Máme novou postel

29. března 2015 v 18:07 |  Fotrův deník
Člověk by řekl, že taková banalita, jakou je nová postel, nemůže takovýho protřelýho rodiče, opatrovníka, aktivního managera domácích prací a supportu výchovy (přidávám si záměrně dobře znějící přívlastky, abych se cítil důležitě) rozhodit. Nicméně opak je pravdou a měl jsem to tušit. Vždyť i lehký vánek dokáže rozhodit ten můj na vratkých základech stojící status quo.

Vše začalo nevinně. Nataša, která již dávno zahnízdila, zatoužila po úpravě hnízdiště. Chodila po bytě a nahlas přemýšlela, co je potřeba upravit, předělat, vyhodit a posléze znovu zakoupit. Její tažení po bytě zakončila významným pohledem na mě, jak ztrhaný v propoceném triku a špagetou ve vlasech těžce oddechuju na posteli. Dlouze se zamyslela a mě bylo jasné, že přemýšlí o tom, že upraví a nebo rovnou vyhodí mě. Co si budu nalhávat, nepůsobil jsem reprezentativně.

No a potom, jakmile si to dostatečně promyslela, zvedla ruku a ukazováčkem ukázala mým směrem. Signál byl jasný. Jsem opotřebovaný, nevýkonný, zastaralý a proto zde již pro mě není místo. Chápu a uznávám. Bez protestů jsem tiše odcházel do předsíně sbalit si svých několik málo věcí s vizí toho, že odcházím. Bydlet budu asi v parku nebo v autě. Ještě uvidím.
Nicméně Nataša mě zastavila a upozornila mě, že kam si to kráčím, že měla na mysli postel. Ano. Bylo potřeba koupit novou postel. Nějakou super báječnou, drahou a obří, aby, až z ní Čeněk spadne (a to se stane), netrpěl.

A tak se taktéž stalo. Dítě jsme uložili u našich a jeli nakoupit postel. Byl to pro mě velký zážitek. Když jste celý den s dítětem a největší odvaz je, když jdete koupit dva rohlíky, tak nákup postele se rovná minimálně dovolené někde v tropech.

Ve velkém nákupním středisku s nábytkem, propukly u Nataši lovecké pudy. Zběsile pobíhala mezi nábytkem, všechno komentovala, všude si lehala, na všechno sahala a byla jako malé dítě v cukrárně po zavíračce. Já jsem byl naopak jako diabetik v cukrárně po zavíračce. Vystrašený a nedůvěřivý.

Je zajímavé, že, ač vždy tvrdí, že si mého názoru váží a veškerá rozhodnutí děláme společně, vždycky tak nějak vyplyne ze situace to, že je po jejím. Ani zde tomu nebylo jinak. Jasně jsem řekl, že chci nějakou decentní, kultivovanou a nízkou postel, která se bude dobře stěhovat a hlavně skládat. Nataša zase toužila po okázalé mohutné krávě, na kterou je potřeba se vyškrábat žebříkem a když člověk ráno prudce vstane, praští se hlavou o strop.

Já jsem chtěl měkkou matraci, jelikož na měkké matraci se mi lépe spí a připadám si v bezpečí. Jako bych spal na obláčku a svět by byl prosluněný paprsky slunce a notnou dávkou lásky a porozumění.

Nataša chtěla matraci tvrdou jako beton, abych si na ní během spánku zlomil vaz, a nebo si ve spánku při převalení zlomil několik žeber.

Bylo proto třeba najít průsečík společných kritérií a zvolit přijatelný kompromis. Tím pádem jsme zakoupili okázalou, mohutnou a vysokou postel spolu s matrací, na které by se dal ukout meč a na kterou musíte usedat obezřetně, abyste si nepoškodili kostrč.

Ale abych Nataše nekřivdil, tak jako takovou úlitbu, abych měl pocit, že může být po mém, jsem mohl vybrat žárovky do lampiček.

Postel nám přivezli asi po měsíci v deseti krabicích a já se mohl s chutí vrhnout na skládání. Skládat postel s dítětem, které při první příležitosti ztratí návod, je stresující. Čeněk byl velmi zvídavý mladý muž, obcházel krabice, rozhazoval mi nářadí (mám kladívko, šroubovák a izolepu. Nic víc nemám) a cítil se dotčeně, když jsem mu zakázal mi pomáhat. Jeho pomoc spočívala v tom, že kladivem nejdřív mlátil do krabic, načež s ním rozflákal zrcadlo v předsíni. S ním to fakt nešlo. Když jsem začal montovat dva díly k sobě, otravoval, že chce bumbum. Když jsem ty dva díly od sebe zase rozdělával, jelikož k sobě být smontované neměly, přitáhl knížku a chtěl číst. To fakt nebyla přijatelná atmosféra na práci. Ztracený návod, kusy postele rozházené po bytě, nářadí bůhví kde, šroubky nasypané v botě a dítě, která přitáhlo hokejky a uprostřed toho všeho začalo hrát hokej, to bylo na mě moc.

Ukecal jsem svou mámu s tím, že Čeněk se změnil, že šel do sebe a už je hodný, jsem ho k ní umístil na noc, abych mohl postel sestavit. Ona nebyla jiná možnost. Nataša naší starou postel ten den prodala a pokud bych jí nepostavil, spali bysme na zemi.

Když Nataša dorazila z práce, hned mi vyhubovala, cože to ještě není postavené. Když jsem jí řekl, že kdyby nekupovala tuhle debilní obří krávou, ale lehkou postel, co jsem chtěl já, tak ta by už dávno postavená byla. I zastyděla se Nataša a přiložila ruku k dílu. Když mi asi po sté stojíc se založenýma rukama opodál řekla, že to dělám špatně a ona by to takhle nedělala, poslal jsem jí do pokojíčku žehlit. Ano až tak jsem si dupnul.

Postel jsem toho večere složit nedokázal, takže když jsem v noci dožehlil, spalo se na zemi. Přiznám se, že při pohledu na zkroucenou Natašu, jak spí na kartonu z krabice od postele, jsem cítil takové malé zadostiučinění.

Druhého dne z rána se mi podařilo najít návod a s pomocí souseda se dobrá věc podařila. Postel byla sestavena.
No tak máme doma novou postel. Čeněk je z toho úplně rozhozenej. Je to malý zpátečník a velmi konzervativní jedinec, který nemá rád změny a není schopen se jim přizpůsobit. Díky posteli, která zabírá půlku obýváku, jsme museli přeskupit nábytek. Toto Čeněk není schopen akceptovat a pohybuje se po místnosti v trajektorii, kterou měl najetou z dřívějška. V jeho trajektorii mu však nyní stojí křeslo a stůl, do kterých zmateně naráží a pak má bebí a já mu to musím foukat. Taktéž nemůže pochopit, že na novou postel se už nedokáže vydrápat, protože je příliš vysoká a když ho tam dám já, tak zase odmítá akceptovat, že z ní nemůže skákat na zem, jelikož se rozmázne na podlaze. Tím pádem trávím nyní nově celý den tím, že konejším zraněné dítě.

Hlavou se mi honí nové podněty a myšlenky. Když dopoledne již po sté pofoukávám Čeňkovi bebí a znaveně upadávám do postele, přičemž si díky betonové matraci vyrážím dech, napadá mě, že to s tou postelí byl zase jednou velký úspěch.
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MB MB | 29. března 2015 v 18:09 | Reagovat

:)))

2 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 29. března 2015 v 18:48 | Reagovat

no jako vzdy :) kdyz se dari tak se neco posere je to takove moje heslo :D

knizku uz mam doma v lete ji dam mame k narozeninam aspon bude mit co delat :)

3 Petr Petr | 29. března 2015 v 22:32 | Reagovat

Já to vezmu vážně :)) Teda sorry, ale jedna matrace na dvojlůžko je podle mě kravina. Když se převalí jeden, pohyby matrace se přenáší na druhýho. A pokud každý potřebuje jinou tvrdost, přizpůsobení jednomu je zadělávání na hrůzné problémy druhého (manželka je neuroložka). Tam měly být dvě stejně vysoké a široké matrace, každá jinak tvrdá pro toho či onoho...

4 Zdenka_P Zdenka_P | E-mail | 30. března 2015 v 8:53 | Reagovat

Náš mladej byl taky děsně konzervativní. Při koupi nové lednice (stále tentýž bílý hranatý útvar, jen vyšší, navíc mimo dosah běžného pohybu) prořval celý den.

5 userka userka | E-mail | Web | 30. března 2015 v 8:53 | Reagovat

Tenhle článek se ti povedl, myslím, že se zlepšuješ nejen ve fotrovství :D

6 psice psice | Web | 30. března 2015 v 14:01 | Reagovat

Já bych si s novým pohodlným lůžkem moc nezahrávala, to smrdí akorát tím, že tady za pár měsíců vznikne rubrika druhé dítě...

7 Johihi Johihi | 30. března 2015 v 18:37 | Reagovat

To moje je tak konzervativní, že bude asi tak do půli července chodit pouze v zimních botech.

8 José José | Web | 31. března 2015 v 15:03 | Reagovat

Souhlasím s Petrem, lepší jsou dvě samostatné matrace. Alespoň se oba pěkně vyspí a přitulit se můžou taky :))

9 Hana Hana | 31. března 2015 v 20:41 | Reagovat

Perfektný denníček a perfektný humor. Ďakujem za toto rozptýlenie pri učení sa na štátnice a za nový pohľad na rodičovstvo. Tak skoro sa na neho nechystám lebo ako správny študent spím 12 hodín denne (nebrať ako provokáciu). Pozdravujem rodinku.

10 Harry Harry | 31. března 2015 v 22:33 | Reagovat

Fotře... s tím zahnízdením... mel si s Natasou v nestrezenem okamziku nestrezeny sex a bude Cenek Dvojka???

11 fotruv-denik fotruv-denik | 1. dubna 2015 v 7:43 | Reagovat

[10]: nic takoveho se nechysta

12 adaluter adaluter | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 13:43 | Reagovat

Báječným kompromisem mohla být palanda, "drahá" se mohla vznášet v oblacích na matrací z křemene a tys mohl zůstat "uzemněn" na matraci z obláčků.
Nechuť Čeňka k novinkám by to sice nevyřešilo, ale aspoň zbytek pokoje mohl zůstat v původním, děti nemrzačícím, stavu.

13 Adéla Adéla | 1. dubna 2015 v 21:04 | Reagovat

[7]: :-D

14 Beran Beran | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 17:28 | Reagovat

Dobrá diskuze... celkem to tu žije..

15 terezka66 terezka66 | Web | 2. dubna 2015 v 17:31 | Reagovat

Naprosto brilantně napsáno, pobavila jsem se neskutečně nad neobyčejně obyčejnou situací, něco podobného jsme již s partnerem také řešili, takže jsem se do té situace náramně vžila. Klobouk dolů a děkuji za příjemné pobavení jinak sychravého dne :-)

16 K. K. | Web | 2. dubna 2015 v 17:37 | Reagovat

Tak nevím. Když čtu v komentářích, že je lepší mít na dvoulůžku dvě matrace, každou podle potřeb spících, vybavím si, jak nepohodlný byl každý můj "spací zážitek" za přesně takové situace. Se dvěma odlišnými matracemi je dost nepříjemné každé tulení, protože ten na tvrdší polovině postele tak nějak neustále přepadává na měkčí.

17 Káťa Káťa | 3. dubna 2015 v 8:54 | Reagovat

:D

18 MB MB | 3. dubna 2015 v 15:25 | Reagovat

http://www.databazeknih.cz/kniha-roku-2014

19 Yvule Yvule | E-mail | 5. dubna 2015 v 22:48 | Reagovat

Supr :-) živě mi to připomnělo skladání jednoduché postele pro dceru. Narozdíl od vás mám o něco kusů nářadí víc. S puchýřem v dlani, plakala jsem po akušroubováku. Manžela otravuji co se skládání nábytku minimálně, stresuje ho to a nemá to rád. Jinak nalezla jsem překlep: Postel jsem toho *večere* (večera)složit

20 ALBAFOS ALBAFOS | Web | 6. dubna 2015 v 11:18 | Reagovat

PĚKNÝ DEN A VESELÉ VELIKONOCE! ZKUSTE SI PROČÍST TOTO - http://albafos.blog.cz

21 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 6. dubna 2015 v 12:01 | Reagovat

Teda, už to čtu nějakou dobu a jsem teda vážně pobavená - děkuji za ten smích! Ale v koutku duše doufám, že se mi poštěstí a budu mít mateřství v roli matky, nikoliv otce. I když v životě si spíš nevyberu, vím. Teda ale držím palce, ono to všechno bude pěkně náročné - ty ložnice napůl v písku, nové betonové matrace a tak. Hodně síly s mrňousem a posílám jeden velký dívčí obdiv! Sama jsem se postarala o dvojčata a vím, že každý chlap to teda nedokáže ani náhodou.
A pěkný Velikonoce :)

22 elveryska elveryska | Web | 6. dubna 2015 v 14:26 | Reagovat

Už dlouho jsem se od srdce tak nenasmála jako při čtení posledních článků na tomto blogu. Opravdu fantasticky napsané, vtipné, originální a především ze života.
Pěkné Velikonoce!

23 capriolina capriolina | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 18:30 | Reagovat

Vzdy sem zavitam jen jednou za cas a vzdy se kralovsky pobavim. :D Take se pripojuji k tomu, ze by meli byt spise dve single matrace. A to i v pripade stejnych pozadavku na tvrdost, protoze z ortopedickeho hlediska se pak matrace proste chova lepe. Jinak se uz velice tesim na nejake potomstvo, pri mych zmatkarskych schopnostech to bude zajiste obdobna prca jako u Vas. :D Drzim palce a tesim se na dalsi osvetovy prispevek z Vaseho zivota!

24 NoThx NoThx | 7. dubna 2015 v 10:13 | Reagovat

[20]: Člověče vy jste horší než svrab a neštovice....

25 k-hanka k-hanka | 8. dubna 2015 v 21:41 | Reagovat

Skvělé, pobavila jsem se opět výborně, co odstavec, to perla:-)

26 Ondřej Ondřej | Web | 30. dubna 2015 v 14:59 | Reagovat

Mě se nejlépe spí v díře uprostřed mezi matracemi :)

27 daniela1418 daniela1418 | E-mail | Web | 7. května 2015 v 7:54 | Reagovat

moderní poschodovky
http://www.poschodovky.sk/

28 daniela1418 daniela1418 | E-mail | Web | 7. května 2015 v 7:55 | Reagovat

detské postielky
http://www.detskapostel.com/detske-postielky/

29 Olda Olda | 7. června 2015 v 10:39 | Reagovat

Mně se strašně líbí rustikální postele a myslím, že takové vydrží skoro navěky

http://www.nabytekmirek.cz/61-rustikalni-postele

30 Entre Entre | 26. května 2016 v 9:46 | Reagovat

Krásné postele s úložným prostorem i bez:

http://www.nabytekriha.cz/bytovy-nabytek/loznice/postele

31 Andrea Andrea | Web | 20. února 2017 v 8:29 | Reagovat

Super popis, moc se mi líbí váš styl vyprávění :-D, nová postel je vždy nová postel a má své výhody a nevýhody, ale i malý si určitě zvykne a bude to super.

32 Marie Marie | Pátek v 8:25 | Reagovat

Mně se moc líbí tento typ dětské postýlky, i ta cena je pěkná

http://www.eandilek.cz/detske-postylky-a-doplnky/postylky-90x40/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama