, že to co momentálně se pohybuje na fakultě pedagogické za studenty... ehm, ti kteří mají ambice za (skoro) minimální mzdu dělat nepůjdou do školy a ti kteří je nemají... lituji Čeňka popřipadně Zuzanku ;)

8 Nicolas Nicolas | Web | 6. listopadu 2014 v 8:27 | Reagovat

Velká gratulace k vydání knížky!
Vzpomínám si na některé jiné blogy, které po návalu návštěvníků vedly k vydání knihy.

Ale tohle je tak vtipné (vtipně napsané), že to čtenáře prostě rozseká.

Na trhu jsou poměrně úspěšné knihy Haliny Pawlovske nebo knihy přímo o dětech s názvem Život s malým sígrem (nebo malým Satanem?). Ale tohle je úplně jiná liga. Myslim tim Liga mistru a ne Gambrinus liga. Říkal jsem si, že to je nebrouseny literární diamant. A z panáčka se vyklubal dřívější brigadnik v časopisech. Což na paradnim výsledku nic nemění.
Já jsem po 4 letech marné výchovy rezignoval. Jedinou převahu nad syny mám, když je přeperu. Resp. zalehnu svojí vahou. Pokud tedy nemají meč, kterým mě obratně píchnou do genitálií. Nebo torzo figurky gormita, kterým záludně útočí na oči.

9 Ivana Ivana | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 0:14 | Reagovat

Úžasně napsané, královsky jsem se bavila.

10 Petra Petra | 26. listopadu 2014 v 15:50 | Reagovat

Jste vtipný otec, je vidět, že si i z běžných situací dokážete v hlavě udělat přehnaný zážitek, ještě si k tomu přidáte, aby to bylo zajímavější a někteří (díky Bohu ne většina) lidé, které znám, se tomu smějí a myslí si, že konečně je tu normální rodič ;) Přijde Vám vtipné, že Čeněk se seznamuje tak, že do dětí bouchne a nebo je shodí - a pak, když ho nějaká holčička shodí z motorky, tak byste jí nejradši prohodil oknem? :D Tak strašně bych Vám přála, aby někdo prohodil oknem Čeňka, to by byla teprv sranda :D Není Vám hloupé shodit na cizí dítě pokreslenou zeď a ještě koukat, jak ho za to máma seřeže? Úžasný, to je TAK vtipný! :D Fandím Vám, směle do dalších textů, do dalších akcí, kdy z Čeňka vychováváte ještě většího hajzla, než je (má po kom). Jedna radost ;)

11 Eliska Eliska | 28. listopadu 2014 v 10:32 | Reagovat

Petro,
to je nadsazka...A jestli ne, tak je to jeste vtipnejsi :-D jezisi, ja uz pul hodiny brecim smichy, to je senzacni.

12 verca verca | 29. listopadu 2014 v 20:41 | Reagovat

[10]:Petro, asi jste to vůbec nepochopila 😂 Asi to nějak cele nechapete. Ja bych prohodila oknem tisíc děti na hristi 😂

13 krevblogu krevblogu | 16. prosince 2014 v 21:06 | Reagovat

[10]: Paní Petro,tady někdo nedokáže pochopit co je to vtip a literární nadsázka.Cituji vaši vlastnívětu:Z Čenka vychováte ještě většího hajzla než je a má po kom.To si děláte legraci???Nekozála byste to napsat ani z poloviny tak dobře,tak prosím laskavě neurážejte lidi co májí talent a úžasně píší.Chápu,že závidíte,že někdo(narozdíl od vás)umí psát,ale nikoho neurážejte!

14 Janca Janca | 28. ledna 2015 v 15:57 | Reagovat

Supeer nejlepsi clanek (y)

15 Marcela Marcela | E-mail | 9. května 2015 v 0:09 | Reagovat

[10]: Petro můj bratr je troufnu si říci podobného ražení jako zdejší ,,fotr" sice nebyl na mateřské a občas bych i jeho zmlátila a on moc dobře ví která výraziva směrem ke svým dětem přede mnou nesmí vyslovit , leč po těch letech co je tátou mohu směle říci , že toho sice nakecá , ale jako táta je skvělý ! a věřím že stejně to má i zde ,,fotr" a nerada bych se tu šířila jak se dokážou k dětem chovat matky ......pár už jsem jich takových ,,vzorňaček " potkala .....

16 jbmnbjhjn jbmnbjhjn | E-mail | Web | 31. května 2015 v 14:25 | Reagovat

Výtečně:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama