Pozdrav z mateřské dovolené

8. února 2015 v 16:56 |  Fotrův deník
Řehole, nevolnictví, dřina a vyčerpání, které provází člověka, jenž se stará o dítě, vychovává ho, rozvíjí a zajišťuje, aby se neutopilo v pračce (popřípadě šálí nutkání dítě v pračce utopit cíleně), se nazývá poměrně zcestným názvem "mateřská dovolená". Z tohoto dvojsloví mě nejvíce zaujalo právě to slovo "dovolená".

Říkejte mi naivko, snílku nebo zpátečníku, ale má představa opravdové dovolené se příliš neztotožňuje se stavem, kdy sedřený v mrákotách po vydatném dvouhodinovém spánku naháním po bytě dítě, které se zrovna záměrně vydělalo hned vedle nočníku, kam jsem ho v dobré víře usadil, načež si s sebou pro strýčka příhodu vzalo kousek exkrementu do ruky a toto hodlá v pokojíčku použít způsobem, který odporuje dobrým mravům.

Nicméně je třeba akceptovat nesmlouvavý diktát společnosti, který tvrdí, že to je prostě dovolená a basta. Po vzoru nadšených dovolenkářů, kteří radostně ze své dovolené v tichomoří zasílají pohled a nebo dopis přímo z pláže domů, jako takové pozdravy, aby vylíčili tu nádheru, je nasnadě, abych i já zaslal své pozdravy ze své dovolené. Mateřské dovolené:

Zdar všem. Zasílám vám pozdravy z mateřské dovolené. Mám se tu hezky. Vaří dobře. V letáku se sice chvástali, že to budu mít s polopenzí, ale zatím si tady vařím sám, tedy slovo dobře je třeba brát s rezervou. Počasí zatím vyšlo, ale pro mě je naprosto bezpředmětné, jelikož většinu času trávím na pokoji, tedy ten příslovečný východ slunce nad mou zářnou budoucností nebyl zaznamenán.

Když už jsem u toho pokoje, tak můj spolubydlící je malý, zapšklý, náladový, hyperaktivní a věčně posraný mužík, jehož hygienické návyky jsou minimálně tristní a není výjimkou jeho vyměšování prakticky kdekoliv v pokoji.

Se spolubydlícím toho nemáme moc společného. Názorově jsme se zatím nepotkali a naše životní filosofie, kdy on vidí smysl života v tom hrát "gól" a já naopak v tom pokusit se usnout za všech okolností alespoň na dvě minuty, se dokonce naprosto rozcházejí. Dokonce jsme doposud nenašli ani společné téma k hovoru. Pravděpodobně za to může jeho slabá slovní zásoba, kdy ovládá pouze slova jako "pá, bác, bum bum, babá nebo baf". Na těchto chabých základech se velmi těžko staví smysluplná konverzace. Jasně jsem před odjezdem avizoval cestovce, že nechci být na pokoji s cizincem.

Již jsem na recepci podal žádost, že bych chtěl jednolůžák a tím bych se spolubydlícího zbavil, leč nedávám si příliš naděje, že mi bude vyhověno. Naopak se hrozím toho, že pokud nebudu dostatečně ostražitý, přidělí mi hotel na pokoj dalšího, ještě menšího a uřvanějšího spolubydlícího.

Jinak pokoje jako takové, tu mají pěkné, to se musí nechat. Dokonce bych řekl, že budou i nově rekonstruované. To se však netýká našeho pokoje. Spolubydlící bude patrně nějaký typ zahraničního zhrzeného pouličního umělce, protože velmi často kreslí po zdech abstraktní umění. Dokonce někdy i hryže omítku, což bude jeden z těch nových a progresivních francouzských uměleckých směrů. Já do tohodle umění moc nevidím, ale nepřijde mi to moc hezké. Ale co já vím. Jsem jenom obyčejný prosťáček.

V rámci svého uměleckého vyjádření spolubydlící ničí i pokojové příslušenství, což z mého pohledu společnému soužití nepřidá. Navíc z nějakého důvodu k nám nechodí pokojská (ač v prospektu stálo, že pobyt je i s úklidem), takže musím uklízet sám. Spolubydlící je v tomto ohledu (ostatně jako v jakémkoliv jiném ohledu) naprosto k ničemu a tu ruku k dílu prostě nepřiloží. Několik hodin denně své dovolené tedy věnuji úklidu pokoje.

Na patře máme společenskou místnost, kde bývaly společenské hry a je tam i televize. Společenské hry tam bývaly do té doby, než se do nich opřel můj spolubydlící. Od té doby tam nejsou. V televizi běží celý den akorát Kouzelná školka s Michalem a tou jeho malou podržtaškou Františkem. Můžu zodpovědně říct, že ještě uvidím dalších pět minut, jak Michal s bezelstným úsměvem dělá z barevné izolepy letadýlko a ten skřet František řekne: "Jé, to je ale hezké letadýlko", tak někomu ublížím.

Turistický resort nabízí taktéž velkou škálu volnočasových aktivit, jako pěší túry, šnorchlování, cvičení, plážový hokej, literární kroužek nebo volejbal. Politika hotelu je však taková, že veškeré aktivity musí provozovat všichni z pokoje spolu a najednou. Tím pádem musím vše vykonávat se svým spolubydlícím.

Na pěší túry je spolubydla úplně levej. Táhne se jako smrad, pohybuje se zcela úmyslně po nevyznačených turistických trasách, kde plaší zvěř, kterou nahání a pokud jí dostihne, tahá ji za ocas. Nezřídka kdy se stává, že naprosto nepochopitelně a z ničeho nic změní směr chůze a utíká na druhou stranu. Tento jeho lajdácký přístup samozřejmě vrhá na naše společné túry stín.

Šnorchlování taktéž za moc nestojí. Nevím, kde se spolubydlící učil plavat, ale jakmile vstoupí do bazénu, jde okamžitě ke dnu a s tímto stavem nehodlá nic dělat. Prostě stojí na dně a čeká, až mu dojde vzduch. Bylo mi naznačeno hotelovým personálem, že utonutím mého spolubydlícího by pro mě dovolená v tomto resortu skončila a byl bych přesunut do méně luxusní destinace s dozorem a mřížemi v oknech. Z toho důvodu mi nezbývá, než na úkor svých zážitků ze šnorchlování, spolubydlícího držet nad vodou a pomáhat mu.

Cvičení není o nic lepší, protože spolubydlící opět vyžaduje mou asistenci a během hodinového dělání kola, kola mlýnského, jsem na sobě nepozoroval žádný svalový progres, takže to je pro mě ztráta času.
Plážový hokej se mi taktéž po pár zápasech omrzel. Spolubydlící vysypal na zem v pokoji syntetický písek z pískoviště, do něho naházel několik předmětů a do nich tříská hokejkou. Občas zařve gól a totéž očekává i ode mě. Přiznám se, že tato volnočasová aktivita mě naprosto míjí.

Jelikož spolubydlící hned v úvodu volejbalového utkání propíchl balón o špendlík na nástěnce, kam zuřivě smečoval, načež dvě hodiny v kuse řval, zbyl nám už jenom literární kroužek. Ten taky není teda žádná hitparáda. Vzhledem k jeho řekněme ne příliš valným možnostem a slabé úrovni, jsem musel hodně slevit ze svých literárních požadavků a momentálně v literárním kroužku rozebíráme knížku "Jak se učilo kachňátko plavat"

Četba je to spíše oddechová, kdy autor poetickou a hravou formou zobrazuje malé kachňátko, které nejprve neumí plavat, načež díky hodné labuti se plavat naučí. I přes svůj krátký děj, nabízí knížka řadu překvapivých zvratů a skrytých kontextů. Nejvíce mě asi nadchnul postupný vývoj hlavního protagonisty (kachňátka), kdy ze začátku plavat neumělo, ale na konci se plavat naučilo. Příběh rychle odsýpá a na každé z asi pěti stran autor nešetřil ambiciózními ilustracemi. Mezi kresbami nechybí jak kachňátko, tak ani labuť nebo žába.

Spolubydlící však knížku označil za náročnou, kdy na každé stránce je "babá" (v jeho řeči to znamená patrně pes) a tím nad ní zlomil hůl. Zřejmě bude potřeba ještě slevit z nároků a sáhnout například po nafukovacím leporelu s krtečkem.
Jak vidíte, tak dovolenou si zatím celkem užívám. Co je taktéž dobré, tak je to, že má dovolená je stále plně hrazena mým zaměstnavatelem. Za pár měsíců mi však dovolenou přestane zaměstnavatel proplácet, i když do jejího konce zbývá minimálně rok. To pak bude asi náročnější, tak se nebojte mi poslat balíček s hotovostí.

Pevně věřím, že hotel vyhoví mému požadavku na jednolůžkový pokoj. Jakmile se zbavím svého spolubydlícího, bude to teprve dovolená se vším všudy.

Mějte se hezky a napište, jak doma. Mě se tady pobyt pomalu krátí a za rok jedu domů.

P.S. Koupil jsem zde nějaké hezké suvenýry, že bych vám je přivezl, ale spolubydlící je zničil a jeden dokonce sežral, takže nic.
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 aloe aloe | 8. února 2015 v 17:36 | Reagovat

No a jak na stravu? Tady všechno super :D Vaše mamynečky.

2 userka userka | E-mail | Web | 8. února 2015 v 18:15 | Reagovat

To se ti, Fotře, povedlo, tohle srovnání s opravdovou dovolenou ;) Dobrej nápad.

3 EG EG | 8. února 2015 v 23:06 | Reagovat

A není původ sousloví "mateřská dovolená" v tom, že se jedná o dovolení=uvolnění ze zaměstnání? Někde jsem to četla, ale nejsem si jistá...

4 EG EG | 8. února 2015 v 23:14 | Reagovat

Našla jsem :-)

http://zpravy.idnes.cz/materska-dovolena-druhe-slovo-maminkam-vadi-fzu-/domaci.aspx?c=A081003_221837_domaci_dp

Jinak super počtení :-) Mí spolubydlící už usnuli, můžu flámovat :-)

5 Elchar Elchar | 9. února 2015 v 7:34 | Reagovat

Zase jednou opravdu ale opravdu povedenej článek. Díky, nasmál jsem se. :D

6 Kris Kris | 9. února 2015 v 8:47 | Reagovat

Fotrovi držím palce. Zatím ale na něm nepociťuji takové následky jako na "mamYnečce" aloe!

7 Doporučuji Doporučuji | 9. února 2015 v 11:57 | Reagovat

Doporučuji http://albafos.blog.cz

8 Fiši Fiši | 9. února 2015 v 13:53 | Reagovat

Souhlasím s Kris. "MamYnečce" se asi dovolená protáhla :-D

9 T(h)om T(h)om | Web | 9. února 2015 v 14:12 | Reagovat

Kouzelná školka s Michalem je ještě zlatá. Pro kompletní dokonání zbytků příčetnosti doporučuji sledovat Svět Elmo, nejlépe z DVD pořád dokola. Úspěch zaručen!

10 Basedule Basedule | E-mail | 9. února 2015 v 15:01 | Reagovat

To je všechno houby, přátelé! Teprve Teletubbies vám narovná kudrlinky na hlavách a zkrabatí nožky! :)))

11 Janča Janča | 9. února 2015 v 18:36 | Reagovat

Hned po školce nejlepšì člànek!!! Řežu se smìchy :-D

12 Eli Eli | 9. února 2015 v 19:13 | Reagovat

https://www.youtube.com/watch?v=LQg6ehMDyhw

13 Annie Annie | 9. února 2015 v 19:14 | Reagovat

Dokonalé články, pecka ! :)

14 Jen Jen | 9. února 2015 v 19:24 | Reagovat

S laskavým svolením Nataši Tě chci za muže.

15 Elchar Elchar | 10. února 2015 v 9:35 | Reagovat

[14]: A bereš si ho i s jeho koulí na noze - tedy Čeňkem? :D

16 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 10. února 2015 v 11:40 | Reagovat

Kolikery sis na dovolenou zabalil trenky?:)

17 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 10. února 2015 v 12:08 | Reagovat

[5]: [2]: že ? Vskutku působivě sepsáno.

[15]: tedy vy jste číslo

18 veronika veronika | 11. února 2015 v 14:15 | Reagovat

ve dvouch dětech dovolená, 1 rok + 3 roky - zavřený v jedné místnosti - já se učím na zkoušky.

19 Jana Jana | 11. února 2015 v 14:18 | Reagovat

Super clanek:)

20 Jen Jen | 11. února 2015 v 20:12 | Reagovat

[15]: Toto rozhodnutí asi nechám na Nataše, přece jenom asi existuje malé procento žen, které by ztráta muže i syna během jednoho dne zasáhla.
V mém ideálním světě si Čeněk nabalí mojí roční dceru, pokud je pravda, že se protiklady přitahují, bude z ní nadšen. Spí totiž v průměru dvacet hodin denně, čili mu nebude do ničeho kecat a on bude mít dost času na svoji satanskou seberealizaci.
A o to, že by se Čeněk nelíbil jí, se vůbec nebojím, je to nejprohnanější svůdník, o jakém jsem v poslední době slyšela.
A my pak s fotrem odstartujeme zářivou budoucnost na hebkém obláčku bez mimísků.

21 Lenka Lenka | E-mail | 12. února 2015 v 22:39 | Reagovat

Mě už zaměstnavatel platit přestal. Údajně jsem slíbených 220 000 utratila. Hned jsem to běžela oznámit do místní zeleniny, pekárny a knihkupectví, jestli si uvědomují, že jsem tam nechala tolik peněz. Muselo to být tam, protože jiné obchody u nás nejsou a já se během dovolené za humna nedostala.

22 addicteddm addicteddm | 14. února 2015 v 15:35 | Reagovat

Fakt povedený článek! :) Doufám že se naučím taky takle psát, protože zatím je můj blog katastrofa :/ :D

23 addicteddm addicteddm | Web | 14. února 2015 v 15:43 | Reagovat

[22]: *takhle

24 Emdzej Emdzej | 17. února 2015 v 10:05 | Reagovat

[9]: Největší peklo na zemi je růžovej tyranosautus Barney a Snapatůnís nebo jak...tyhle pořady ti na rodičovský spolehlivě zlikvidujou poslední zbytky šedý kůry mozkový...takle rychle by to nedokázaly ani extrémní dávky alkoholu, který by si to žádalo po shlédnutí užít...
Jinak výbornej článek, Fotře! :-)

25 Tonda Tonda | Web | 18. února 2015 v 14:16 | Reagovat

Super článek! :) Takhle jsem se už dlouho nepobavil. U nás frčí pořád dokola Mickeyho klubík a z tý znělky už začínáme všichni šílet...

26 Vydra Vydra | 20. února 2015 v 0:12 | Reagovat

Nahodou jsem nasla tento web a precetla zatim cely rok 2013.
Je to bozi. Koncim ted za chvilku druhou materskou, v podstate 6 let v kuse a jsem jak zpraskanej pes po nekonecnym boji. A zkuste si predstavit, jak mate po takovem profesnim, mentalnim a socialnim vypadku jit shanet praci a jit se uplatnovat. Ha.
Prosakuje tim vsim mnou na druhou stranu smutek, ze tohle zadny chlap, ktery nebyl doma s ditetem, nepochopi.
Cest a slavu lidem, kteri jsou doma na matersky. A prukopnikum chlapum stokrat vic za sireni  "pravdy" :))) v jejich smecce.

27 KRISTA KRISTA | 23. února 2016 v 14:02 | Reagovat

Spolubydlící taky vůbec nedodržuje večerku, často ji protáhne až do rána, ale o domácí práce se spravedlivě dělíme: ona dělá špinavé prádlo, já peru a žehlím, ona různými způsoby znečišťuje všechno ve svém dosahu, já uklízím. A pořádáme bezva výlety, obvykle až na konec ulice, kde zjistíme, že máme úplně pitomé triko, které je třeba doslintat, nemáme cumel, hračku, čaj, oblíbenou deku, je nám zima/teplo (podle ročního období a podle toho jestli máme/nemáme oblíbenou deku).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama