Pět věcí, ze kterých mi na mateřský jebne

1. února 2015 v 16:48 |  Fotrův deník
ateřská dovolená není žádnou procházkou růžovým sadem. To ani zdaleka. Když už by to měla být procházka, tak jedině procházka bez jedné nohy uprostřed minového pole s pianem a nebo trezorem, který táhnete na hřbetě (piano nebo trezor je metaforou pro dítě, čehož se jistě čtenář dovtípí).

Ale abych nebyl tak úplně nespravedlivý a neupřímný, tak mateřská dovolená má samozřejmě i pěkné chvilky. Já bych to tak nějak kulantně shrnul, že hezké chvilky jsou, když Čeněk spí a ty nehezké, když je vzhůru. To si myslím, je fér.

Některé ty méně hezké chvilky, jsou natolik méně hezky intenzivní, že v jejich průběhu mívám stavy, kdy mi na čele praskají konstantně žilky (jednoho krásného dne mi praskne oko), jsem nevrlý, rudnu a jsem opravdu velmi blízko rodinné tragédii. Ostatně jak vědci posouvají na hodinách lidstva ručičku stále blíže k dvanácté hodině, což symbolizuje blížící se zánik civilizace, tak já to mám podobně, leč v menším měřítku. Lidstvo je aktuálně tři minuty od zániku a já jsem dvě minuty od kriminálu.

Myslím, že by bylo záhodno všechny mé bolístky shrnout, vyhodnotit, vyvodit z nich závěry a hlavně sestavit top pět těch nejhorších:

1. Návštěva úřadů
- Do této kategorie patří nejen úřady ale například i doktor, pošta a všechno, kde se musí čekat spolu s dalšími lidmi. Podmínkou je větší místnost, nejlépe vytopená k padesáti stupňům Celsia, takže z člověka řine pot jen o místnost zavadí pohledem, davy lidí čekající ve frontě a navíc několik nerudných jedinců, kteří dští síru. Jo a taky minimálně jeden pomalý důchodce, který všechno zdržuje.

Už během příchodu do místnosti Čeněk zbystří, ukáže ukazováčkem směrem ven a opatrně se zeptá: "pá"? Na jeho otázku, zda, když jsme teď přišli, tak okamžitě půjdeme opět pryč, odpovím, že pá nejdeme. To ho samozřejmě moc neuklidní a začne se ošívat. Poslední dobou jsme natolik mazáci, že chodíme už bez kočárku. Je to sice známka pokroku (možná i taková známka punku), ale má to i své stinné stránky. Když byl Čeněk v kočárku, tak byl přikurtovaný, a pokud se hlasitě dovolával naplnění svých požadavků, hodil jsem přes něj deku a bylo. Protože ale v kočárku už není, chvilku se zvídavě prochází davem lidí, načež shledá dav nezajímavým a jde tedy "pá" sám beze mě. To potom vybíhám z fronty a následuje hon.

Po pár minutách, kdy Čeňka pevně držím, se tento snaží vykroutit, padá na zem, řve a dělá ostudu. Docela často přispěchá nějaký přemotivovaný chytrák, nejlépe žena za zenitem, s radou, jak mám vychovávat své dítě. Vyžilé ženě většinou asistuje nerudný muž, který nadává, ať si to dítě zklidním. Zajímavé je, že všichni mají hubu plnou keců, ale před sebe mě ještě nikdy nikdo nepustil. To kdybych byl mladá vnadná matka, to by se mohli přetrhnout.

Nakonec to dopadá tak, že jsem celý rudý vzteky, zpocený, Čeněk už má vyloženě záchvat (je taktéž rudý a zpocený), že chce pá, do toho ženská vypráví, jak to ona dělala s jejíma faganama a do toho nerudný muž, kterému už vzteky teče pěna z uší a očí sahaje po něčem ostrém, zatímco šálí mrtvici, hystericky piští, ať už je to dítě zticha. Jsa jednou nohou v blázinci z posledních sil Čeňka seřežu, což motivuje další chytráky, kteří mi nadávají a vyhrožují sociálkou. Na úřadech to mám rád.

2. Dudák
- Čeněk má dudák výhradně na spaní. Je to něco, na co jsem hrdý. Tedy, že jsem jeho závislost dokázal takto omezit. Nicméně bez dudáka zatím neusne. Když neusne on, neusnu ani já. Když nespím já, jsem smutný, unavený a mám splín.
Velmi častý jev je, že během dne si Čeněk dudák někam schová a má radost z toho, když ho večer usilovně hledám po celém bytě. Je to dobrák.

Čeněk umí taktéž majstrštik a to, když dudáka ztratí ve spánku, pak se vzbudí a řve. Ve tři ráno neznám nic lepšího než za zvuku řvoucího dítěte hledat po tmě dudáka. Kdybych si rozsvítil, vzbudil bych Natašu. To by potom řvalo dítě i Nataša.
Už asi dvakrát se stalo, že jsem v noci dudáka nenašel. Čeněk ho buď sežral a nebo se k nám vloupal pán s hákem místo ruky, dudáka uloupil a zase odešel. Na každý pád jsem byl vyslán Natašou do města, ať se bez dudáku nevracím. Ve tři ráno jsem si připadal jako v pohádce Dvanáct měsíčků, kdy byla Maruška poslána v zimě pro jahody.

Autem jsem zajel na konec města, kde bydlí známý, který má taktéž malé dítě. Naprosto bez skrupulí jsem o půl čtvrté zazvonil. Chvilku se nic nedělo, ale nakonec se ve druhém patře rozsvítilo, otevřelo se okno a z něho vykouknul za zvuku řvoucího dítěte ospalý muž. Ještě než se na cokoliv zmohl, přes otevřené okno zaznělo od jeho ženy: "Co je to o půl čtvrtý za debila?". To jsem si uvědomil, že nejdu vhod. Známý mi po mém kratším vysvětlení hodil jeden z náhradních dudáků, poděkoval mi, že teď už dítě neusne a já jel domů.

Před čtvrtou dostal Čeněk dudáka, ve čtyři usnul a o půl páté řev. Dudáka opět ztratil.

3. Autosedačka
- Ve své podstatě působí autosedačka nevinně. Nikomu nic neudělala, jen si tak v autě existuje. Já ji ale nesnáším. V ideálním světě by to fungovalo tak, že Čeňka usadím do sedačky, ten nehybně sedí a usmívá se, na můj povel dá ruce nahoru, já ho zajistím přídavným madlem a nakonec ho připevním pásem. V ideálním světě se však nevyskytuju, takže Čeňka usadím do sedačky, ten okamžitě seskočí a tíhne k tomu, že se vydá pěšky. Když ho do sedačky přimáčknu a pevně ho držím jednou rukou, je velmi obtížné druhou rukou Čeňka zajistit madlem, zvlášť, když na můj povel, ať dá ruce nahoru, těmito zběsile máchá před sebou.

To je čas zapojit i hlavu. Takže jednou rukou držím Čeňka v sedačce, hlavou mu držím ruce nahoře a druhou rukou umísťuju madlo. Pokud bych měl dvojčata, musel bych zapojit ještě nohy.

Jakmile s vypětím všech sil madlo umístím, tam kam mám, je třeba ho ukotvit pásem. Když se nakloním přes Čeňka ve snaze vzít pás, Čeněk mi začne cíleně škodit. Rozepíná mi zip u bundy, tahá mě za ucho a škube vlasy. Než nahmatám pás, tak si Čeněk madlo shodí, sesune se ze sedačky a opět jde pěšky.

Jednoho krásného dne toho malýho sígra hodím do kufru a bude pokoj. To by se pak jezdilo autem o dost lépe. Jenomže on by v tom kufru něco zničil.

4. Výtah
Do třináctého patra to po schodem s Čeňkem nedám. (Co si to nalhávám. Nedal bych to ani bez Čeňka). Proto musíme jezdit výtahem. Jízda výtahem je nekonečná. Čeněk se nudí, olizuje stěny a hlavně musí namačkat všechny čudlíky, jinak se stane neštěstí. Tím pádem jak idioti vymetáme každé patro, protože si to tak Čeněk přál. Z toho důvodu k nám v nějakém patře vždycky někdo přistoupí. Sice si s námi, ač chtěl jet dolů, projede směrem nahoru ještě všechny patra, ale zase má většinou spoustu rad, jak mám vychovávat dítě. A to je vždycky dobře. Lidí, kteří mi radí, jak vychovávat, není nikdy dost. Na ty já mám náladu vždy.

5. Hrát "gól"
- Jak jsem byl ze začátku nadšený, že Čeněk tíhne ke sportu, tedy z něho nebude vyžraný buřt, který sedí celý den u počítače a který bude do padesáti let panic, tak poslední dobou mé nadšení uvadá. Hra na "gól" se již zařadila do zlatého fondu volnočasových aktivit, kdy Čeněk pobíhá s hokejkou po bytě a snaží se hrát hokej s čímkoliv, co mu přijde pod ruku. Jelikož je "gól" týmová hra, musím já s malou hokejkou v ruce pobíhat za ním a pokud mi něčím přihraje, ihned musím pálit a vsítit krásný gól. Po pěti hodinách hraní již těch vsítěných krásných gólů z mé strany moc není a tato bohulibá hra se pro mě mění v upřímný boj o mé duševní zdraví.

Od gólu totiž není úniku. Nemám se kam schovat. Všude budu nalezen a bude mi přihráno například kolíčkem nebo ponožkou, načež musím tímto vystřelit kamsi v dál, zajásat gól a Čeněk přispěchá se se mnou obejmout, protože tak to hokejisti dělají. A pořád dokola.

6. Čeněk
- Šestá bonusová položka v top pětce nepatří nikomu jinému, než mému uzlíčku štěstí, radosti a pohody Čeňkovi. Podle mě by bylo krátkozraké ho vynechat ze seznamu, protože za prvé bez něho by žádný seznam nebyl a za druhé není na světě nic, z čeho by mě jeblo více než z Čeňka. Možná ještě z Nataši, když se přepne do uklízecího módu. To pak jede přes mrtvoly.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 1. února 2015 v 17:22 | Reagovat

A co by se stalo, kdyby Čeněk všechna ta výtahová tlačítka nestiskl?! :)

2 fotruv-denik fotruv-denik | 1. února 2015 v 17:50 | Reagovat

[1]:radeji nedomyslet

3 Martin Martin | 1. února 2015 v 18:01 | Reagovat

Marně již nějaký ten měsíc přemýšlím, zda-li tyto vyprávění čte i Nataša?

4 fotruv-denik fotruv-denik | 1. února 2015 v 18:04 | Reagovat

[3]:cte. Dela i korekturu textu

5 Saille Saille | 1. února 2015 v 18:56 | Reagovat

Luxus, sice se skvěle bavím, ale vracejí se mi staré fobie, na které jsem už zapomněla, leč synkovi je již 6. Dnes přesně ta, se ztraceným dudlíkem uprostřed noci :))

6 Matej Matej | 1. února 2015 v 21:54 | Reagovat

Dominiku, diky tvemu blogu jsem si uvedomil, ze bych to nedal. Jdu oznamit pritelkyni, ze se jdu tebou inspirovan objednat na vasektomii. Golu zdar!

7 Market Market | 1. února 2015 v 22:10 | Reagovat

pecka :-) upřímně mě potěšilo číst, že i jiní zažívají podobné situace.Napadá mě snad jen jedno:jako otec na mateřské :-) znáte taky ten pocit, kdy vám vaše dítě záhadným tlačítkem vypne veškeré touhy a potřeby ???

8 Jarka Jarka | 1. února 2015 v 22:19 | Reagovat

☺☺☺Jj, dobraci co radi zadarmo jak vychovávat dite...mne nabízela sousedka, ať k ni dam bydlet na týden 3 létě ho syna, že pak bude poslouchat. .svagrova nechápala, že v restauraci nesedi a nemlci, když mluvi dospěli, ale že lita kolem stolu a rve...Ona je totiž učitelka a rovněž nechápe, PROC S TIM RODIČE NĚCO NEUDĚLAJÍ! !! A co asi????☺☺😅

9 Kir Kir | Web | 1. února 2015 v 23:20 | Reagovat

Sice ani jedno z dětí nemělo dudlík - považuji to ale za nehoráznej pech, oni ty smradi ty dudáky prostě tak dlouho bojkotovaly, až to hezké nebylo..:D Pošty a podobné jsou moje noční můry i bez dětí, natož s nimi - je to moc velká zábava a při čtení článku jsem se normálně na férovku osypala ..:D

10 Marta Marta | 2. února 2015 v 6:59 | Reagovat

Pred par dny jsem si na doporuceni pratel koupila vasi knihu a jsem nadsena. Precetla jsem ji jednim dechem a bavila se jak nikdy ;). Diky, diky, doporucuji ji vsude, kde muzu. Je mi 31 a diky vam deti neplanuju minimalne do 40 :))) Zachranil jste mi mladi :)))

11 Lava Lava | 2. února 2015 v 8:49 | Reagovat

Včera jsem dočetla celý blog a je mi úzko z představy, že teď už jen jednou za týden. Ale ještě víc mě děsí, že tvá mateřská, fotře, se už chýlí ke konci. Tak jen doufám, že máš sladké tajemství a Nataša tě už dávno znovu zbouchla!

12 Evelyn Evelyn | E-mail | 2. února 2015 v 9:14 | Reagovat

Milý fotře, dovol, abych přidala na tvůj seznam 7. a netušený bod - Druhé dítě :-D Když měl syn 2 roky a předlouhých 13 dní, narodila se mi dcera. Nyní jsme o půl roku dále, já mám už jenom pár vlasů, které jsem si ještě nevytrhala a zbytky duševního zdraví, které mi brání zabít děti nebo ještě radši sebe :-) Mateřství - potažmo rodičovství, je prostě obrovsky nádherné a stejně intenzivně náročné.

13 apagenius apagenius | E-mail | 2. února 2015 v 10:28 | Reagovat

Mé dítě vymyslelo ve čtyřech letech geniální uvolňovač místa v čekárnách... Jednou, v nazvané čekárně u doktora, se ozval: " Tati...?" pohled dolů do nevinných očí: " Copak? " " Tati, pamatuješ, jak jsme měli vši? "... Do dvou vteřin bylo na lavičkách čekárny místo na ležení... Že si vzpomněl na vší v jesličkách...

14 jira950 jira950 | E-mail | 2. února 2015 v 10:49 | Reagovat

To upinani do autosedacky je jeste sranda, pockejte az pribude 2.dite... a pak 3.
Zapinani deti a nakladani auta je ted nejtraumatictejsim zazitkem vyletu, vetsinou.

15 Markéta Markéta | 2. února 2015 v 11:00 | Reagovat

Milý fotře a Evelyn, dětska mám také dvě ani ne dva roky po sobě a ten bod bych tam též zařadila :) A jen na okraj úřady ve dvou dětech je horší než tajfun a mladá vnadná matka, pro kterou by se mohli přetrhnout musí být asi z jiné planety, protože mě osobně a ani mým kamarádkám se to nikdy nestalo :D

16 Markéta Markéta | 2. února 2015 v 11:24 | Reagovat

[15]: A jen ještě dodám, že v okamžiku snahy odchytit děti se mě snaží předběhnout, myslím, že to také znáte..

17 fakynn fakynn | E-mail | Web | 2. února 2015 v 14:15 | Reagovat

A já vám s klidem, ono bez klidu spíš, můžu říct, že na poště to není žádný med ani pro mladé maminky. Dnes jsem měla na starost mé dva malé bratry a musela jsem oblítat úřady, doktory, obchody, banky. A ta pošta... to vám řeknu. Často slýchám, že jsem pěkná maminka, že mi to sluší a podobně, ale že bych se někdy dočkala puštění ve frontě před sebe, nebo něco podobné? NE! Ještě mě předběhnou, protože vidí, kolik práce mám  s harantama.

18 ada ada | Web | 2. února 2015 v 16:25 | Reagovat

Skvelý blog :33

19 ania ania | 2. února 2015 v 17:52 | Reagovat

Já bych to vyhodila z okna. Věřím, že by byl soudce shovívavý.

20 Nixi Nixi | 4. února 2015 v 19:08 | Reagovat

♥ ♥ ♥ Prosíííím,prosííím ♥ ♥ ♥
Prosíííím,prosíííím lidičky o hlásky :) :) :) pro Oliverka,jde hlasovat jednou co 24hodin.Děkují mocinky moc Všem za podporu :) http://nejmiminko.extra.cz/miminka/oliver-nikol-kuchynkova?_fid=xooo

21 KILL BILL KILL BILL | 4. února 2015 v 21:05 | Reagovat

[20]: Hm, to jste, madam, asi na špatných stránkách. Tady je podobný projev nežádoucí. A všichni beztak hlasují jedině pro Čendu.

22 Marťas Marťas | 4. února 2015 v 21:58 | Reagovat

taky na mateřský :-) ale za svý, tzn bez rodičovský, kterou bere moje drahá polovička a je doma taky s druhým a třetím prckem :-) ... tak jen chci napsat dudáka na noční určitě svítícího, mám pod polštářem zásobu pěti nasvícených a to na noc nějak stačí, průser je, když mi je přes den Marťa najde a moji skrýš vybere :-) to se pak v noci nestačím divit a hraju si na šerloga a nebo kradu dalším prckům ty jejich :-)

23 Flejdy Flejdy | E-mail | 5. února 2015 v 12:45 | Reagovat

Váš blog je prostě geniální :-D Ale přiznám se, že mně i k smrti děsí. Asi jsem si to tu měla prvně přečíst :-/ Jsem teď v polovině těhotenství, miluju spánek aspoň 9 hodin denně, uklizený byt plný svíček a dekorací a nedovedu si představit, že to bude u nás doma stejné... Nejpíš zešílím během prvním dvou měsíců :-D

24 Bloud. Well Bloud Bloud. Well Bloud | Web | 6. února 2015 v 11:05 | Reagovat

Přivázala bych Čeňkovi puk k hokejce pořádně pružnou gumičkou!

25 MB MB | 7. února 2015 v 16:52 | Reagovat

[21]:  tos napsal hezky

26 Janula Janula | 9. února 2015 v 12:31 | Reagovat

Kdyz si predstavim,ze toto me ceka s dvojcaty tak je mi do place :-D :-D

27 Lenka Lenka | E-mail | 12. února 2015 v 22:50 | Reagovat

Při upínání dvojčat do autosedaček užívám i zuby, většinou v nich držím lejstro s drahocenným razítkem z úřadu. Kdo si myslí, že výhodné by bylo lejstro uložit na bezpečné místo a děti upnout až poté, nepochopil, že dvojčata nesmíte ani na chvíli pustit z ruky. Nakonec se lejstro v zubech ukáže jako výhodné, nadávky pak můžete už jen cedit a děti nepochytí tolik nevhodných pro ně snadno zapomatovatelných slov.

28 Olga Olga | 14. února 2015 v 1:07 | Reagovat

[23]: To si pište. Je to mnohem horší, než čekáte. Zlepší se to.... tak za pul roku určitě.

Mě třeba hrozně překvapilo, že mimina jedí i v noci, pořád, po 2 hodinách. Prostě se nevyspíte, fakt ne. Ale celkově to stojí za to. Jen ten začátek je příšerný.

29 Petra Petra | 18. února 2015 v 11:07 | Reagovat

Když byl Kubča menší (cca do 3 let), kdekoliv jsme čekali (na poště, na úřadech, v čekárnách u doktorů) měl potřebu sbalit ženskou (ne dcery, matky těch holčiček) svým šarmem a šahat jim na prsa a mačkat jim je se zářivým úsměvem a otázkou "Líbí se?"

30 Polly Polly | E-mail | 18. února 2015 v 20:30 | Reagovat

Troufam si tvrdit, ze ac ne zas tak moc mlada, nejake vnady by se na mne jeste nasly, ale ani mne jaksi nikdo nema tendence pomahat nebo poustet pred sebe, takze nejsi v tom sam, fotre :)

31 Iška Iška | 21. února 2015 v 11:04 | Reagovat

[7]: Já to znám rozhodně, asi si druhé dítě nikdy nepořídíme, když už nám u prvního poporodního sbližování bylo romantickou kulisou intenzivní prdění naší dcery, u tak malého tvora neskutečné kadence a hlasitosti... Zjevně se ze sebe rozhodla vydat to nejlepší, aby nás příjemně naladila :-D

32 Evika Evika | 21. února 2015 v 21:18 | Reagovat

[15]: Přesně :-) Minule jsem chtěla 16ti měsíční dceru zabavit před schůzkou v bance tím že jí koupím zmrzku. Přede mnou 4 lidi, malá pořád odbíhala a jala se zdrhat po obchoďáku, protože slintat u toho pultu ji dlouho nebavilo. Takže jsem jí chytala a mezitím mě předbíhali další lidi. Když tam nebyl nikdo, tak než jsem udělala ty 4 kroky tak paní odešla do skladu a tak 5 minut se tam nikdo neobtěžoval ukázat. Takže o nějakém pouštění nemůže být řeč. A co se týče Dudáka, tak před spaním musím mít u její postýlky alespoň tři, jinak spát nejdeme. Znám to noční hledání :-)

33 Amálka Amálka | Web | 22. února 2015 v 10:01 | Reagovat

"Hezké chvilky jsou, když Čeněk spí a ty nehezké, když je vzhůru" - to mě vážně pobavilo :-D Dobrý článek!

34 Tom Tom | Web | 1. března 2015 v 21:14 | Reagovat

[28]: Každé 2 hodiny? To naše dítko od třetího měsíce vstávalo 15x za noc. Postupem času se to za 2 měsíce snížilo na 8x. Teď má 19 měsíců a vstává 1x-3x. Nejvíc mě dovede potěšit, když kamarádky říkají, jako jim to jejich dítko hezky spinká celou noc 9 nebo 10 hodin v kuse. Se synem je doma žena, ale jistě máte představu jaké to bylo vstávat po takové noci do práce.
P.S.:V tu dobu jsme bydleli v bytě a syn byl s námi v ložnici.

35 Jajda Jajda | E-mail | 3. března 2015 v 4:04 | Reagovat

Dobrý den, jít na poštu v mém zralém věku, tak to je pro mě vyčerpávající. Podotýkám - sama, bez dítěte, i ta pošta mě ničí. Po návštěvě naší radnice potřebuji dovolenou, abych se sebrala. A návštěva pracáku v roce 2000 - tak na ni jsem nezapoměla dodnes, taky sama, jak jsou ty úřednice vyškolené nás podupat a pokořit.

36 jajda jajda | 3. března 2015 v 4:05 | Reagovat

A to si představte  paterčata, jak těm se musí spát a jak s těmi se musí spát.

37 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. března 2015 v 14:58 | Reagovat

[10]: Fotr má knihu? O Čeňkovi a jeho mateřské? Chci název a adresu, kde koupit. Vrhnu to do rodiny - máme samá dvojčata ;-)

38 T. T. | 6. dubna 2015 v 18:03 | Reagovat

Tak to se tě musím zeptat, a to jako těm lidem nevynadáš, když ti začnou domlouvat, jak vychovávat dítě? :D Já jsem tedy malému bratrovi jednouc lískla u cukrárny, protože dělal opravdu šílený binec - no a přišel ke mně známý bezďák, začal mi vyhrožovat se sociálkou a já jsem se s ním tak do krve pohádala a řvala na něj, že se na mě dívalo snad celé náměstí :D - upřímně mi to bylo jedno, ale kdyby to bylo ještě k tomu moje dítě, tak já bych se snad neudržela a jednu tomu člověku uvalila. :D

39 Bára Bára | 18. října 2015 v 22:38 | Reagovat

Docela mě překvapuje, jak málo těch lidí, co vám radí s vychovou, ve skutečnosti je. Jak čtu váš blog, musím si neustále připomínat, jak je to nepříjemné a nesmím to dělat, protože mám v jednom kuse tendence srovnávat Čeňka s vlastními dětmi a sdílet zkušenosti, co tehdy a tehdy zabere.

40 hzgvtrf hzgvtrf | E-mail | Web | 4. března 2016 v 9:05 | Reagovat

Like

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama