Káva pro chvíle pohody

19. prosince 2017 v 16:29 |  Fotrův deník
Je 19:00 sobota večer. Sedím na křesle a sleduju malou prasklinu ve zdi. Upřeně ji pozoruju a zdá se mi, že se od minulé soboty trochu zvětšila (ano, přesně takhle trávím podzimní soboty. Čumím na prasklinu ve zdi a rozjíždím různý teorie ohledně oné praskliny. V životě jsem si už užil dost, tak teď už jenom ta prasklina, důchod a smrt)

Mám dojem, že prasklina se poslední dobou zahýbá opačným směrem. Škoda, že jsem si ji minule nevyfotil, abych to porovnal.


Vzuuuuuuum - vytrhne mě z přemýšlení šmouha, která se mi periferně mihne v pohledu. Bylo to tak rychlé, že nemám ponětí, co to mohlo být.


"Tak prádlo je pověšený," oznamuje Nataša, která se zrovna vrátila z chodby a usedá do křesla vedle mě.

"Tys mi vypil kafe?" mává přede mnou prázdným hrníčkem na kafe.

Vzuuuuuum - opět proletí ta šmouha nadzvukovou rychlostí kolem mě, aniž bych byl schopen identifikovat, co to vlastně bylo.


"Ne, nevypil. Vždyť víš, že kafe nepiju," vysvětlil jsem Nataše.

"Tak to jsem asi blbá ne? Uvařila jsem si kafe a nechala ho na stolku vychladnout. Tak kdo to teda vypil?"

Vzuuuuuum - znovu prolétla ona šmouha přes pokoj. Tentokrát jsem měl pocit, že to dokonce letělo vzduchem.

"Čeňku? Tys vypil mamce kafe?" Zaburácel jsem. Vzuuuum, vzuuuum, vzuuuum, překročilo to dítě rychlost světla a nyní již oficiálně fungovalo na warp pohon.


"Chyť ho," přikázala Nataša. Vzal jsem podběrák na ryby, Nataša koště a šli jsme lovit naspídované dítě.

Bylo to jako kdybyste chtěli holýma rukama ulovit pakoně, kterého jste před tím švihli gumicukem do slabin.

Nicméně byt zase tak veliký nemáme, a ač se Čeněk snažil utíkat po zdi, záhy jsme ho odchytli.

"Já jsem létající dinosaurus," představil se nám s Natašou.


Sobota 20:00 - Létající dinosaurus nadopovaný kofeinem setrvává stále létajícím dinosaurem. Nemám čas kontrolovat prasklinu ve zdi, neboť létající dinosaurus obíhá v kuchyni stůl a je potřeba hlídat, aby nezval čelem o roh stolu.

Sobota 21:00 - Proběhly první pokusy o uspání létajícího dinosaura. Když jsem mu zpíval Já mám koně, vraný koně, létající dinosaurus mi skočil na břicho, zatleska, ukápla mu slina na můj obličej a utíkal rozdávat radost do obýváku.

Sobota 21:30 - Změna. Létající dinosaurus už není létající dinosaurus. Už je to skákací dinosaurus se schopností létat, když se mu bude chtít. Tento obrat mění úplně vše.


Sobota 22:00 - Skákací dinosaurus skáče na posteli. S Natašou otevíráme lahev vína a diskutujeme, čí je vina, že v sobotu v deset večer nám malý permoník na kofeinovém tripu metá salta na posteli.


Sobota 22:30 - První dílčí úspěch. Při uspávání skákacího dinosaura Nataša usnula. Skákací dinosaurus nikoliv. Nyní opět skáče v ložnici na posteli a Nataša spí v pokojíčku.


Sobota 22:40 - Šel jsem vzbudit Natašu, abychom si mohli užít rodinný večer. Přeci nezaspí nejlepší okamžiky v životě svého syna? Čeněk už není žádný dinosaurus a místo toho ucpal v koupelně umyvadlo ponožkou a vytopil koupelnu. To všechno stihl během toho, když jsem šel vzbudit Natašu.


Sobota 23:00 - Sousedi bouchají na topení na znamení, že jsme nejspíš báječní a že je celý barák nadšen z toho, že v jedenáct večer se celou budovou nesou výkřiky tipu: "Já už nikdy spát nepůjdu. Já to nepotřebuju" a nebo zoufalé skřeky jako: "Když nepůjdeš okamžitě spát, mamka už se zítra nevrátí z práce." Plus samozřejmě tlumený dusot malých chodidýlek, které skákají po podlaze.


Sobota 23:30 - Rodinná idylka kulminuje. Po dvaceti minutách, kdy jsem na tajňáka spal na záchodě, mě Nataša odhalila a řekla, že když ona, tak já taky. V rodičovství totiž jede každý sám na sebe. To je pořádku.


Sobota 23:45 - "Co jsi to za člověka?" Nese se celým bytem můj zoufalý výkřik, kdy běduju nad dítětem, které má na hlavě navlečené slipy a dělá v předsíni kotrmelce, přičemž si zpívá "Já do lesa nepojedu…"


Sobota 23:50 - Došla mi trpělivost. Ten večer již po osmé. Dítě jsem položil na postel a láskyplně zalehnul. Vypadá to slibně.


Neděle 00:05 - Čeněk se dožaduje toho, že půjdeme na hřiště. O půlnoci na dětském hřišti je to nejspíš bezva, ale to my se nedozvíme, protože tady u nás se bude asi střílet. Nataša hrozí, že půjde spát do sklepa, já kontruju, že to kafe bylo její a že do sklepa půjdu já.


Neděle 00:10 - Jsme ve sklepě celá rodina. Čeněk zaslechl, jak se s Natašou bavíme o sklepě, tak se tam chtěl jít podívat. Slíbil, že až se tam podíváme, půjdeme spinkat. Snažím se ve sklepě navodit duchařskou atmosféru a vyprávím Čeňkovi o sklepním strašidýlku.


Neděle 00:20 - Už jsme zase doma. Čeněk je sklepní strašidílko, má přes sebe hozené prostěradlo a dělá "Hůůůů".
S Natašou to vzdáváme. Dnešní noc prostě nebude. Noc ze soboty na neděli se tento týden nekoná.
Zatímco sklepní strašídýlko kdesi splašilo baterku, skáče v posteli a svítí zuřivě baterkou kolem sebe, vybaví se mi slogan jedné nejmenované značky. "Káva pro chvíle pohody." Ještě jednou se podívám na toho malýho hyperaktivního lumíka, co zrovna asi olizuje zeď, nebo fakt nevím a napadne mě, že chvíle pohody si tedy představuju fakt úplně jinak.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. prosince 2017 v 18:30 | Reagovat

Budoucí milovník kávy :-)

2 Labuťák Labuťák | Web | 19. prosince 2017 v 22:13 | Reagovat

O půnoci na dětské hřiště ... To není náhodou špatný nápad. :-)

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 19. prosince 2017 v 22:38 | Reagovat

četla jsem to a říkám si, to je super, že mi malý spí...ááá už ho slyším plakat...:-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. prosince 2017 v 23:57 | Reagovat

Tohle bych ordinovala každýmu, kdo chce mít děti a ještě se mu na indikátoru těhotenství neobjevily červené čárky! Príma!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama