Jak být pro syna hrdinou

19. prosince 2017 v 16:24 |  Fotrův deník
Každý otec chce být jistě pro svého syna hrdinou. Idealizovanou bájnou bytostí, která všechno, co udělá, je v synových očích naprosto fantastické.

Být pro syna synonymem mužnosti, úspěchu a být mu příkladem a vzorem, to je i můj cíl.
Onehdá jsme byly v aquacentru. Tam chodíme teď, když je venku hnusně často. Čeněk se tam skamarádil s nějakým malým chlapcem, říkejme mu Adámek.

Když jsme potom odešli z bazénu do šatny se převléknout, shodou okolností byl hned naproti naší skříňce Adámek s otcem, tak si kluci ještě poklábosili. Po kratší době přišla standartní dětská roztržka ohledně toho, čí otec je lepší.

Adámek: "Můj taťka má veliký auto,"
Čeněk: "Můj taťka má červený auto,"
Adámek: "No a můj taťka má veliký svaly"
Čeněk: "Můj taťka má veliký břicho,"
Adámek: "Můj taťka je hrozně chytrej,"
Čeněk: "Můj taťka je chytřejší,"
Adámek: "Můj taťka umí rychle bětat"
Čeněk: "Můj taťka sní klidně i dva talíře knedlíků"

Konverzace pokračovala ještě chvíli v podobné duchu. Prozatím tato soutěž o nejlepšího taťku neměla vítěze a pak přišel zlom.

Adámek: "Můj taťka má velikýho pinďu"
Tento těžký kalibr přišel v moment, kdy jsem si zrovna rychle sundával plavky a Adámkův otec… No ten tam byl z nějakého důvodu po celou dobu nahatý a ručníkem si sušil vlasy.
V ten moment, kdy byla do soutěže zapojena i tato disciplína se Adámkův otec prudce otočil a švihnutím svého impozantního a kolosálního orgánu omylem zavřel skříňku, která byla ob čtyři skříňky vedle. Tím vyslal jasný signál, kdo je v šatnách králem.

Čeněk se na Adámkova otce zahleděl, načež se se zklamaným výrazem obrátil směrem na mě. Z jeho očí bylo vidět rozčarování. Můj orgán není tak kolosální a pokud bych se prudce otočil a švihnul jím, maximálně bych tak sestřelil octomilku, která by se nacházela v bezrpostřední blízkosti. Navíc bych ji způsobil tak maximálně lehká zranění.
Čeněk: "Můj taťka by toho tvýho zmlátil,"

Zpanikařil Čeněk a pokusil se zasadit finální úder. Dvoumetrový a dobře přes sto kilo ve svalech vážící Adámkův otec s vytetotvanou motorkou na hrudníku a orgánem ležérně visícím až na zem si dal ruce v bok, pokrčil obočí a dlouze se na mě zahleděl.

Já vyžilý fotr, co mu do dvou metrů chybí skoro třicet čísel a hranici sta kilogramů atakuju pouze díky tuku a který se pral naposledy ve školce s malou Lucinkou, která mu dala na prdel, jsem po otci Adámka hodil takový ten prosebný výraz, jako: "Nebijte mě".

Snad za to mohla ta záležitost s velikostí orgánu a octomilkou, přeci by nemlátil mrzáka, ale Adámkův otec se začal smát. Toho jsem využil, sbalil dítě, oblékl jsem se a s pozdravem: "Dobrý den" (když jsem ve stresu, panikařím) jsme opustili šatny.
Občas je náročné být pro svého syna za hrdinu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 19. prosince 2017 v 17:28 | Reagovat

Nemají to taťkové jednoduché, zvláště, když synek nasadí těžký kalibr a ještě v momentě, jak taťku pánbůh stvořil ☺ Ani maminky to nemají jednoduché. V dlouhé frontě otázka tříletého caparta "Mami, ty máš knírek?" také moc nepotěší ☺☺☺

2 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 19. prosince 2017 v 18:17 | Reagovat

Zábavné :) Pododných zážitků s dětmi je spousta, ale popsat je takhle vtipně umí málokdo.

3 Madla Madla | Web | 4. ledna 2018 v 16:49 | Reagovat

Myslím, že si budu muset jít vyměnit spodní prádlo :-) Taktohle já s dětmi naštěstí řešit nemusím, ale o to barvitěji si to představuju. Díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama