Půl hodiny v pekle

3. května 2015 v 18:14 |  Fotrův deník
Protože Nataša usoudila, že mi jedno dítě nestačí, jeli jsme o víkendu na návštěvu k její známé, která je majitelkou hned dvou dětí. První z dětí je pětiletý chlapec, kterému budeme říkat Radim a druhé dítě je asi sedmiměsíční dívka, které budeme říkat Anežka. Aby v tom byl úplný pořádek, tak já jsem majitel jednoho dvouletého chlapce, kterému budeme říkat Čeněk. Myslím, že úvod jak z partesu je na světě a můžeme se vrhnout na hlavní zápletku.

Jakmile jsme dorazili na místo, Čeněk se s Radimem ihned spřátelil a vytvořili úderný tandem mladých klacků na zabití, a Radim ihned začal Čeňka učit, jak střílet z praku šutry. Anežka se po baráku proháněla ve svém chodítku, kdy jedinou překážkou pro ní byla pouze zeď, od které se vždy odrazila a pokračovala v systematické projížďce napříč celým barákem.

Já, jelikož jsem asociál jak poleno, jsem stál v rohu v přítmí, do ničeho se nepouštěl (hlavně do konverzace se známou Nataši) a spíš si občas odkašlal nebo potichu zabroukal. Beztak nikdo neměl sebemenší nutkání se mnou zavést hovor.

Zrovna jsem si v hlavě přehrával, jak by bylo báječné odsud už vypadnout a tuto skutečnost jsem si barvitě představoval, když tu mi Nataša oznámila, že s kamarádkou jdou na chvíli ven, podívat se na jeden epésní a super žůžový nový dům kousek dál, tak ať pohlídám děti.

Tak a teď to začalo. Prvně mi proběhlo hlavou, že jsem otec zkušený a protřelý, takže žádný problém, ale záhy jsem poznal, že tomu tak není. Jakmile Anežka kolem mě prosvištěla v chodítku rychlostí zvuku, přičemž sejmula domácí kino, přiběhli za ní ty dva pobertové. Čeněk byl jak v rauši, jelikož měl prak, tak pištěl blahem. Radim odněkud dotáhl vázu s kytkou (naprosto nesmyslně) a tuto hodlal s maximálním citem pro dekoraci okamžitě umístit na poličku.

Počáteční šok jsem musel oželet a ihned jsem přiskočil k Anežce, která měla v plánu se svým chodítkem zdolat schody dolů směrem do sklepa. Nějaká dobrák (pravděpodobně Čeněk) odstranil zátarasy ze schodů. Anežku jsem otočil, aby si to štrádovala na druhou stranu, když tu jsem musel urychleně spěchat za Čeňkem, který si do praku nabil ocelové ložisko a hodlal prostřelit televizi.

Zakročil jsem právě včas a prak jsem mu zabavil spolu s ložiskem. Zatímco Čeněk řval a v záchvatu zuřivosti kopal do pohovky, bylo potřeba řešit Radima. Ten vůl vázu s kytkou samozřejmě rozlil a navíc z poličky, kam jí chtěl umístit, shodil stojan s cédéčkama. Pověděl jsem mu, že to se nedělá, ale asi mě měl naprosto u salámu, protože se zasmál a kamsi odběhl.

Rozlité tekutiny využil Čeněk a s vervou a chutí přiběhl se v kaluži vymáchat. "Kristova noho, proč to děláš?" Zakřičel jsem již notně podrážděně a uštědřil dítěti výchovný pohlavek. Čeněk mě vztekle kopnul, ale na adekvátní reakci nebyl čas, protože z předsíně se ozýval řev. Anežka se ve svém pojízdném chodítku překlopila a nebyla schopna dalšího pohybu.

Nahodil jsem Anežku zpět na vozovku, aby mohla pokračovat v jízdě, když tu vidím Čeňka, jak drží prak s nabitým ložiskem a míří znovu na televizi. Kde zase vzal ten prak? Přiskočil jsem k němu tak rychle, co to šlo, a zbraň mu sebral. A opět nebyl Čas na výchovu, jelikož ten vyšinutý dekoratér Radim zase někam šteloval vázu (tentokrát jinou. Větší s větším množství vody) na poličku a znovu jí rozlil. "Ty hele, proč to děláš?" Zeptal jsem se s mírným ostychem, protože být na cizí dítě prudší, jsem si zatím nedovolil. "Já to potšebuju dát šem". Ano, Radim to potřebuje dát sem, i když to dal úplně jinam a navíc to rozlil.

Není čas se rozčilovat s Radimem, protože Anežka právě ve svém chodítku sjíždí schody do sklepa. Pane Bože. Jestli jsem si někdy myslel, že jsem již svůj životní sprint absolvoval, byl jsem na omylu, protože ten jsem si prubnul nyní. Nevím jak, ale podařilo se mi jí zachytit v poslední chvíli a ano, nyní to byla moje chyba, protože jsem nepřisunul ke schodům zábrany. Normálně bych Anežku s chodítka vyndal, ale nevěděl jsem, jak se to dělá a nechtěl jsem manipulovat s cizím dítětem. Patrně bych na to neměl čas, protože se zase chystala akce s vázou.

Hlavní aktér, dekoratér květin Radim, si k tomu tentokrát přizval svého nohsleda Čeňka, který po zabavení svého praku nevěděl, co se životem. Takže už tam s tou vázou jsou dva a jelikož Čeněk asistoval, tentokrát vázu nejen rozlili, ale i rozbili. "Tak a dost. Mám vás plný zuby. Sednout na pohovku a sedět", výchovně jsem je seřval a šel se shánět po Anežce, protože jsem neslyšel cvakot koleček u chodítka. "Kristova noho, ne, fuj, nech to". Anežku jsem zastihl, jak spokojeně zaparkovala s chodítkem u nějaké rostliny a s chutí jí žrala.

Nejsem žádný botanik, ale kytka byla určitě jedovatá, protože jsem měl dítě na starost já. Kdyby jí hlídal kdokoliv jiný, tak ta kytka by byla jedlá. Za vydatného řevu Anežky, jsem jí vyčistil dutinu ústní a i s chodítkem odnesl do obýváku, kde měli ti dva sígři spořádaně sedět na sedačce. To se samozřejmě nekonalo, jelikož Radim sedačku rozložil a oba po ní spokojeně skákali. "Kurva, co je to tady za bordel. Snad jsem něco řekl ne?" , již jsem zcela bez strachu, co na to řekne cizí dítě, zařval. Čeněk se smál a skákal dál. Radim se šel shánět po váze.

Anežku jsem i s chodítkem zaklínil mezi židli a zeď a šel lovit Čeňka z rozložené pohovky. Než jsem toho prevíta stačil odchytit, Radim odkudsi dotáhl kočku. Živou kočku. Vůbec jsem nevěděl, že mají kočku. Otázkou je, zda to věděla vůbec ta kočka. Z jejího vyděšeného výrazu bylo vidět, že se cíleně celý život schovává v puklinách ve zdi, aby unikla spárům Radima. Čeněk okamžitě zbystřil a přiběhl spolu s Radimem kočku trápit. Jelikož se Anežce podařilo převrhnout židli, čímž si uvolnila cestu a mířila znovu ke schodům do sklepa, bylo třeba kočku obětovat ve prospěch situace a zachránit dítě. "Do prdele, co tam tak dlouho dělaj? To jako stojej před domem a půl hodiny na něj čumí?" , zakřičel jsem podrážděně směrem k Nataše a její kamarádce, které se šli pokochat krásným domem sousedů, zatímco já jsem musel tím nejposlednějším konečkem prstů u nohy v poslední chvíli odkopnout Anežku s chodítkem jiným směrem, aby nezahučela plnou parou do sklepa.

Když vzal Čeněk vázu s vodou a touto polil kočku, zatímco Radim vzal vrtačku a začal navrtávat DVD přehrávač, už jsem jenom pištěl. "Co jsi to za člověka?" Zařval jsem z plna hrdla na Radima, zatímco jsem vší silou držel Čeňka, aby už nechal nebohou kočku na pokoji. "Na Anežku už kašlu. Ta je ztracená. Radimovi vyvrtám tou vrtačkou díru do hlavy a Čeňka utopím ve váze", přemýšlel jsem zcela vážně nahlas, když tu konečně cvakly dveře a dorazila rozesmátá děvčata. Konečně. Právě v čas. Přísahám, že ještě pět minut a stalo by se něco, co by nebylo hezké.
Mít doma jedno dítě je řehole, ale mít doma tři děti, na to podle mě neexistuje adekvátní slovo. Po tom zážitku se objednávám na vasektomii a pro sichr jim tam nechám ještě svůj penis, protože tohle teda ne. Tudy bych se ubíral nerad.
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MB MB | 3. května 2015 v 19:05 | Reagovat

:))))

2 sysas sysas | 3. května 2015 v 21:13 | Reagovat

nestiham ani cist, na to jeste psat,ale podvedome bydlis u nas, mam ty tvoje cenky dva naraz,ale miluji ji pres vsechno, co mi delaj, amyslim, ze cenek neni pozadu....diky ...

3 baruschkasf baruschkasf | E-mail | 3. května 2015 v 21:46 | Reagovat

Mám jednoho Čeňka, už odrostlého, 16 let, místo praku míří kuličkovkou a moje dvě Anežky už chodítku taky odrostly na 14 a 6 let :-)
Ale je to záhul pořád.
Ale ještě pořád doufám, že to jednou, snad, bude lepší.
Zatím to tak nevypadá :-(
Přeju pevné nervy :-)
A jednu vlastní Anežku co nejdřív :-)

4 Michal Michal | 4. května 2015 v 1:39 | Reagovat

Jsi prostě borec ten můj sígr kterému je pět při stavbě nové kuchyně za 50 litrů mi pomáhal upřesním jen podávat šroubky na které mu ukážu s nadšením a vervou to zvládal až do té doby než jsem vyndal Aku vrtačku a snažil je prisroubovat panty k dvířkům po za šroubování prvních dvířek byla baterka vybita a tudíž jsem se vydal do kunbalu pro druhou a nabíječku a hle přijdu a on stačil i s tou vybitou Aku návrtat dvoje dvířka přímo uprostřed a udělat do nich po třech dirach řval jsem jako blázen jestli je normální že nemůže být po mě a šel jsem se uklidit na balkon jinak bych ho asi zaškrtil po několika minutách jsem se šel podívat na tu zkázu jestli s tím nepůjde něco udělat a v dirach byli narvany malý kostičky s lega a kluk mi povídá tatínku já to opravil koukej a už na mě nebudeš křičet vid tatínku promiň a objal mě a řek miluji tě tatínku a co na to máš jako udělat stáhneš ocas a řekneš já tebe taky a od té doby máme na dvou dvířkach po třech dirach s logem uvnitř

5 Monika Monika | 4. května 2015 v 15:25 | Reagovat

:-D myslím že se nepřestanu smát dokud se neprobudí můj malý uličník a také mi neprovede nějakou lumpárnu :-D

6 Vera Vera | 4. května 2015 v 22:51 | Reagovat

Brečím smíchy, díky. Skvěle napsané! A krutě výstižné.

7 sistr sistr | 5. května 2015 v 11:27 | Reagovat

proklatě dobrej akční thriller:)

8 Simone Simone | 6. května 2015 v 17:57 | Reagovat

A já, soudě dle úvodu, čekala, že oznámíš početí Anežky ;)

9 hedd hedd | 6. května 2015 v 19:17 | Reagovat

Nad tvými články se vždy musím usmívat. I když mám echt blbej den, vždycky zvednou náladu, DÍKY! :-)

10 Helena Helena | 6. května 2015 v 22:58 | Reagovat

Prosím, nedávejte děti do chodítek ani k tomu nenabádejte. Vtipné to není zvláště, když pak mají velké Anežky problémy se zády.

11 Mysteriouswolf Mysteriouswolf | E-mail | 9. května 2015 v 23:40 | Reagovat

Byla jsem vtažena do děje:-)) Mám hodně živou představivost a nejvíc jsem trnula u manévrů s Anežkou. Dekoratér Radim  byl také neúnavný:-))Poutavě napsáno.

12 Yvule Yvule | 12. května 2015 v 23:45 | Reagovat

[8]: Fotr bude mit, tedy nebude mit, hodnou holcicku Zuzanku

13 best-in-my-heart best-in-my-heart | 17. května 2015 v 15:33 | Reagovat

xD

14 David David | 19. května 2015 v 16:27 | Reagovat

Kdosi mi škodolibě informoval:
"Jedno dítě = žádný dítě, od dvou to začíná být zajímavý, nad 4ks už je to jedno kolik jich je."
Jsem čerstvě na 2ks... je to masakr...

15 Rose Rose | E-mail | 23. května 2015 v 15:31 | Reagovat

Člověk, když to čte, je to k popukání,  ale když se to čerstvě prožívá,  kolikrát jde fakt o život. Mám už dospělého Čeňka a dospělou Anežku. Ale když Anežka bývala jako ani ne tříletá ještě v postýlce s ohrádkou, zlobila a já ji chtěla potrestat, nějak jsem se Anežce netrefila na zadeček, ale zato jsem se trefila svou pravou rukou do  ohrádky postýlky (jsem pravačka ) a zlomila si prst. V kočárku spinkal několikaměsíční Čeněk a můj  manžel  byl na vojenském cvičení. Musela jsem si pelášit k doktorovi pro sádru a pak volat babičce, jestli by mi nemohla přijet pomoct přebalovat Čeňka, že se to s rukou v gypsu špatně dělá. Od té doby se ani nesnažím Čeňka s Anežkou fyzicky trestat, tak nějak podvědomě tuším, že bych si zase něco zlomila! :-)))

16 Pavlína Pavlína | 25. května 2015 v 4:06 | Reagovat

Založil jsi novej slang, fotře, když náš půlroční kluk vysírá, tak říkáme, že  "dělá Čendu".

17 Pracující manžel Pracující manžel | Web | 16. září 2015 v 15:00 | Reagovat

Jo no, tyhle návštěvy jsou super i u nás doma...:D. Děti bezostyšně řádí v cizím bytě a ty ve volných vteřinkách vážeš oprátku k háku na stropu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama