To dítě je potřeba unavit

11. ledna 2015 v 17:50 |  Fotrův deník
Je půl šesté ráno a z mého slastného snu, kdy se mi zdálo, že jsem se v naprosté blahosklonné blaženosti stal obětí exploze, mě budí drásavý zvuk dudáku, který je silou třen o zeď. Vyčerpaný a nevyspalý si začínám uvědomovat, že jsem se bohužel nestal obětí exploze, nýbrž obětí tíhy otcovství. Čeněk se nachází vedle mě v posteli a z pro mě nevysvětlitelného důvodu škrabe dudákem omítku zdi. Zřejmě se v noci udála poslední dobou celkem běžná věc a tedy, že Čeněk se v noci vzbudil, začal nadávat, takže ho Nataša přemístila k nám do postele a sama si šla lehnout do pokojíčku.

Chvilku jsem zkoušel, že spím, a doufal, že si mě Čeněk nebude všímat. Najednou však zvuk kvílejícího dudáku utichl a ucítil jsem pohyb menšího subjektu (vačice, chápana a nebo zraněného pásovce) směrem ke mně. V tu chvíli mi zatrnulo, ledový pot mi kanul z čela a já jsem tušil, že zkáza je blízko. Nakonec se ta věc ke mně doplazila, vyšplhala na mě, začala mě mlátit do hlavy a křičela "táta". Tím mi Čeněk jasně naznačil, že mám vstávat já chátra líná a začít ho bavit.

Spací nekázeň ze strany Čeňka je více než patrná a bylo načase s tím něco dělat. To, že chodí spát v jedenáct a vstává před šestou, to je věc, která mi nepřipadá správná a ani spravedlivá. Ze všech knížek o dětech, které doma máme, jsem vztekle vytrhal kapitoly, které tvrdily, že malé dítě potřebuje spát minimálně dvanáct hodin denně a stejně to nepomohlo. Čeněk prostě spánek nepotřebuje. S Natašou jsme na toto téma rozjeli dvě teorie. Za prvé Čeněk vysává energii ze mě a až mě úplně vysaje (počítám, že do měsíce končím), pohřbí mě ledabyle ve svém syntetickém pískovišti a začne vysávat někoho jiného.

Další teorie je taková, že má Čeněk ulité v postýlce nějaké podpůrné prostředky typu kokain. Ráno si vždycky šlehne a pak může rozvracet rodinu a šířit všeobecné nepohodlí klidně celý den.

Ať je to jak chce, bylo potřeba tento trend zvrátit. Z několika zdrojů nezávislých na sobě jsem se informoval, že pokud dítě dostatečně unavím, bude spát jako kotě. To je plán jak hrom.

Ještě téhož rána, jakmile Nataša odešla do práce, začal dril.

Vehnal jsem toho malého sígra do prostoru a začala ranní rozcvička. Nejdříve jsme jeli dřepy. Dřepoval jsem jak šílený a Čeněk se na mě udiveně koukal. Když jsme plynule přešli na kliky, Čeněk už se zapojil a mlátil mě hokejkou do zátylku. Během sklapovaček Čeněk zdrhnul do kuchyně, kde ztratil pánvičku, a mně křuplo v zádech, takže ranní rozcvička skončila s chabými výsledky.

Po ranní rozcvičce jsem si dal ibáč, abych utlumil bolest zad, a postupně jsem přešel do druhé fáze, kterou jsem nazval "venkovní příprava". Tato fáze spočívala v tom, že půjdem s Čeňkem bobovat.

Venkovní příprava byla teprve ve svém začátku, když byla narušena její samotná podstata masivní oblevou. Absence sněhu předpovídala zhoršené podmínky k bobování, ale já jsem velmi flexibilní a umím na změny reagovat ve zlomku vteřiny.

Vzal jsem boby do ruky a šli jsme ke kopci pěšky. Byl jsem přesvědčen, že samotná chůze to dítě taktéž dostatečně unaví.

Cestou na náročnou bobovačku jsem si všímal letmých pohledů kolemjdoucích, kteří na nás zvídavě pokukovali. Neměl jsem jim to za zlé. Když svítí sluníčko, je deset stupňů a vy potkáte na ulici člověka, který nese boby, ač není sníh, za nímž se loudá zazimované dítě, které hněte v rukavicích bláto, jistě se za ním taktéž ohlédnete.

Cesta byla dlouhá, Čeněk neměl tendence se unavit, proto jsme měli často pauzy na sednutí do kaluže nebo udělání "bác" těsně vedle psího hovna (záměr byl udělat bác přímo do psího hovna, leč tyto ambice jsem zavčasu rozeznal a padající dítě v posledním okamžiku odklonil kousek stranou). Během cesty se za námi začal pomalu a nerušeně tvořit hlouček lidí se sáňkami či boby. To bylo divné. Buď si mysleli, že vím něco, co oni ne a tedy o kopci se sněhem a nebo jsem strhnul s sebou skupinu pozérů.

Jakmile jsme dorazili na místo, tedy holému kopečku bez sněhu, hlouček lidí za námi hlasitě povzdechl, ozvaly se z něho výkřiky typu šlendrián, podvod nebo blamáž a hlouček odešel pryč.

Tou dobou jsem již byl značně znaven, jelikož od půlky cesty jsem Čeňka nesl. Nejdříve jsem ho za zvuku skřípění plastu o chodník tahal na bobech, načež jsem ho raději vzal do náruče a boby táhnul. Nechtěl totiž chodit. Zřejmě se již začínala hlásit ta kýžená únava.

Abych dostál svému plánu bobování, vydrápal jsem se na kopec, posadil se s Čeňkem na boby, vší silou se odrazil, boby sjely asi půl metru po trávě, načež se zastavily a my jsme šli domů.

Cestou zpět jsme narazili na hlouček dětí, které byly se školkou na procházce. Čeněk této původně zcela neškodně vyhlížející situace využil a do hloučku vběhnul, aniž by vzbudil podezření. Učitelky si ničeho nevšimly, takže neměly tušení, že mezi dětmi mají cizí dítě a hlavně, co je důležitější, nevěděli, že já jsem otec toho dítěte, protože jsem byl za nimi a ony mě prostě neviděly.

Tak co teď? Měl jsem jít k hloučku dětí, jedno z nich si vytáhnout a beze slova odejít? Navíc směrem, kam jsme měli namířeno, je takový malý remízek plný roští, což si přímo říkalo o zavolání policie a následné honičce, možná i jednostranné přestřelce a vláčení mého dobrého jména bahnem.

Na druhou stranu, pokud se vrátím domů bez dítěte, Nataša mě zmlátí a zakáže mi televizi, takže jsem musel něco udělat.

Počínal jsem si jako prvotřídní zkušený úchylák. Kráčel jsem těsně za hloučkem i za učitelkami, schovával se za stromy a podobně. Čím víc jsem to prodlužoval, tím hůře se mi to pak bude všechno vysvětlovat.

Nakonec však vše vyřešil sám Čeněk. Naštěstí fyzicky napadnul spořádané školkovské dítě, takže byl učitelkami vykázán z hloučku a na jejich zmatený dotaz: "Co to je za dítě? Kde se tu vzalo?" jsem se ozval, že ten patří ke mně.

Čeněk byl ze svého vykázání smutný, takže jenom stál a litoval se. Odmítal jít dál. Musel jsem ho tedy opět vzít do náruče. Abych ještě táhnul boby, na to už jsem neměl sílu, takže jsem je jenom kopal před sebou, dokud jsem je neprokopnul a nezanechal na místě. Beztak už nikdy sníh nebude.

Domů dorazil Čeněk v plné síle, zatímco já jsem se začal třást a diagnostikoval jsem sám sobě svalovou horečku.

S obtížemi a srdeční aritmií jsem uvařil oběd, zatímco jsem nechal Čeňka, ať běhá po bytě. V tomto směru je to takový vděčný prosťáček, a když mu řeknu: "utíkej", tak se smíchem utíká. To ho hodně baví.


Po obědě jsem zavelel ke spánku. V mrákotách jsem se svalil do postele, zalehl Čeňka, aby se nemohl pohybovat a ani ne za hodinu a půl, kdy řval, nadával a pociťoval ke mně nenávist, usnul. Spal krásných třicet pět minut.

Tak takhle ne. To unavování jsem vzal za špatný konec. Vztekle jsem vytáhl Čeňka na chodbu a šli jsme chodit po schodech. Hezky dvanáct pater nahoru a zase dolů. To by v tom byl Čert, abych ho neunavil.

Asi po dvou hodinách, kdy už jsem přes křeče v nohách nemohl chodit a měl jsem podezření, že mám vyhřezlý lýtkový sval, jsem ukončil chození po schodech, doplazil se do výtahu a vyjeli jsme nahoru domů. Čeněk křeče v nohách ani vyhřezlý lýtkový sval neměl, takže mě zatáhl do pokojíčku a vyžadoval, že budeme hrát hokej. Hokej v jeho podání znamená, že já musím mít hokejku, běhat po pokojíčku a střílet míčkem do branky, zatímco on se s hokejkou nakrucuje u zrcadla a dělá různý hokejový pózy. Když zvolí nezvykle kvalitní pózu, zatleská si, podívá se na mě a já mu musím taktéž zatleskat.

Z posledních záchvěvů jsem zavelel, že půjdeme ještě na procházku, aby se dounavil. Bylo to všechno nebo nic. Přešli jsme celé město tam a zpátky a nutno podotknout, že Čeněk poctivě šlapal a občas dokonce i běžel.

Domů jsme dorazili, když už byla Nataša dávno doma. Svalil jsem se v chodbě na zem a Nataša přikládala ledové obklady na má postižená místa. Se zimnicí, horečkou naprosto vyčerpán v posledním tažení jsem se doplazil do postele, kde jsem se poblil, chvíli jsem se klepal a pak už si nic nepamatuju. Sice jsem během unavování dítěte skoro umřel vyčerpáním, ale stálo to za to.

Je půl šesté ráno a z mého báječného snu, kdy s mi zdálo, že jsem nadýchaný obláček, mě budí drásavý zvuk dudáku, který je silou třen o zeď. V naprostém deliriu znaveně pootočím hlavu. Je tam. Čeněk. Směje se, tleská a je šťastný. Neunavitelná hříčka přírody začala nový den a já se ptám. Kde má ulitý ten kokain?
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Prema Prema | 11. ledna 2015 v 18:06 | Reagovat

Pecka :)

2 Marie Marie | 11. ledna 2015 v 18:06 | Reagovat

To je jak u nás, aktuálně mladá usne kolem 20.hod a vstává za zvuku dudliku drasajiciho zeď - v tom lepším případě,mezi 4-5hod

3 LM LM | 11. ledna 2015 v 18:16 | Reagovat

Fajnové :)
Ale btw - možná spíš "arYtmie"? ;-) (ale chápu že i mistr tesař se unaví :) )

4 MB MB | 11. ledna 2015 v 18:19 | Reagovat

Ntw...Různý hokejový prózy.... :c))))))

Jo a ty boby zaplatíš :)

5 hana hana | E-mail | 11. ledna 2015 v 19:34 | Reagovat

Ses dokonaly otec :-) smekam :-)

6 Jalovec Jalovec | 11. ledna 2015 v 22:04 | Reagovat

1) dudlik ve dvou letech nebo kolik mu je? To je fakt demence..
2) ani se nedivim, ze Vam dite nespi, protoze to neni o diteti ale o rodicich jak ho vychovaji od sameho narozeni.

Muj syn taky neni zadny svatousek, ale dudlik nema asi od 7meho mesice a co se tyce spani, tak vecerni rutina zacina v sest a v sedm je v posteli a bez odmlouvani a premlouvani zalehne a spi.

Ze zacatku mi ten Vas blog prisel i vtipny, kdyz byl jeste Cenek batole a nemel rozum. Ale ted uz je to jen ukazka selhani Vasi vychovy... Rozumim, ze je to z casti nadsazka a Vase fantazie, ale na kazdem sprochu je pravdy trouchu..

7 taky MB taky MB | 11. ledna 2015 v 22:28 | Reagovat

Uzasne! v mnohem nas poznavam a kroutim hlavou nad komentari nize...ty lidi uz se asi fakt zbláznili! preji hodne sil vam a hodne spanku Čeňkovi! :-D

8 fotruv-denik fotruv-denik | 11. ledna 2015 v 22:28 | Reagovat

[6]: No pane jo. Je dobre,ze jste coby arbitr nejspravnejsi vychovy prispechal se svym zaverem a bez blizsich informaci jste me jako rodice odsoudil a shrnul me pocinani jako neuspech. Ja si myslim,ze ted uz to muzu zabalit a prenechat Cenka vlcici

9 Jalovec Jalovec | 11. ledna 2015 v 22:46 | Reagovat

Myslim, ze blizsich informaci jste nam jiz nabidl celkem dost, ale taktez jsem uvedl a chapu, ze je to z casti fikce a nadsazka. Nikdo nema recept na spravnou vychovu a co je vlastne spravna vychova? Jen jsem reagoval na to jak si stezujete, ze Vam Cenek nespi a pak se to snazite jednorazove otocit tim, ze ho jednou s vypetim sil zkusite unavit...

10 fotruv-denik fotruv-denik | 11. ledna 2015 v 22:58 | Reagovat

[9]: blizsi informace z deniku se nemusi vzdy nutne blizit blizsim informacim v realite

11 Bětka Bětka | 11. ledna 2015 v 23:00 | Reagovat

[9]: Vždyť ani nemůžete vědět, jakým obdobím si Čeněk zrovna třeba prochází. Můj syn měl taky období (bohudík už skončilo), kdy prostě odmítal spát. Odpoledne byl k neuspání, ulehl o půlnoci a ráno byl zase brzy vzhůru. Přitom jsme nic nezměnili, ani se nepřestěhovali ani se nic nedělo - prostě to dítě jednu dobu spalo míň, ač předtím spalo hodně. Uznávám, že s Čeněčkem neporovnatelné :D ale co se tím snažím říct je, že mě fascinuje, jak máte patent na pravdu a hlavně na rozpoznání špatného rodiče na základě toho, co někdo píše na blog. Myslela jsem, že každému rodiči dojde, že každé dítě je jiné a každé vyžaduje trochu něco jiného, tudíž kecat komukoliv do toho, jak to dělá, je úplně mimo a že to dělají jenom bezdětní chytrolíni. Navíc, jak říkáte, je to jen nadsázka. Co se nad to trochu povznést?

12 Vendula Vendula | 11. ledna 2015 v 23:21 | Reagovat

Kazde dite je jine a budte rad, ze vas zpusob vychovy na vase deti funguje. Jsou i povahy, ana ktere by rozhodne nezabral... Tak prosim nesudte. [6]:

13 Sofie Sofie | 12. ledna 2015 v 0:13 | Reagovat

No mě to přijde děsně vtipný, komu se ti nelíbí ať to nečte a hlavně nerejpe! To přece není návod jak vychovávat dítě, ale blog ..
Jo a fotříku , je to velice antikoncepční :-))

14 Jalovec Jalovec | 12. ledna 2015 v 1:34 | Reagovat

No jestli to nekdo bere jako navod jak vychovavat dite, tak to uz je fakt bez komentare.. Jak rikate, komu se to nelibi at to necte - jiz dal nectu a cist nebudu, protoze me to uz bohuzel vtipny neprijde.

15 Houzvix Houzvix | 12. ledna 2015 v 8:43 | Reagovat

Super, znám. Komentáři se nenechte rozhodit. Máme podobné zkušenosti, ale ono to přejde. nepoddávejte se tomu:)
2 díl: Je jim 8 a4. V týdnu kdy mají vstát a jít do ústavů je nedostanete z postele ani traktorem. O víkendu kdy vstát nemusí vstávají v šest! ( ale aspoń jedna druhé uvaří kakao:)

16 vačice vačice | 12. ledna 2015 v 12:43 | Reagovat

nepochopit nadsázku a ještě psát do komentářů rádoby poučné bláboly o výchově...no toto...

17 Věra Věra | E-mail | 12. ledna 2015 v 18:03 | Reagovat

Takto jsem se pohádala s kamarádkou, když mi s vážnou tváří radila, že mám dítě prostě položit do postýlky a ono samo usne!!! Její první to tak mělo, když se jí narodilo druhé, tak se mi pak omlouvala, zjistila, že nic nezabírá :).

18 Hopskulička Hopskulička | 12. ledna 2015 v 21:52 | Reagovat

U mého bratrance fungovalo, když ho položili na břicho. Nejdřív ho dávali do postýlky normálně na záda a on pořád řval a nemohli ho uspat. Až jednou tetu napadlo otočit ho na břicho a pak teprve bez řevu usnul. Od tý doby už věděla, že usne pouze na břiše. Dneska je mu už 18 let a pořád spí jen na břiše. :-)

19 žežulka žežulka | E-mail | 13. ledna 2015 v 1:16 | Reagovat

[6]:Jojo, to říkají vždycky ti, co mají hodný spavý děti:) Znám. A na základě naprosto stejné výchovy dvou dětí vám můžu s jistotou říct, že máte kliku. Máte dítě, na které zabírají zavedené postupy. na moje jedno taky, naštěstí. druhé je čeněk 2:)

20 Lucie Lucie | E-mail | 13. ledna 2015 v 2:39 | Reagovat

Jalovec bude asi mužský ekvivalent jalovice. Je to tedy vůl. V tom případě nechápu, proč nám plodným kafrá do výchovy dětí. On nemůže vědět...

21 M. M. | 13. ledna 2015 v 7:46 | Reagovat

Někdy má člověk chuť hodit mezi komentující zrní...
P.S.je již několik let prokázané, že kvalitní dudlík může být do dvou let plus a je dokonce prevencí proti náhlému úmrtí

22 Jirka Jirka | 13. ledna 2015 v 16:00 | Reagovat

Minuta ticha za Jalovce...

23 Fanda 42 Fanda 42 | 13. ledna 2015 v 16:47 | Reagovat

[6]:Tvůj syn bude taky kyselá prdel po tatínkovi?

24 Saille Saille | 13. ledna 2015 v 18:13 | Reagovat

V podstatě vřelé díky Jalovcovi, že rozpoutal diskuzi a ujistil mně, že normálních rodičů bude snad většina. Vřelé díky Fotrovi, za nadsázku, která nás ostatní normální rodiče pobaví a nabije na další podobné zážitky s vlastními dětmi. A no, jak poznamenal diskutující Jirka: Jalovec RIP :)

25 Danush Danush | E-mail | 14. ledna 2015 v 13:43 | Reagovat

Jalovec je opravdu Jalovec!!! Přečetla jsem si jeden jeho příspěvěk a za víc mi nestojí.
Jen nevím o jaké nadsázce tu pořád mluvíte. Jsem také na RD. Mám dítě 19 měsíců a jsem KO. Hlavou se mi honí často podobné myšlenky a to bez nadsázky. :-)
RD 3 x nazdar!!! :-)

26 Danush Danush | 14. ledna 2015 v 13:47 | Reagovat

[22]:  :-))))))))))))
dnes jsem se poprvé od srdce zasmála

27 markuc markuc | 14. ledna 2015 v 14:20 | Reagovat

pekny rozhovor v DVTV - http://goo.gl/hSHa6I - dobra prace fotre, na moje prvni se teprve chystam, ale na rodicovskou to nevidim, takovou odvahu nemam...pred vami tedy smekam ;)

28 KT KT | 14. ledna 2015 v 14:21 | Reagovat

[25]: Souhlas! Já mám kluky 32m a 9m a první dosahuje Čeňkových kvalit, dokonce je někdy i lepší a druhý je zatím hodný, snad to tak zůstane, ale moc nadsázky v tom také nevidím, spíš tvrdou realitu :) Každopádně blogu zdar, člověk se pobaví a hlavně rád vidí, že v tom není sám :)

29 Zajímavé Zajímavé | 14. ledna 2015 v 17:08 | Reagovat

Zajímavé, doporučuji pročíst odkaz http://albafos.blog.cz

30 Matka Matka | 14. ledna 2015 v 19:12 | Reagovat

[6]: 1. Proc je dudlik ve 2 letech demence?  Dcera (necelych 15 m) dudlik zacala opravdu vytrvale uzivat teprve nedavno kvuli rustu zubu. Nechapu z jakeho duvodu by se mel detem dudlik upirat.

2. Vase teorie, ze je spankovy rezim deti o rodicich a ne o detech mi prijde minimalne bizarni. Samozrejme, ze se detem v dobe, kdy jim zacina nejaky rezim (MS), se musi upravit rytmus dne. Ale pokud jsou diteti dva roky, tak nevidim duvod, proc bych dite nutila spat. Muzu se zeptat, jak jde Vam spat na povel? Dava Vam nekdo spankove rozkazy? Proc mate potrebu aplikovat tento system na deti?

31 Kamila Kamila | 14. ledna 2015 v 21:50 | Reagovat

To mě těší, že je to jinde podobné☺ Naše dvouleté dítě ještě nespí, ráno naštěstí vydrží do osmi, ale odpolední spaní nehrozí. Když něčí tříleté dítě odpoledne tři hodiny spí, tak jen tiše závidím...

32 Eva Eva | 14. ledna 2015 v 22:09 | Reagovat

[6]: Milý pane Jalovče naše malá princezna je nespavec, takže s radílky vašeho typu mám přehršel zkušeností. Pokud dítko spát nechce tak ho prostě nedonutíte.

To naše už v šestinedělí zapovědělo dopolední spaní.. v roce jsem byli ve fázi kdy někdy spala dokonce jen pět šest hodin často ještě na etapy. Kolikrát já se setkala s názorem jako je ten Váš, kolikrát jsem se tím nechala rozhodit a potají ve sprše plakala jaká jsem špatná máma.

Příruček a článků s radami ohledně správného spaní jsem přečetla snad více než bylo napsáno ;-)

Nyní se už tím nenechám rozhodit a když čtu názor jako je ten Váš tak si říkám - uf ještě, že Vaše dítě má tu kliku, že krásně zapadá do škatulky - průměrné dítě svého věku - a tím Vám dodává pocit, jak kvalitním jste rodičem.

I když je to někdy vyčerpávající, tak mi moje dceruška dala jedno úžasné poznání a to - tak jako se ona spoustu věcí učí ode mne, tak se spoustu věcí mohu naučit já od ní. Občas nám děti nastavují zrcadlo, do kterého se máme podívat a cosi si uvědomit...

33 Helena Helena | 14. ledna 2015 v 22:29 | Reagovat

Náš syn spí bezvadně, ale ve 2,5 letech se dudáku nevzdá. U druhýho dítěte to fakt neřešim. Ať si dudá, když ho to baví:-)))

34 Hana Hana | 15. ledna 2015 v 11:28 | Reagovat

[6]: No já teda nevím, ale  dudlíka dcera odevzdala teprve ve 3letech a 4 měsících Ježíškovi za dárky a dementní se necítíme doma nikdo. A s tím spánkem, 1,5 roku trval dril ji naučit spát samostatně a celou noc, pak to 1,5roku jakžtakž fungovalo a poté co začala chodit do školky je samostatného usínání téměř neschopná (bojí se, že maminka uteče anebo ji nechá ve školce napořád) - pozitivum je, že když usne, tak už konečně 98% nocí prospí do rána bez probuzení.

35 maf maf | 15. ledna 2015 v 21:48 | Reagovat

zajímavá úvaha s tím kokainem. já zase razím teorii, že je naše dítě schopné syntetizovat si nějaký životabudič (kofein, amfetaminy ?) ze vzduchu. pravděpodobně se jedná o důmyslný druh autotrofie. momentálně hledám někoho, kdo by byl ochotný to začít podrobně studovat.

36 PavelA PavelA | 16. ledna 2015 v 9:09 | Reagovat

Jsem OSVČ s možností pracovat doma, manželka je neuroložka před atestací. Začínám tušit, ač to je stále nevyřčeno, kdo bude na rodičovské. Asi bych to tady měl přestat číst.

37 Dětátka naše radost Dětátka naše radost | 16. ledna 2015 v 11:38 | Reagovat

VĚTA: ""S obtížemi a srdeční aritmií jsem uvařil oběd, zatímco jsem nechal Čeňka, ať běhá po bytě. V tomto směru je to takový vděčný prosťáček, a když mu řeknu: "utíkej", tak se smíchem utíká. To ho hodně baví. ""
POD TUTO větu se můžu podepsat..Můj synovec taky hrozně rád běhá a opakovaně zakopává přez prahy..až do omrzení

38 Beton Beton | 16. ledna 2015 v 15:22 | Reagovat

Jako budoucí rodič (blíží se to) mám asi blbou otázku, takže omluvte ignoranta: zdá se mi to, nebo tohle dítě nějak moc zvrací i s přibývajícím věkem? Je to normální? Chápu kojence, že si ublinknou atd., ale aby chodící dítě tak často zvracelo? (JO, vím, leccos je přidáno jako literární licence, ale i tak)...

39 fotruv-denik fotruv-denik | 16. ledna 2015 v 15:33 | Reagovat

[38]: jenom kdyz se prezere a nebo si strka veci do krku

40 Tom Tom | Web | 19. ledna 2015 v 15:29 | Reagovat

Zajímavý článek

41 Jakub Sobotka Jakub Sobotka | Web | 21. ledna 2015 v 8:06 | Reagovat

Super článek, jen tak dál! :)

_________________________________
Písnička pro každý den
www.songofday.eu

42 epek epek | 21. ledna 2015 v 11:18 | Reagovat

a jéje chytrák komentuje

43 monika monika | E-mail | 26. ledna 2015 v 19:58 | Reagovat

Ja jsem naopak rada, ze mam doma taky takovýho sigra, co radi, niceho se neboji a dela si obcas co chce. Aspon ma svuj nazor a vyroste z nej osobnost a ne moula 😀.

44 atmosfera atmosfera | 29. ledna 2015 v 22:04 | Reagovat

Super, fakt super :D :D :D A já se ptám, kde má ulitý ten kokain? :D Taky se doma občas ptám :D :D

45 julienda julienda | E-mail | 31. ledna 2015 v 23:48 | Reagovat

[6]:Jalovec si snad dělá srandu.Smysl pro humor vám fakt nechybí.A autor?Úžasný. řechtam se nahlas.Jen mám obavu aby vám kvůli dudaku ve dvou letech nevyrostl kriminálník.Jen tak dál.

46 annick annick | 1. února 2015 v 2:01 | Reagovat

píšete skvěle, úplně jsem se zděsila, že tu někdo komentuje Vaší výchovu, panebože, karlovarský suchary jsou stále na trhu? ať si každý pere svoje trenky, máte super styl :-)

47 justness justness | Web | 1. února 2015 v 13:38 | Reagovat

:'D Tak tohle bylo poprvé, co jsem dostávala u nějakého články záchvaty smíchu. :D nejvíc mě dostal Čeňkův úmysl spadnout do psího hovna. :DD

48 Emdzej Emdzej | 2. února 2015 v 11:13 | Reagovat

[6]: Jalovče, nezlob se na mě, ale jsi idiot...

49 Helena Helena | 9. února 2015 v 12:55 | Reagovat

Zcela s Vami souhlasime :-) manzel dostal knihu od kamaradu a vubec jsme ji nepochopili...dite vychovavame asi prisneji, ikdyz nevim co je na tom za prisnost vyzadovat urcite veci, povinnosti i u ditete a ne jen, ze vse muze... a plne si uvedomujeme, ze je to spise o nasi discipline nez o diteti. V cem povolime my, v tom bude laxni dite, tedy je to spise vychova nas samotnych, aby clovek obstal pred sebou samym a ditetem i v budoucnu....

50 honza honza | 9. února 2015 v 19:29 | Reagovat

Ty jo, nevydrzim a taky zakomentuju na Jalovce, jezto jsem taky fotr na materske. Je hezke, Jalovce, ze vase decko nema od sedmeho mesice dudlik, povazte, nase ho nemelo nikdy, ta guma se mu proste nejspis eklovala. Nicmene pruser je jinde. Neustale srovnavani, kdo to dela lip, ci decko je disciplinovanejsi, nadanejsi a driv bez dudlik opravdu neni to, na cem se da postavit vychova. Neni to soutez o to, kdo je "lepsi rodic" podle nejakych zvolenych kriterií, ale jestli je decko spokojene. Takze se uklidnete, neutocte na Fotrovo rodicovske sebepojeti (neni to od vas hezke) a uvedomte si, ze i kdyby vase decko radilo jak deset dasu (vim, ze to pod vasim osvicenym vedenim neni mozne) neprestanete ho pro to mit rad.

51 Jane Jane | E-mail | Web | 19. února 2015 v 10:42 | Reagovat

My jsme teda dítě unavili v Aquaparku, padlo nám do postele a oblíbilo si naše matrace http://www.modernispani.cz/matrace/matrace-1-1/matrace-regina-1-1 Asi budeme muset zvážit i nějakou pro něj.

52 hanka hanka | 29. března 2015 v 10:51 | Reagovat

Skvele cteni, mame v tomto veku vnuka a hodne mi pripomina Cenka. Kdyz pridam tu nadsazku.Z blogu je citit, jaky jste milujici otec. Vidim sveho syna, jak s laskou kouka na vnuka a rika: Mami,on je tak stastnej...tech situci je s detma tolik,ale malokdo je dovede tak humorne vylicit. Uz jsem temer u konce cteni a moc me to bavi.Mam rada Vas i Cenka :)

53 paolo paolo | E-mail | 4. června 2015 v 17:22 | Reagovat

[9]:Zkuste trochu nadhledu a smyslu pro humor...

54 paolo paolo | E-mail | 4. června 2015 v 17:23 | Reagovat

[53]:Pro Jalovce:
Zkuste trochu nadhledu a smyslu pro humor...

55 Tomás Tomás | E-mail | 14. srpna 2015 v 0:02 | Reagovat

Velmi čtivé a vtipné.Autor má talent. Jen bych nedoporučil číst při jídle,poněvadž já,v záchvatu smíchu,jsem si vidličkou propíchl patro.To vám pak tečou slzy bolesti i smíchu zároveň...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama