Takové to příjemné vánoční nakupování

26. května 2017 v 11:16 |  Fotrův deník
V předvánoční čas, v ten čas plný něhy, lásky, porozumění, klidu, míru, svornosti, bratrství, štěňátek a duhy, všem matkám hrábne. Regulérně jim jebne. A nebo možná jenom mojí ženě.

S Natašou jsme šli do supermarketu na nákup. Bylo potřeba koupit večeři. Jenom rýži, kuře a možná, když bude nálada se pořádně rozšoupnout, tak i dvacet deka lovečáku. My si totiž umíme udělat pomyšlení. Dvacet deka lovečáku je základ každého pohodového večera a příslib něčeho legendárního.

Tlačil jsem vozík a mířili jsme si to k masu. Cestou jsme míjeli regály narvaný hračkama pro děti. V ten moment se to stalo. V ten moment explodovala v návalu hormonů Nataše děloha a tím začal nejdelší nákup v supermarketu v mém životě.

"Jééé, podívej na toho rozkošnýho plyšovýho dráčka. Ten by se Určitě Čeňkovi líbil pod stromeček", vykřikla nadšením.
"Hmm. Docela dobrý", snažil jsem se předstírat radost nad plyšovým ksindlem za tři kila, kterých podobných máme doma asi tak deset a Čeněk si s nimi vášnivě hraje tak dvakrát za půl roku na tři minuty, kdy je narve do koše na prádlo, jakože to je vězení, protože zlobili.
A šup s tím rovnou do košíku.
"Jéééé, a tady ta parádní stavebnice. Z toho bude nadšenej", úplně se rozplývala.
"Ta je úplně nejvíc bombastická", stále jsem ještě neztratil víru, že pojedeme pro to kuře. Stavebnice byla tak akorát na to, že jí Čeněk nebude umět postavit, já se u toho budu vztekat a ve finále bude sloužit jenom k tomu, abych na její všude rozházené součástky mohl bosou nohou v noci šlápnout při cestě na záchod a vyhrožovat, že teď tady doma bude všechno jinak. (To já vyhrožuju tak jednou týdně a nikdy nic nijak není).
Šup s tím do košíku.
"Žjůůů a podívej na tuhle figurku čarodějnice. To bude Čeněček koukat. Tomu budou pod stromečkem úplně zářit očička", halekala rozněžněle a já věděl, že je už jenom krůček od toho, aby se jí v ňadrech opět začalo tvořit mateřské mléko.
"hmmm", dařilo se mi krotit své nadšení z parádní figurky čarodějnice za dvě stovky, jejíž konstrukce je tak precizně zvládnutá, že už jen při pohledu na ní má člověk pocit, že tomu šmejdovi jednomu Taiwanskýmu, který uplácalo nějaký dítě v továrně za tři zrnka rýže na týden a jehož výrobní cena jsou tak tři koruny, při lehkém jarním vánku upadne hlava.
Šup s tím do košíku

"Týýý brďo a koukej na tohle", tančila Nataša mezi regály jako divoženka a ukazovala zase na nějakou předraženou kravinu. Skotačila tam rozjuchaně mezi hračkama jako kardinál na kokainu v obchodě s krucifixy, kde mají akci dva krucifixy za cenu jednoho a vůbec se neovládala. Do košíku létaly další a další hračky a já usoudil, že je nejvyšší čas opustit své tělo. Jakože dostat se v myšlenkách na nějaké lepší místo. Třeba do Palestiny. Tak jsem vypnul a přepnul se na autopilota.

Autopilot znamená, že tlačím košík, neustále mám dementní úsměv, na všechno přikyvuju a soustavně opakuju: "Máš pravdu miláčku". Tak jsem vypnul a bylo mi dobře.
"Tak a teď ještě micerální vodu", probral jsem se z ničeho nic. Zjistil jsem, že zatímco jsem nevnímal, přesunuli jsme se nějakým způsobem do oddělení drogerie.
Košík byl narvaný hračkama, krémama, gelama, tamponama a dalšími věcmi, kterými ženy šálí přírodu.
"Jak jsme tady dlouho?" Pronesl jsem zmateně a prohrábl jsem si vlasy, protože jsem měl pocit, že mi za tu dobu, co tady bloudíme povyrostly. Měl jsem podezření, že se změnilo i roční období.

"Nebuď nepříjemnej. Já vím, že tě to nebaví, ale nakoupit se to musí", skoro se Nataša urazila.
Pak už jsme jenom asi půl hodiny vybíraly barvu na vlasy, protože Nataša chce na nový rok radikální změnu, kdy změní své vlasy z blond na "trochu méně blond, ale ne zase tak, aby to někdo normální poznal", protože ona je rebel.
No a po dvaceti minutovém výběru deodorantu, při jejichž výběru jsem musel všechny očuchat, abych ji řekl, který mi nejvíce voní a trochu jsem se tím čucháním sjel a bylo mi blbě od žaludku, jsem konečně dorazili ke kase.
"Čtyři tisíce pět set", povídá paní pokladní a já nevěděl, jestli se mám smát a nebo paní umlátit rozkošným plyšovým dráčkem za tři kila.

"Nebuď takovej kolenovrt. Však zase napíšeš nějakou knihu", chlácholila mě Nataša, když jsem z brekem vytahoval z peněženky platební kartu. Je to tak. Budu celý život psát knížky, abychom měli na micerální vody a plyšové dráčky.
Zaplatil jsem a jelo se domů. Kuře ani rýži jsme samozřejmě nekoupili. Ani ten lovečák. V té předvánoční atmosféře jsme na to zapomněli. Stejně by nám už na večeři nezbyly peníze. K večeři jsem si pak mohl dát doušek svěží micerální vody a před spaním olízat trochu deodorantu, abych se dorazil.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wolferine Wolferine | Web | 26. května 2017 v 12:14 | Reagovat

Uz sem to tusim cetl na FB ale opet sem se pobavil - takze diky:)

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 26. května 2017 v 17:04 | Reagovat

No, stěžovat si rozhodně nemůžeš, protože jsi měl v jídelní nabídce i stavebnicový, pěkně barevný, "bonbóny"! ;-)

3 Eliss Eliss | Web | 26. května 2017 v 17:16 | Reagovat

Když ženy nakupují je to konec světa :D

4 Jan Jan | Web | 27. května 2017 v 13:21 | Reagovat

Tak jsem si zavzpomínal, co mi to připomíná. A u toho jsem se královsky bavil. Jo, už vím, má žena taky umí kralovat, taky před svátky míru a hlavně toho klidu. Ona kraluje v takovým Fóru, ukáže žezlem na směr a já jako věrný ohař za ní vlaju.

5 Kitty Kitty | Web | 29. května 2017 v 17:24 | Reagovat

[4]: MY teď zdravě nakupujeme suroviny pro moje zdravé stravování. Už asi vím, co prožívá investor v momentech, kdy si není jistý, že si svoje suroviny zaplatím ze svého. Ale nevlaje - pevně se drží obrvozu, asi aby neupadl strachem ;-)

6 GVKB GVKB | E-mail | Web | 31. května 2017 v 10:42 | Reagovat

Rychle, rychle běží čas, když něco marně dlouho hledáme? Některé jedince přivádí hledání k psychickým problémům a tak se uklidňují pomocí; nadávání, drog, jídla, sexu, vírou v zázraky, pohádkami, sny, atd. Jsou i tací co hledají odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec, tou odpovědí je, vše je psychická iluze, která vypadá pro naši inteligenci reálně.

Důkazem je zde to, že zde není pevný bod, vše je v pohybu, co bylo, nezměníme, a o tom co bude, nic nevíme. Rychle, rychle běží čas našeho života, když něco marně hledáme. Problémem je zde to, že když to konečně díky velikému štěstí najdeme, a tak to netrvá dlouho a začneme hledat zase něco jiného.

Nejvíce mě vytáčí, když se na monitoru počítače ukáže, že je zde chyba s nějakým číslem, očíslovat chyby to je přímo vrchol škodolibosti od programátorů. Nebo se setkávám s tím, že počítač mě ukazuje, že pracuje a že jej nemám vyrušovat drze od jeho důležité profesionální práce. Někdy exploduji a donutím počítač k tomu, aby mě přestal drze ignorovat.

Nejhorší je nepřehledné rozhraní, zrovna před chvílí jsem nemohl ve složitém grafickém nastavení, najít kouzelné tlačítko, abych povolil to, co bylo systémem zakázáno, nakonec klasická metoda pokusu a omylu uspěla a vše se dalo konečně do pohybu. Jak začnete něco dělat profesionálně tak vám rychle běží čas, a pokud není vše v čas hotové, tak nemáte už na nic jiného čas, a o tom to je, že nevíme, kde to máme hledat!

7 Gabriel Decay Gabriel Decay | E-mail | Web | Úterý v 22:47 | Reagovat

Právě jsem umřel smíchy. Takhle nějak nakupujeme i my, tedy až na ty hračky. Místo nich chodíme kupovat boty, kabelky, kalhoty a další "velmi" potřebné oblečení, protože doma ho máme jen dvě skříně a celý ohromný botník

8 vánoce vánoce | Středa v 12:53 | Reagovat

Micerální vodu mám taky, deodorant též. Drobnost pro miminko taky, ..vícekrát. Skoro jako bych nakupovala se svým mužem :)

9 rada na závěr rada na závěr | Středa v 13:02 | Reagovat

rada na závěr: já nakupuji drogerii a mimi oblečky (a hlídám vřeštící mimi v košíku), muž mezitím dle lístku je v oddělení potravin. Funguje to, oba spokojeni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama