Čeněk – dobrý sluha, ale zlý pán

18. ledna 2015 v 17:47 |  Fotrův deník
Když se Čeněk narodil, nebyl jsem si tak úplně jistý, jestli z toho taky něco vytřískám. Samozřejmě, že to byla událost, životní milník, zásadní rozcestí na mé cestě životem a podobně, ale bylo třeba si položit mimo jiné otázku, zda z této akce kápne i něco pro mě, jestli si tedy rozumíme.

Když se zpětně ohlédnu, můžu s klidem na srdci říci, že z toho pro mě moc nekáplo. Na začátku jsem si totiž vysnil, že s Čeňkovým příchodem přibyl do naší rodiny právoplatný člen, který se ihned zapojí do dění a bude spolu s námi roztáčet to soukolí domácnosti. Ba co víc, měl jsem takovou vizi, že z mé pozice staršího a silnějšího tohoto malého spolubydlícího dokážu správnými výchovnými kroky dostrkat do role sloužícího. Prostě a jednoduše, mě napadlo, že jsem si vlastně vytvořil takového malého pohůnka, který bude plnit mé rozkazy, tedy bude zametat, vynášet smetí, ráno dá slepicům, podojí kozu, naštípe dříví, opraví střechu a vyoře brambory.

Už od začátku byl Čeněk v tomto ohledu takové malé zklamání. Vzpomínám, jak jen líně ležel, řval, a když se zadařilo, tak se převalil, načež řval ještě víc. Ani tu hlavičku nebyl schopen zvednout. Na můj přímý povel, ať se přestane válet a maže do obchodu koupit mi cigára, nereagoval a nadále řešil svůj problém, jak se dostat z boku zpět na záda, jelikož to vypadalo, že řevem se to nespraví.

Říkal jsem si, že ono se to spraví, že kluk nemá svůj den a ono to přijde.

Ale ono to nepřišlo. Čeněk sice zvládá některé domácí práce, ale výsledný efekt jeho činnosti nestojí za řeč.

Čeněk mi dokáže přinést některé vybrané předměty, to mu nemůžu upřít. Tato jeho schopnost by mi mohla hrát do karet a já bych se mohl jenom válet a nechat si od kluka přinášet jídlo, pití a podobně. Nicméně účinnost této činnosti je diskutabilní, jelikož většinu předmětů, které mi donáší rozbije, rozlije, sežere a nebo ztratí (ano, během přinášení věci je schopen tuto ztratit. Neuvěřitelné). Jako příklad uvedu klasickou situaci s ovladačem.

Sedím v obýváku na křesle, užívám si hezké chvilky otec-syn, kdy syn zrovna není přítomen, neboť páchá v pokojíčku zlo a příkoří, když tu si uvědomím, že už hodinu bezmyšlenkovitě čumím v televizi na pohádky. Ještě další nálož toho přihřátýho malýho Rytíře Mikea s tím jeho Stříkalem a mozek to už zabalí a vyteče uchem. Proto jsem si zavolal na mého malého nohsleda, aby okamžitě přiklusal a přepnul mi televizi, jelikož já se přece na mateřský nepřetrhnu.

Chvilku se z pokojíčku ozývaly pouze rány (pokud po ráně nenásleduje ticho, je vše v pořádku a situace nepotřebuje mé vyhodnocení na místě), následně dupání malých chodidel a můj čeledín s nadějí ve tváři přiběhnul. Ihned jsem ho instruoval, že támhle na komodě je ovladač a že ho táta potřebuje, aby mu nepraskla žilka v hlavě a aby pak táta nemusel odjet napořád pá.

Čeněk popadl ovladač, vypnul televizi, vyndal z něho baterky, které zahodil, a nakonec s ním zdrhnul kamsi dál do bytu. Já, nemaje bič ani jiný podobný pobízeč, kterým bych svého malého otroka pozitivně motivoval, byl jsem bezradný.

V přinášení věci tedy Čeněk není kvalitní, avšak v čem bych viděl jeho budoucnost, tak jsou drobné domácí práce, a to konkrétně zametání. Zametání se mu líbí a projevuje o něj zájem. Vždycky je fascinován, když rozbije skleničku, já přiběhnu se smetáčkem a lopatkou a za stálého úpění a krvácení z chodidel, které jsem si rozdrásal o střepy, všechno úhledně zametu a vyhodím do koše.

V této činnosti vidí Čeněk tu správnou poetiku, takže začal rozbíjet skleničky a pak se shánět po smetáčku s lopatkou. Když jsem všechny skleničky sklidil z jeho dosahu, začal rozlívat svůj Sunar a pak se ho snažil zametat. Když se mu nedařilo tekutinu dostatečně zamést, tak do toho aspoň našlapal. Zametání ho natolik uhranulo, že když není co zametat, vytvoří si vlastní nepořádek. V tomto ohledu se jako nejvděčnější jeví ten debilní syntetický písek, který dostal k Vánocům. Nabere si obě hrsti písku, který důmyslně rozmístí po bytě, aby si udělal hromádky, které může zamést. Těch hromádek si udělá několik, načež vezme smetáček, se kterým chvíli mlátí do nábytku a nakonec vezme lopatku, kterou hodí do koše. Písek pak musím zamést sám.

A tím se dostávám k jeho další oblíbené domácí činnosti a tím je úklid odpadků. Systém, kdy vezmu ze země například papír a tento hodím do koše, ho přímo učaroval, takže začal házet do koše úplně všechno. Když jsem jedno krásné nedělní dopoledne musel prolézat popelnice a hledat klíčky od auta, které jsem vyhodil spolu se smetím, kam Čeněk klíčky vyhodil (k tomuto činu se hrdě přiznal. Když jsem se ho ptal, kde jsou klíčky od auta, tak ukázal na odpadkový koš, který byl už vynesen, a byl šťastný), bylo potřeba situaci řešit. Od té doby jsme jistě jedni z mála, kteří mají na svém odpadkovém koši dětský zámek. Když chci nyní něco hodit do smetí, musím půl hodiny odemykat koš, což se hodí.

V rámci úklidu a domácích činností, začínám u Čeňka, mimo jiné, pozorovat náznaky obsedantně kompulzivní poruchy. Když mu jdu vylít do záchodu nočník, kam s velkou slávou vymáčknul dvě kapky, a zbytek vykropil na podlahu, jde za mnou, utrhne kus toaletního papíru a hodí ho do záchoda. Když není toaletní papír na držáku (na držáku není, protože ho Čeněk před tím zničil), začne řvát a v nastalém zmatku a panice hází do záchodu, co mu přijde pod ruku. Až vyroste, tak do tý mísy narve mě a bude.

Asi není nasnadě si něco nalhávat. Žádného svého malého osobního pohůnka jsem si nevytvořil. Ty strohé a ubohé pokusy z jeho strany v tomto směru nejsou nikterak závratné. Naopak se stalo to, že Čeněk si zotročil mě.

Regulérně mi dává příkazy, které musím slepě poslouchat. Ani se neobtěžuje nějakým vysvětlováním a prostě si ukáže, co chce. Samozřejmě, že jsem několikrát vykazoval náznaky nekázně a v rámci poctivé výchovy jsem jeho rozkaz nesplnil. To se pak vztekal a řval. Byl jsem neoblomný a jistý ve své zásadovosti a pravdě. Když pak přešel z řevu do sípání, lapání po dechu, byl jsem stále nad věcí. Jakmile zrudnul a byl malátný, už jsem zbystřel, a když přestával dýchat a vypadalo to, že omdlí, mé srdce zjihlo a přání jsem mu splnil. Bylo totiž jisté, že je ochoten pro svou věc zemřít a já se nehodlám nechat zavřít.

Malý diktátor si taktéž přisvojil výhradní právo ohledně rozhodování o volné zábavě. Volná zábava znamená, že mě vezme za ruku, táhne mě do pokojíčku, kde s ním musím hrát gól. Hra "gól" je něco na způsob hokeje, akorát, že on tříská hokejkou do věcí kolem (včetně mě), jednou za čas zařve gól a pak ho musím obejmout. Jeho to hrozně baví. Mě to moc nebaví. Když z pokojíčku odejdu, abych se oběsil nebo otrávil pracím práškem, přiběhne, vezme mě za ruku a zase mě tahá do pokojíčku. Větu: "Čeňku, já už ten debilní gól hrát nechci", používám tak třicetkrát denně a velmi plynule se zařadila vedle věty "ne, nesmíš" a "už chrápej" do mého rejstříku nejčastějších vět.

Je vidět, že mé představy ohledně plnohodnotného člena domácnosti postupně vzaly za své a nebál bych se Čeňka označit za nadčlena. Abych toto téma nějak hezky kulantně uzavřel, tak bych jenom poupravil silácké tvrzení hned z úvodu a tedy: Čeněk - spatný sluha a ještě horší pán.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MB MB | 18. ledna 2015 v 17:51 | Reagovat

:)))

2 Saille Saille | 18. ledna 2015 v 18:08 | Reagovat

Díky, už bych zapomněla. Ten náš to měl taky - občas nebylo čím zamíchat kafe, leč všechny lžičky byly v koši :)

3 ton ton | 19. ledna 2015 v 15:57 | Reagovat

Myslim ze kontextova reklama pod clankem mluvi za vse :-D

Je Vaše IQ větší než 150?
Zjistěte v našem jednoduchém testu Vaši inteligence. Výsledky online.
Zjistěte kdy zemřete
Co negativně ovlivňuje Váš život. Vyplňte si test ještě dnes.

4 Tomáš Dobrý Tomáš Dobrý | 20. ledna 2015 v 11:25 | Reagovat

super
My máme koš nahoře na poličce, není to sice kdovíjaká estetika, ale účel světí protředky

5 Lukáš Lukáš | Web | 20. ledna 2015 v 17:57 | Reagovat

a přesto přese všechno je dítě jedno z nejcennějších darů, co příroda mohla člověku dát :) a vlastně nejen člověku

6 Jakub Sobotka Jakub Sobotka | Web | 21. ledna 2015 v 8:05 | Reagovat

Super článek, jen tak dál! :)

_________________________________
Písnička pro každý den
www.songofday.eu

7 stascha stascha | E-mail | 21. ledna 2015 v 22:27 | Reagovat

Super, jako vždy.
K uklízení věcí: náš syn měl období, kdy uklízel věci rád do toalety. Syn sestřenice zase uklidil tatínkovi hodinky za 20tisíc do koše a najít už je nestihli.:))

8 Kristýna Kristýna | 22. ledna 2015 v 14:05 | Reagovat

To je tak strašně děsivé!!!

9 Johihi Johihi | 22. ledna 2015 v 17:08 | Reagovat

Skvělé! Já mám pod článkem jako reklamu hru: Najdi ukryté předměty. To myslím taky sedí.

10 SAFAROVA SAFAROVA | E-mail | 22. ledna 2015 v 22:19 | Reagovat

prave jsem si obednala knizku a moc se na ni s dcerami tesime smali jsme se jak pominute mam ted 2 mala vnoucata 14 a 13 mesicu holcicka je takova princezna ale malej dostane prezdivku Cenda co se v 11 mesicich naucil chodit neustale neco hledame vareni s nim vypada podobne a pokud ho nenecham aspon zalest do mycky tak jde a vymacha se v misce na vodu pro psy a to zvraceni take chapu je schopny narvat si plastovou kostku do pusy s kterou by mel problem i dospeli je to uzasne cteni humorne v dnesni dobe k nezaplaceni

11 Helena K Helena K | 24. ledna 2015 v 16:05 | Reagovat

Děkuji, opravdu dlouho jsem.se takhle nazasmala!!:-D

12 Marketa Marketa | 25. ledna 2015 v 23:55 | Reagovat

Mame doma Cenka.
:-D Diky :-D

13 justness justness | Web | 1. února 2015 v 13:28 | Reagovat

Ještě jsem nečetla žádný blog, u kterého bych se tak dobře pobavila. :D Až budu mít špatnou náladu, zavítám zpátky. (Nojo, škodolibost některých lidí opravdu nezná hranic.) :D

14 Marcela Marcela | 16. února 2015 v 8:32 | Reagovat

I když je jméno fiktivní, pokud budu mít jednou chlapečka, bude se jmenovat Čeněk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama