Soumrak občasného klidu aneb Čeňka nikdo nechce

15. března 2015 v 17:40 |  Fotrův deník
Byl to takový můj přístav naděje. Po nekonečném týdnu, kdy ve čtvrtek jsem průběžně přeměřoval Čeňka metrem, jestli se ještě vejde do babyboxu a v pátek jsem si na metru udělal hezkou smyčku a tento pověsil na trám ve sklepě s tím, že si to tentokrát opravdu už hodím, nastala sobota a to byl čas velké slávy. Byl to vrchol týdne a jediný můj životní cíl. Čeněk si sbalil svých pět švestek a táhnul na noc k jedné z babiček.

Jakmile Čeněk opustil své stanoviště a my s Natašou jsme se ocitli na jeden den doma sami, byl to nepopsatelný pocit. Návaly euforie střídaly ohňostroje radosti. V dobrém rozmaru jsme se smáli, plácali se navzájem po zádech a hecovali v tom, kdo bude veselejší.

Celý pocit radosti a zadostiučinění okořeněný o společné veselí trval tak do deseti minut. Pak se šlo uklízet.

Doma se uklízí jednou týdně. Mám na mysli generální úklid, protože průběžný úklid, kdy během dne uklidím například hrnce ze země do kuchyňské linky, načež je Čeněk znovu vyndá a tak pořád dokola a já jsem potom nepříjemný, křičím, hulákám a šálím myšlenky na to, abych to dítě v tom hrnci uvařil, ten se tak úplně nepočítá.

Uklidit ten naprosto nechutný a vybydlený byt po týdnu užívání je celkem náročná záležitost. I když syntetický písek jsme již dávno s pocitem zadostiučinění vyhodili, pořád se u nás písek kumuluje. Mám teorii, že v noci k nám chodí pískový skřítek (ano, po víc než roce na mateřské jsem začal věřit na skřítky, na bubáky a na taneční hrátky s Honzou Onderem), který po bytě rozmístí vychytrale několik kilo písku. Když už je tady, tak Čeňkovi schová dudáka někam, kde ho budu hledat půl hodiny, a vzbudí Čeňka.

Vedle písku je tu samozřejmě i jiný nepořádek, který je třeba vyřešit, ať už to je například neumyté nádobí nebo mrtvý vrabec, kterého Čeněk dotáhl z venku a který je kačenka, která dělá "ka ka". (A to si nedělám srandu. Ten jeden malá nevycválaná věc fakt dotáhnul jednou domů chcíplýho vrabce. Strčil si ho do kapsy a propašoval do pokojíku)

Já se úklidu nebojím. Naopak. U něj se dá hezky relaxovat, ostatně jako u čehokoliv jiného, když dítě není v dosahu. Uklízení je takový můj malý rituál, kdy nabírám psychickou sílu. Nic na tom nezmění ani Nataša, která mi říká, jak mám uklízet, přičemž mě sleduje a následně mi oznámí, že jsem to uklidil špatně a ať to uklidím znovu a lépe. Běžný člověk by se samozřejmě začal dohadovat a namítal, že on uklidil dobře a že její nároky jsou nesplnitelné, ale to není nic pro mě. Ještě několikrát to uklidím podle Nataši špatně, načež mě pošle uklízet něco jiného a uklidí to sama a lépe. S Natašou v zádech, která bedlivě sleduje můj uklízecí výkon a čeká na mé klopýtnutí, strávím poklidné odpoledne. Večer se jde brzo spát, a pokud Nataša vyhodnotí, že jsem uklidil dobře, bude i sex. Jestliže jsem při úklidu lelkoval a nedosahoval dobrých výkonů, musím o sex škemrat a je to tak padesát na padesát. Jestliže jsem uklidil vyloženě špatně a Nataša mi během úklidu dala dvě napomenutí (První napomenutí znamená, že jsem něco udělal špatně a mám to udělat znovu a lépe. Druhé napomenutí znamená, že jsem to znovu udělal špatně, takže se mám dekovat, uklidí to ona a pak je na mě nasraná, že ona musí uklízet a já si válím šunky), nemá cenu o sex ani škemrat a jde se rovnou spát.

Ráno se vyspíme do růžova a život je krásný. Po obědě si sice musíme zajet pro toho malého sígra, ale ty vzpomínky na vyspání, ty nám už nikdo nevezme.

No a pak se něco stalo. Něco, co změnilo úplně všechno.

Babičky nám začaly Čeňka předčasně vracet a pak ho už na noc nechtěly vůbec. To byla blamáž globálních rozměrů. To jsme si s Natašou pobrečeli. To bylo neštěstí.

Jak se to mohlo stát? Inu ono se to dalo tak nějak čekat. U Našich Čeněk pozbyl veškerých zábran a choval se tam jako doma, čili strašně. Můj otec se ho z počátku snažil vést k hokeji, tedy mu obstaral malé hokejky, malý puk a obývák upravil, aby připomínal zimní stadion. Jeho hokejové "tréninky" nahrával na dvě statické kamery a jednu držel v ruce. Materiál z tréninku posléze sestříhal a vždy večer před spaním si ho s Čeňkem pustil a rozebral s ním jeho výkon. Malý hokejista postupně ztratil nebo rozbil všechny hokejky, puk prokousnul a na jednu z kamer nalil vodu z konvice na zalévání pokojových rostlin, čímž jí zničil. Můj otec následně zahořknul a večerní rozbory tréninků, které Čeňka vůbec nezajímaly, až do odvolání zrušil. Mojí mámě hodil kulmu do záchoda a v noci odmítal spát. Naši nám ho tedy odmítli k nim umístit na delší dobu. Marný byl můj apel, že to je všechno v pořádku a Čeněk pouze zaváhal.

Rodiče Nataši zase zahlásili, že Čeněk šikanuje jejich psa a že jim oškubal kocoura natolik intenzivně, že nejen, že je lysý, ale odmítá žrát. Patrně je ve stresu. Tím pádem ani zde nám pšenka nepokvete.

Na chvilku nám sice svitla naděje, když se nabídla moje babička, že může občas spát u ní, ale pak jsem si uvědomil, že by to nezvládla a zemřela, což si na triko nevezmu.
No a je to. Dokud se Čeněk nenaučí chovat, což se nenaučí nikdy, protože já ho to učit nebudu, na to nemám nervy, zůstane nám tady doma na krku. Takže navždy.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MB MB | 15. března 2015 v 17:52 | Reagovat

:)))))

2 Zuza Zuza | Web | 15. března 2015 v 17:58 | Reagovat

Článek skvělý jako vždy, ale není kocour spíš lysÝ? :)

3 fotruv-denik fotruv-denik | 15. března 2015 v 18:00 | Reagovat

[2]: no jo vlastně

4 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 15. března 2015 v 18:04 | Reagovat

no jo je to proste rebel :D

5 jan1nka jan1nka | Web | 15. března 2015 v 19:33 | Reagovat

Tak to už se těším na článek, kterak probíhá generální úklid s malým Čeněčkem, aspoň budu mít inspiraci, protože s tím naším špuntem není ani ten běžný úklid moc možný :)

6 Lukáš Lukáš | E-mail | 15. března 2015 v 19:38 | Reagovat

koukam s uklízením to máme doma stejný.  Manželka mě taky sleduje jak ostriz akorát já mám sílu ještě oponovat...

7 Iveta Iveta | E-mail | 15. března 2015 v 20:33 | Reagovat

Na vas blog jsem narazila ciste nahodou vcera vecer a muzu s jistotou rict,ze jsem se takhle (az k slzam)  nezasmala uz hezky dlouho:-))))uzasny,presne jako u nas.Akorat my to mame dvojite:-)))))

8 vlčice vlčice | 15. března 2015 v 21:40 | Reagovat

zdravím... mám doma též malého sígra, o trochu mladšího, než je ten Váš, ale kvalit Čeňka nedosahuje ;) a delší dobu mne svrbí otázka - čistíte Čeňkovi zuby? A jak to probíhá? Nemáte náhodou nějaké tipy? My už fakt nevíme... díky..

9 fotruv-denik fotruv-denik | 15. března 2015 v 21:53 | Reagovat

[8]: Cenek vyzaduje cisteni zubu i desetkrat za den. Patrne ale ne z duvodu maximalni pece o chrup,ale ze muze zrat pastu

10 Yvule Yvule | E-mail | 15. března 2015 v 23:02 | Reagovat

Amen. Ten syntetický písek, to je ta úžasná záležitost, jak z toho ve videu tvoří kostky, jehlany.... Protože mi už na tom rodičovské hrabe a přemýšlím, co naší saňi k narozeninám.

11 Marie Marie | 16. března 2015 v 7:30 | Reagovat

Taky mě cpou své nevycválané mládě,ale mají smůlu.

12 Lezu Lezu | E-mail | 16. března 2015 v 9:10 | Reagovat

Muž mi chtěl názorně předvést, že lze současně luxovat a hlídat dítě. Skončilo to dceřinou zlomenou klíční kostí po skoku z gauče. Tímto jí děkuji, už po mě úklid nechce:-)

13 Merlith Merlith | E-mail | 16. března 2015 v 9:40 | Reagovat

Co zkusit elektrický obojek, co se prodává ve zverimexu na neposlušné mazlíčky???

14 johihi johihi | 16. března 2015 v 12:17 | Reagovat

Já si myslím, že schované dudáky, písek po bytě, ztracené lahvičky, ztracené klíče apod. nemají na svědomí skřítci, ale Honza Onder. Akorát je divné, že ho neslyšíte, jak u toho řve: A VŠICHNI, NESLYŠÍM VÁS!!!!

15 Doporučuji Doporučuji | Web | 16. března 2015 v 13:58 | Reagovat

http://albafos.blog.cz ,)

16 MB MB | 16. března 2015 v 16:35 | Reagovat

[15]:

Fakt to sem musíš furt cpát???? Už jen z principu se tam nikdy nepodívám

17 Vydra Vydra | 16. března 2015 v 22:28 | Reagovat

Vidite, to Vam jeste neni pry 30. Kdyby Vam bylo 40 a mel jste deti 5 a 2,5, tak byste se s tim v pudu sebezachovy tak nemazal:)
Ovsem i mi bylo smutno, to je presne to same jako u zen na materske. Ocistec. Se divim, ze nemame svatozar.:)

18 arcana1 arcana1 | Web | 17. března 2015 v 1:30 | Reagovat

A kde je do Čeňkových osmnáctin. Nicméně musím přiznat, že lidi jsou strašlivě škodolibí. Každému článku se řežu jako blázen :-)

19 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 17. března 2015 v 19:59 | Reagovat

Já bych ho vyaukrovala...

20 mjjcreateproduction mjjcreateproduction | 19. března 2015 v 14:11 | Reagovat

Výborné! Autore, doživotně jsi mně vyléčil z jakékoli (byť doteď nulové)touhy mít děti :-) :-) děkuji mnohokrát za léta ušetřených nervů (a to myslím doslova) :-)

21 Lukyn Lukyn | E-mail | 20. března 2015 v 12:47 | Reagovat

Díky moc! To s tím vrabcem alias kačenkou, co si  Čeněk přinesl v kapse, tak to mě opravdu hodně rozsekalo, až si celej kancl myslel že jsem měl veselé konopí místo oběda. Ať Vám váš humor kvete dál ! Je to fakt boží

22 slunecnyden slunecnyden | 22. března 2015 v 13:20 | Reagovat

:-) :-) :-) Bez zkušeností bych psala - musíte být důsledný!!! :-) Ale když jsem si vzpomněla, jak babička měla strach, chtěla ohradit schody do patra, aby se naše malá na schodech nepotloukla, až začne chodit. Naše malá nás doběhla, ještě než začala chodit. Nejlepší hra nechodícího caparta byla - co nejrychleji se doplazit po schodech nahoru a vyházet hlínu z kytek, které jsou v dosahu, než máma přiběhne. Skórovala vždy... Ju, a ještě jako matku mě napadlo, ono když začne být uklizeno, ticho, tak vám najednou to "zlatíčko" začne strááášně chybět :-)

23 Borek Borek | E-mail | 28. března 2015 v 13:14 | Reagovat

Milý tatínku na rodičovské dovolené, plně s tebou soucítím. Jsem ve stejné pozici, s mou dcerou jsem doma již dva roky a musím se pochlubit, že my pastu už pliveme, ale jinak se v těch článcích tak nějak vidím :-D :-D :-D :-D :-D

24 Madla Madla | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 10:18 | Reagovat

Dneska jsem náhodou narazila na váš deník a skoro jsem si musela dát na židli nepromokavou podložku. Fakt super napsané. Já mám Čeňky doma dva - jeden megaaktivní pět a půl, druhý superaktivní tři a půl. Jeden žvaní pořád (i ze spaní, fakt), druhý vydává zvuky občas blížící se lidské řeči, ale ve většině případů zní jako pavián v říji, který si přiskřípl pohlavní orgán. Víc takových článků, klidně i o všedních věcech typu vaření, nakupování, uklízení  s Příšerou... jen fakt nevím, kdy máte čas to psát, já většinou usnu při večerním uspávání Příšeráků.:-)

25 Elza Kadlecka Elza Kadlecka | E-mail | 22. prosince 2016 v 20:40 | Reagovat

Paradni clanek,cerpam z Vasich clanku energii,kdyz to kolem me rve a dela bordel.Mame dva nicitele,dva a ctyri roky.Za celou tu dobu jsme byli pres noc sami jen dvakrat.Poprvy jsme se uprostred toho vseho bordelu u vecernich zprav prezrali z papirovejch tacku mnamkama z KFC a pri pocasi jsme uz byli v limbu a podruhy po nekolika hodinach volala moje mama,ze mladsiho boli ucho,at s nim jedeme na pohotovost...Dalsi volnou noc zatim radsi neplanujeme..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama