Mateřská mění charakter

12. dubna 2015 v 19:01 |  Fotrův deník
Zběsilá krasojízda jménem mateřská dovolená nejen že zanechala stopy na mém zbědovaném těle a zlomeném duchu, ale taktéž má za následek změnu mého charakteru.

Dříve jsem býval správný usměvavý kluk, který byl proslulý svým klidem a ačkoliv mi to nikdo neřekl do očí přímo, všichni mě samozřejmě brali za maximálního pohodáře, který dopoledne pomůže člověku přestěhovat půl tunové piano do jedenáctého patra po schodech, v poledne převede splepce přes přechod a večer znovu s úsměvem pomůže přestěhovat piano z jedenáctého patra zpět do přízemí. Byl jsem naprosto pozitivní, šířil kolem sebe radost a když jsem na sobě našel přisáté klíště, nechal jsem ho, ať se nadlábne a pak samo odpadne. Podle mě jsem měl našlápnuto, aby mi časem někdo postavil sochu za správnost. Jo a taky jsem dával sůl do krmelců pro koloušky.

Nyní jsem zahořklý cholerický cynik, který nechodí pro nadávku daleko a který se straní lidem. Všechny koloušky bych nejraději vyhladil už jenom z principu, a kdyby po mě někdo chtěl stěhovat piano, asi bych ho napadnul (nejdříve slovně a posléze, pokud by byl menší než já, tak bych si na něho vyšlápnul i fyzicky). Nataša můj stav shrnula poměrně trefně a nazvala mě (a zde poprosím o shovívavost, neboť použiju explicitní výraz) "podrážděnou píčou".

Coby podrážděná píča funguju už nějaký ten týden a jsem si toho vědom. Avšak nejsem schopen s tím nic dělat. Vypadá to, že proměna charakteru je trvalého rázu. Sleduju na sobě, že mě naštve daleko více věcí než dříve a že tyto návaly vzteku nejsem schopen ovládat. Prostě vybouchnu.

Mnohdy stačí maličkost, abych dštěl síru všude kolem sebe. Onehdá jsem šel s kočárkem přes přechod, když tu mi cestu zahradila stará paní o holi. Šourala se opravdu velmi pomalu, na semaforu už byla dávno červená a auta se pomalu připravovala na start, jelikož sejmout na přechodu bábu plus chlapa s kočárkem, to je za sto bodů. Byla to taková situace, kdy paní nešla obejít, protože kolem sebe systematicky občas švihla holí, tedy jsme museli jít za ní. Ono to zase tak hrozné nebylo a je velmi pravděpodobné, že jsem jenom udělal z komára velblouda. Paní asi šla pomaleji, než je zdrávo, ale normálně bych to ani neregistroval a prostě přechod přešel pomaleji.

No, ale jelikož jsem už skoro rok a půl na mateřské dovolené, vztekle jsem se za paní ploužil a šálil nutkání po ní něčím hodit. Když už jsme dorazili na protější chodník, objel jsem paní a s plna hrdla ulevil mé zahořklosti: "Kurva, když neumíte chodit, tak nelezte ven mezi lidi". Paní se zatvářila smutně a za pár minut bylo smutně i mně. Bylo mi smutno ze mě.

Návaly vzteku jsou můj denní chléb. Rozběsní mě i zdánlivé maličkosti. Chtělo by to patrně dovolenou. Ale nějaký jiný druh než je ta mateřská. Umím si představit nějaký týdenní relaxační pobyt v gulagu.

Relaxační pobyt doma s Čeňkem mému stavu moc nepomáhá. Je to patrně díky ponorkové nemoci. Když jsou dva lidé spolu zavřeni nějaký čas, je ponorková nemoc takřka samozřejmostí. Navíc, když jeden z těch dvou lidí neposlouchá, dělá naschvály, rozbíjí předměty a odmítá chodit na nočník. Tím člověkem je Čeněk (to kdyby to nebylo někomu jasné. Já nočník s přehledem ovládám a Natašu poslouchám na slovo).

Ten malý bazilišek tomu opravdu chodí vyloženě naproti a zkouší, co vydrží. Typickým příkladem je hra na zničení žaluzií. Usměvavý Čeněk uchopí menší předmět, přijde k oknu a tento předmět hodí do žaluzií. Následně zkontroluje mou reakci. Jestliže jsem pouze pohozen v křesle a tupě zírám do zdi s občasným ukápnutím sliny z pootevřené pusy, vezme větší předmět a tento znovu hodí do okna na žaluzie. Opět mě zkontroluje a to už většinou startuju. Čeněk slastně zapiští a běží do pokojíčku zaseknout se pod postel. V pokojíčku mu vyčiním a důrazně mu oznámím, že na žaluzie se nic nehází. Můj proslov si syn vezme maximálně k srdci, takže popadne první kostku, co mu přijde pod ruku a běží jí hodit znovu do okna. Následně ho seřvu a plácnu přes ruce. Čeněk se směje a je šťastný. Bere další kostku a hod opakuju. Potom ho seřežu, až mě bolí roka a Čeněk se směje a je šťastný. To snad ani není možný. Ten kluk postrádá práh bolesti. Po výprasku si jdu většinou schladit zarudlou dlaň pod studenou vodu, zatímco Čeněk hází do okna již těžší předměty. Kdybych měl u něho někdy nějakou autoritu, prohlásil bych, že je v troskách, ale jelikož jsem jí nikdy neměl, není co prohlašovat. Vynutit si nějaký řád a výchovu prostě není v mých silách. Kdybych to dítě seřezal o trošku více, tak to bych mu už ten zadek zlomil, takže to nejde. Když na něj řvu, má ze mě legraci a po dobrém to nešlo nikdy.

Zkoušel jsem už i strategii ignorace, protože Čeňka baví hlavně to, jak se vždycky naseru. Nechal jsem ho házet do žaluzií, jak se mu zlíbilo. Když se nic nedělo, postupně přitvrzoval a když chtěl do žaluzií hodit odrážedlo, opět jsem na něho vztekle vyběhnul a dopřál mu vodu na jeho mlýn.

Když se to vezme kolem a kolem, není divu, že jsem se stal zapšklým cholerikem. Naopak je překvapivé, že ještě žiju a nebo, že ještě žije Čeněk. Ono je možná dobře se ventilovat na cizích lidech a je lepší seřvat cizí bábu na přechodu, než udusit dítě polštářem. A o tom je asi to celé rodičovství. Milovat své dítě a nesnášet všechny ostatní.
PS. Bývám osočován, že si pořád stěžuju. Já si nestěžuju. Pouze konstatuju.
 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MB MB | 12. dubna 2015 v 19:09 | Reagovat

:))

2 HP HP | 12. dubna 2015 v 19:22 | Reagovat

Cítím se stejně,takže vás chápu.pokud by dnešek byl ještě o něco delší,tak buď mi praskne žilka,nebo proletí odrážedlo oknem.

3 Zuzík Zuzík | E-mail | 12. dubna 2015 v 20:12 | Reagovat

znám. zrovna tuhle jsem ve frontě v lékárně nahlas řekla: "to je hrozný já tu čekám už 10min a to byl předemnou jen jeden človek a ve vedlejší frontě se vystřídalo aspon 8lidí." pak mi bylo trapně, neb tam stál starý pán, který za to samozrejme vůbec nemohl. a nejlepší je, že já jsem samozrejme vůbec nikam nespěchala. a takhle je to  pořád. a odnáší to partner. achjo.

4 HS HS | 12. dubna 2015 v 20:14 | Reagovat

Vtipne, trefne jako vzdy. Bohuzel kruta realita. Jedu v tom s vami a za nas oba dva doufam, že se nam brzy vrátí nase původní povaha.. Nechce se mi věřit, že je to nevratne. Mějte se krasne.

5 Monika Monika | 12. dubna 2015 v 20:20 | Reagovat

Chápu. chápu. chápu ;)

6 Jana Jana | 12. dubna 2015 v 20:30 | Reagovat

to chce cenka umistit aspon na dve dopoledne do nejake placene soukrome instituce zname jako skolicka broucek,slunicko nebo ovecka

7 myší královna myší královna | 12. dubna 2015 v 20:32 | Reagovat

A teď si představ, že bys u toho měl ještě PMS. True story.

8 myší královna myší královna | 12. dubna 2015 v 20:34 | Reagovat

A podotýkám, že já na podobné reakce ani nemusím být na mateřské. Ani mít PMS.

9 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 20:41 | Reagovat

no jo kdyz on ma Čeněk radost kdyz ze sebe delate saska :D

10 K. K. | Web | 12. dubna 2015 v 20:47 | Reagovat

Já sice svoje vlastní děti zatím nemám, ale přesto soucítím... Lépe řečeno se snažím se do Vás vžít, jak jen to je pro bezdětnou holku možné. No, minimálně vím, jaké to je pocítit syndrom vyhoření v zaměstnání. Není to nic moc, ale aspoň něco... Ale k věci. Dělám chůvu malé holčičce a díky tomu jasně vidím, jak moc rodičům pomáhá, když mohou na pár dní v týdnu využít pomoc s dítětem od někoho třetího. Zachovávají si tím duševní pohodu. A z toho důvodu přemýšlím, jestli jste (tedy kromě Vámi zmíněné dovolené, která je zajisté výborný nápad) nezvážil, že byste si taky najal třeba aspoň na jeden den v týdnu nějakou chůvičku... Bodlo by vám to. Měl byste občas čas na sebe, zajít na pivko s přáteli nebo se třeba vyspat. Když hlídám malou, jednou za čas je to v den, kdy má její tatínek volno a během dopoledne je zavřený v ložnici a spí, odpoledne si udělá rychlý oběd a pak třeba jen sjíždí videa na YouTube, jde se projít... Bez odpočinku nic nejde snadno.

11 Tutek Tutek | 12. dubna 2015 v 21:32 | Reagovat

Můj muž je podrazdena pica!!
Konečně nekdo, kdo to pojmenoval pravými slovy... A já už se lekla, ze je to něco vážnějšího!!!

12 Zuzana Zuzana | 12. dubna 2015 v 21:35 | Reagovat

Dneska jsem na svého 8týdenního syna do kolíbky křičela ať už drží hubu a k tomu strhávala z nohy toho rok a půl starýho a do toho vařila oběd. Taky mi pak bylo smutno ze sebe samotný. Díky, že píšete, dává to trochu nadhled.

13 Veronika Veronika | 12. dubna 2015 v 21:53 | Reagovat

Tohle chce bezdětný víkend a spoustu  relaxace pro dospělý.

14 llenci llenci | 12. dubna 2015 v 22:07 | Reagovat

Dneska je to nějaké smutne, i když jsem se několikrát nahlas rozesmála. Táta vypadá, ze na nej doleha syndrom vyhoreni a depresivní stavy. Doufejme, ze je to jen ucelove pro tento blog. Jinak by to chtělo asi fotrika do práce a Natašu na mateřskou. A ze by v psaní pokračovala ona? Její pohled by mě i zajímal

15 Martin Martin | E-mail | 12. dubna 2015 v 22:24 | Reagovat

Plně rozumím podrážděnosti a nasranosti na okolní svět. Hlídání jednoho lumpa dá jistě zabrat. A teď si představte, že se staráte o 3 děti, jako já. Babičku máme na baterky, tak s nějakou pomocí vůbec nepočítám. Jenom jednou za čas si vyslechnu, jak jsem na děti zlej, ale aby je alespoň jeden blbej den pohlídala jí ani nenapadne. Takže mám až sadomasochistickou radost z toho, že z hlídání dětí postupně nemagořim jenom já... :-)

16 Kate Kate | Web | 13. dubna 2015 v 5:20 | Reagovat

Ahoj,
tohle je fakt úžasnej blog :)
Jestli můžu poradit, tak koukněte sem http://jdem.cz/br2pj5 .
Super obchod, naposled jsem vyhrála boty :D

17 jitka jitka | 13. dubna 2015 v 8:55 | Reagovat

Můj manžel rozbiji věci,  aby ta ruka neletela po synovi.  ja bývala klidná,  usměvavá, nesprosta, zábavná... Nyní vse naopak. Kdyz byl syn ještě menší,  chtěla jsem jít do vězení,  že bych se vyspala aspoň tam...:)).  teď už se jen lituji a marně hledám smysl života.  je to smutný,  to máte pravdu. Kdo nemá doma takového Čeňka,  nemůže pochopit.

18 HS HS | 13. dubna 2015 v 9:48 | Reagovat

Sice nemám přímo Čeňka, ale jak Vás chápu. Už po rodičáku chodím do práce, kde jsem klidná, ochotná, nápomocná. Zato doma mě vztekne kdejaká blbost, takže možná je to setrvalý stav. I když před dítětem jsem extra sluníčkový člověk nebyla, tak po je to ještě horší.

19 sj sj | 13. dubna 2015 v 10:23 | Reagovat

Jako bych četla sama o sobě :-) ....jen já to mám násobeno dvěma dětmi. Řekla jsem si, že musím něco udělat nebo mě při nějakém dalším záchvatu vzteku klepne. Protože ještě kojím, nemůžu do sebe rvát prášky na uklidnění ...tak jsem zkusila meduňkový čaj, dělám si ho 3x denně...a kupodivu mi připadá, že to je lepší. Jsem taková klidnější, při některých situacích sice na malýho vylítnu, ale není to tak velký výbuch jako dřív a ani se pak necítím tak "infarktově" jako dřív. Takže doporučuji vyzkoušet :-)

20 Tata Tulen Tata Tulen | Web | 13. dubna 2015 v 11:57 | Reagovat

Jo, to znam... A to ani nemusim bejt doma na "matersky" :)
Rikal jsem si, ze s rostoucim poctem potomku se to tak nejak srovna, ale je to jenom horsi a horsi... :D
Varecek uz jsem zlamal asi deset, jen poctej, fotriku, az ty haranti pujdou do skoly... :D

21 johigi johigi | 13. dubna 2015 v 13:58 | Reagovat

Já už raději vůbec mezi lidi nechodím a nechávám si nákup vozit. No ale včera mi ten "přemilý" závozník řekl, že mi nákup do prvního patra nevynese a pak asi koukal, co tím spustil. Ale vynesl. Není nad asociální mateřské dovolenkáře. Ale za 100 bodů je rozhodně tenhle blog! :)

22 Doporučuji Doporučuji | Web | 13. dubna 2015 v 16:16 | Reagovat

http://albafos.blog.cz ,)

23 Martin Martin | E-mail | 13. dubna 2015 v 20:55 | Reagovat

[22]:Běžte se s tím vaším blokem vycpat a nerušte zde hluboké postřehy ze života o výchově potomstva. Raději se nechte rozčilovat ...

24 Martin Martin | E-mail | 13. dubna 2015 v 20:59 | Reagovat

Pardon, chybička se vloudila. Poslední věta měla znít:
Raději se nechte se očipovat.

25 DL DL | 13. dubna 2015 v 23:02 | Reagovat

Každý večer mě napadá myšlenka, že si sbalím tašku a uteču než se vzbudí. Připadám si každý den každou minutu, jako vezen, jako posluhovač, jako člověk co už nikdy nebude moc dělat nic jiného než obskakovat a permanentně dokola a dokola odnášet a porad jen uklízet po druhých. U dcery to je v jejím věku ještě tak nějak k k vydržení a psychicky únosné, ale co psychicky opravdu nezvládám je přístup přítele, který nemá ani trošku empatie a místo pomoci mi jen přidělává více práce. Neuklidí po sobě nic kde se svlékne tam to hodí a nechala ležet ... zkoušela jsem i to, že jsem to tam nechala par dní a i jsem pronesla několik poznámek, aby mu došlo že by si tu hromadu fusek, trenek triček, a tepláků a také bot mohl nějak rozebrat jak v koupelně tak v ložnici na křesle ale i v kuchyni atd. neuklidí si ani hrneček a ani po jídle když dojí tak si to neuklidí on měl před rokem úraz který už je dobry ale nějakou dobu ležel a já se samozřejmě starala od té doby i když už je zcela zdravý mám pocit že skočím z okna. nevstane aby mi pomohl prostě pořád jen dál sedí u pc a nebo leží a já slyším jen (co bude dnes k  snídani, neuděláš kávu, kde je zapalovač, malá chce pití, malá má plný nočník, je já tady zase nemám ručník, kde mám to a kde tohle, nebo odpovědi typu "jo jo počkej chvilinku a čekám třeba i hodinu i déle ... to je když hraje a nemůže ani na minutku odskočit,... nic horšího než byt pracující maminka s prckem a přítelem jsem nikdy nezažila a ano jsem už jen podrážděná a nemám absolutně náladu ho vnímat náladu na lidi atd. Vím že to dlouho nevydržím a opustím ho protože nejsem služka a ani se jí stát nechci ... přistihla jsem se že když mám na něj už opravdu nervy, které s ním už neřeším a neprobírám, protože mi řekne že mi porád něco vadí že se chci hádat a tak různě a stejně to nemá význam , tak malá v tom začne s tím že také něco chce a já se někdy neudržím a zařvu ať mi dají pokoj nebo ať mi dá pokoj alespoň na chvíli. Pak se mi chce brečet neboť si uvědomuji že ona za nic nemůže a je to jen díky tomu že on je vedle ní, ale děla že jí neslyší. Minulý týden mi říká mě také malá v noci budí a tak jsem se ho zeptala proč tedy když ho to vzbudí proč někdy nevstane on a on mi na to odpověděl (NA CO KDYŽ VSTANEŠ TY !!! Od té doby už jen přemýšlím jak se rozejít, protože vím, že když budeme s malou sami tak sice pořád budu v jednom kole, ale alespoň nebudu mít vedle sebe člověka, kterému je to u prdele a práci mi ještě dvojnásobně přidělává a tak nebudu mít nervy, které potom vetšinou odnese dcera. tím, že na ní zařvu...

26 Lenka Lenka | 14. dubna 2015 v 10:36 | Reagovat

[25]:A doprčic. To bych nevydržela ani týden. Pryč od něj. Kamkoliv. K sestře, rodičům. Začít znovu.

27 Tereza Tereza | 14. dubna 2015 v 17:44 | Reagovat

Jsem doma na materske uz 6.rokem a mam uplne stejne pocity. Ja jen doufam, ze tento stav je pouze docasny a ja nekdy budu moci zase zit svoj aspin trochu spolecensky zivot. Chybi mi normalni konverzace.
Mam spoustu snu co bych chtela udelat ci dokazat, ale absolutne zadnou energii. Takze nadale jen tloustnu a hloupnu.
Drzte se.

28 Elchar Elchar | E-mail | 14. dubna 2015 v 18:19 | Reagovat

Jen Vám chci poděkovat, že mi přinášíte smích i když ležím v nemocnici s komplikovanou zlomeninou kotníku... :)

29 Marie Marie | 15. dubna 2015 v 9:08 | Reagovat

Ještě,že už to mám za sebou.

30 Madla Madla | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 17:22 | Reagovat

Cha, bývala jsem klidná, usměvavá, vždy pozitivně naladěná osoba, teď po pěti letech na mateřské jsem si musela nechat koupt boxovací pytel, abych nevystřílela zdejší sámošku. Rozhodně doporučuju, je to prima věc. Každý den bývám k vidění v noci, když uspím děti, jak buším v pyžamu do pytle, až se nám klepe balkón. Doporučuju všem na rodičovské dovolené! :-)

31 eli-life-world eli-life-world | Web | 16. dubna 2015 v 18:19 | Reagovat

Mno...já jen souhlasím...
http://eli-life-world.blog.cz/

32 Radim Radim | 17. dubna 2015 v 11:37 | Reagovat

Ještě před definitivním rozchodem bych zkusil mediaci - pomůže vám si domluvit pravidla společného života

[25]:

33 Yvule Yvule | E-mail | 17. dubna 2015 v 13:01 | Reagovat

Mala, mala fotrovi po dušičce. Bude huř, usmivej se.

34 Jarka Jarka | Web | 20. dubna 2015 v 11:04 | Reagovat

Hlídáš už docela dlouhou dobu a to pak leze na mozek:) slunce v duši a ber věci s humorem ;)

35 Lukym Lukym | E-mail | 22. dubna 2015 v 22:30 | Reagovat

Čeněk jen bojuje o pozornost. Taky nechápu, že děti touží i po negativní pozornosti. Zkuste ho místo okřikování a bití třeba obejmout nebo zlechtat a zaměstnat nějakou bohulibou činností.

36 Anchor Anchor | E-mail | Web | 2. července 2015 v 11:54 | Reagovat

Ježiš, co to máte za dítě? :D

37 Jana Jana | E-mail | Web | 27. července 2015 v 10:25 | Reagovat

Já jsem se dost změnila, pořád bych dětem něco kupovala, díky bohu, že existuje dětský bazar http://www.minzerce.cz/inzerce/detsky-bazar.html Nekupuji nic nového, je to drahé.

38 jenda jenda | 1. srpna 2015 v 1:01 | Reagovat

trapny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama